přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Kde jsi?
Andrea - Monday, 01.01. 2007 - 21:11:09
Téma: Próza - Povídka



Bylo chladné podzimní odpoledne, ten den si pamatuju... Není to tak dávno... Den jako každý jiný, ranní vstávání, škola, bloumání po městě, po obchodech... Myšlenky se toulaly někde daleko od reality, možná něco hledaly, nevím... Přišla jsem na autobusovou zastávku, myšlenky stále na cestách... Vzpomínám si, že tam stálo pár lidí... Autobus nejel, byla zima... A najednou, jako bych byla na pláži zalité sluncem... Uviděla jsem někoho, kdo pro mě byl ještě nedávno pouhým známým... A teď tady stál kousek ode mě... Neviděl mě, díval se jiným směrem... Stoupla jsem si před něj... Nevšiml si mě... Přijel autobus, nastoupila jsem... Nesedla jsem si, zůstala jsem stát proti schodům... Srdce mi bušilo... Do autobusu vešel on... Můj známý... Před několika měsíci jsme se viděli jednou za dva týdny, asi hodinu, ve škole... Byl to známý, nic víc... Pak jsem ho potkala na konci léta... Nedokážu popsat ten pocit, který jsem měla... Co to je? Proč to cítím? Otázky, plno otázek... Proč jsem si toho nevšimla už dřív? Je na něm něco zvláštního... Nevím, co to je, ale vím, že mě to přitahuje... Ne, to nejde... Zaháněla jsem myšlenky... Nechtěla jsem zažít další zklamání... Další bolest... Ne, už ne... Po pár dnech se myšlenky začaly pomalu vytrácet... Ne, to jsem si jen myslela... Bylo něco přes měsíc po našem náhodném setkání... Nastoupila jsem do tramvaje... Byl tam... On... Můj známý... Ale nebyl sám... Přítelkyně? Kamarádka? Znala jsem ji... Přála jsem si, aby pro něj znamenala to druhé... Proč? Ten pocit se vrátil znova... Jeho oči, úsměv... To bylo to, kvůli čemu se mi podlamovala kolena... Společná cesta ke škole... I s tou jeho kamarádkou... Nebo přítelkyní? Poslední pohled... Ahoj... V myšlenkách ale zůstal... I když jsem si to nechtěla připouštět, byl tam... Celou tu dobu... A teď cesta autobusem... Povídali jsme si... Pár minut... Ahoj... Vystoupil... Krásná chvíle skončila... Přišel smutek, strach... Smutek, že to setkání bylo tak krátké... Strach, že už ho neuvidím... A taky strach, že kdybych ho přece jen ještě někdy viděla, nedokážu na něj už nikdy přestat myslet...

Teď už to vím... Ty myšlenky na té autobusové zastávce... Hledaly tebe...

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 8
Účastníků: 33


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Kde jsi?" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Kde jsi?
Od: fungus2 - Monday, 01.01. 2007 - 21:13:19
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Zajímavé. Líbílo se mi to.


[ Odpovědět ]


Re: Kde jsi?
Od: Vopice - Thursday, 11.01. 2007 - 13:22:05
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Líbí se mi to. Velmi si vystihla zoufalství zamilovanosti!


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
44 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund