přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
MOST NADĚJE
fungus2 - Friday, 11.03. 2005 - 03:17:01
Téma: Próza - Povídka

Hranice okupované a neokupané Francie-1942

 

Na zalesněném kopci, ze kterého se svažovala silnice, zastavilo auto. Pod kopcem se přes řeku klenul most, za nímž začínalo neokupované území Francie. Z vozidla vystoupili dva muži a pomalu došli k nevysokému porostu na kraji lesa. Jeden z nich se poté zahleděl přes dalekohled na hlídkující německé vojáky před závorou na začátku mostu.
„Za tím mostem budeme v bezpečí. Stačí ho jen přejet,“ řekl Paul Forgeron, přičemž měl stále na očích dalekohled.
„Jak to provedeme? Naše fotky budou určitě mít,“ mínil Pierre Court. „Pár metrů před tím mostem to rozjedeme na plný plyn. A tu dřevěnou závoru určitě prorazíme.“
„To nám nemusí vyjít.“
„Jakmile u nich zastavíme, tak naše šance ještě víc klesnou.“
„Tedy sázíme vše na jednu kartu.“
„Risk je zisk.“
„Snad to bude platit i v našem případě.“
Když dokouřili cigarety, tak nasedli do automobilu. Poté se rozjeli z kopce dolů. Forgeron pevně svíral volant, zatím co Court pravou rukou sáhl do kapsy. V ní měl pistoli. Tu povytáhl a odjistil jí. Oba přitom pozorně sledovali zrakem německé vojáky, kteří se na přijíždějící vozidlo zadívali.
„Ještě pár metrů a rozjedu to,“ pronesl Forgeron.
„Neunáhli se,“ řekl Court
„Připrav se. Skrč se. Teď!“ vyhrkl vzápětí Forgeron, přičemž sešlápl pedál od plynu.
Automobil se poté prudce rozjel. Německé vojáky to překvapilo, ale vzápětí strhli pušky z ramen. Než však stačil padnout první výstřel, ozvala se od levého předního kola rána. Praskla pneumatika. Vozidlo se v následujícím okamžiku dostalo do smyku. Court se křečovitě držel a pistol mu spadla na podlahu. Forgeron dupl na pedál od brzd, ale nezabránil nárazu bokem vozidla do stromu.
„Rychle ven!“ vykřikl poté. Současně třeskly první výstřely.
Court se pokusil otevřít dveře, ale ty nešly kvůli kmeni strom.
„Nemůžu ven!“ vyhrkl vyděšeně, přičemž zadní okénko roztříštily kulky.
„Lez za mnou!“
Forgeron pak přikrčeně vylezl ven, načež vystřelil dvakrát ze své pistole. Několik kulek zároveň prolétlo zadním otvorem okénka. Některé se vzápětí zaryly do opěradel sedaček. Ve stejný okamžik přes sedačky vylezl ven i Court. Poté postřehl přes sklo dveří, které se otevřely dozadu, běžící Němce. V pokleku na ně zpoza dveří vystřelil. Jeden voják se hned za výkřiku zhroutil na zem.
„Nezdržuj se! Utíkej!“ křikl na Forgerona, který se krčil za předkem automobilu. Přitom se odvalil kolem předního kola auta k němu. Opět zaznělo několik výstřelů. Court pak zahlédl, jak se německý důstojník sesul na okraj silnice. Zároveň zasténal i Forgeron, který zůstal ležet bezvládně na kapotě.
„Paule!“ zatřásl s ním, ale hned mu bylo jasné, že je mrtev. V zákrytu vozidla se poté několika dlouhými přískoky rozeběhl k budově. Ta byla vzdálené sotva tři metry.
O chvíli později vrazil do pootevřených dřevěných dveří, přičemž mu kolem boku prolétla kulka, která se zaryla do okraje dveří. Další mu za svištění prolétla kolem hlavy. To už se ocitl v chodbě na které se přikrčil a zavřel dveře na petlici. Zároveň spatřil nad dveřmi ve zdi volný prostor, v němž bylo malé okénko. Chytl se oběma rukama za okraj výklenku a přitáhl se. Sotva se do něho nasoukal, vyrazili vojáci dveře. Ze zatajeným dechem a pistolí v ruce, ve které měl poslední dva náboje, viděl, jak Němci vtrhli do chodby. Proběhli chodbou a pak šestice vojáků zmizela dále ve stavení. Pomalu pootočil hlavu a zadíval se přes ušpiněné okénko ven. Před domem nikdo nebyl. O něco dále zahlédl dva vojáky, jak stojí nad jeho mrtvým kamarádem.
Po chvíli opatrně seskočil na chodbu. Oba Němci venku stáli k němu zády. Rozhodl se pro maximální risk. Vyšel ven a rychle se rozeběhl při zdi na opačný konec budovy. Tam stálo zaparkované nákladní vozidlo. Nespatřen se u něj ocitl. Poté viděl, jak němečtí vojáci vytvořili za domkem rojnici. A pak začali postupovat k nedalekému lesu.
Chtěl naskočit do kabiny, ale náhle se objevil u náklaďáku jeho řidič. Ve zlomku vteřiny udeřil Němce pěstí do brady, poté do břicha a následně do zátylku. Voják se hned sesul při zdi na zem. Poté rychle usedl do kabiny a po chvíli se mu podařilo přes drátky nastartovat.
Za chvíli vycouval s nákladním autem na silnici a natočil ho ve směru mostu. Přitom spatřil, jak odnášejí mrtvé tělo Forgerona a jednoho vojáka. Pak sešlápl pozvolna pedál od plynu.
Dva němečtí vojáci stáli v klidu u závory. Zbystřili však pozornost poté, co se k nim náklaďák přiblížil. Court pomalu dojel, až skoro k nim. Pak, ale prudce dupl na pedál od plynu.
„Halt!“ vykřikl voják nejblíže stojící u nákladního auta. Zároveň Court postřehl, jak oba strhávají z ramennou pušky. Hned na to se závora po nárazu předku náklaďáku přelomila. Oba Němci vzápětí skoro současně vystřelili. To již jel plnou rychlostí po mostě. Pálicím vojákům se však podařilo zasáhnout jedno zadní kolo a vzápětí i druhé.
„Zatraceně!“ procedil Court mezi zuby poté, co nákladní automobil sebou začal smýkat. Jel však dále. Pak ale ztratil nad ním kontrolu a zadní část vozu narazila do zábradlí mostu. Dále náklaďákem nešlo jet.
Ve zpětném zrcátku poté uviděl běžící postavy vojáků. Neváhal ani okamžik. Otevřel dveře na druhé straně kabiny a vyskočil na most. Přes kapotu poté spatřil, jak jeden Němec běží rychleji než ostatní. Zalícil na něho, a stiskl spoušť. Voják sebou cukl, a zhroutil se. Do kapoty se z opačné strany v následujících vteřinách zarylo hned několik kulek.
Vystřelil poslední náboj. Zbývající tři vojáci rychle zalehli. Kulky poté svištěly kolem náklaďáku i dopadaly na něho. To už Court běžel přikrčeně, co nejrychleji, na konec mostu. Doběhl k němu ve stejný okamžik, kdy vojáci dorazili k nákladnímu autu a opět stříleli. Dvě kulky ho těsně minuly, třetí ho škrábla do levé paže. Vzápětí se vrhl do houštin vedle silnice na konci mostu a zmizel zdárně v lesním porostu. Ještě chvíli běžel lesem, aby pak na malé mýtině zadýchaně zalehl. A při pohledu na modrou oblohu se ho zmocnil pocit smutku i radosti.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 8


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"MOST NADĚJE" | Přihlásit/Registrovat | 4 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: MOST NADĚJE
Od: Anonymní - Friday, 11.03. 2005 - 08:07:48
Velmi čtivé.


[ Odpovědět ]

Re: MOST NADĚJE
Od: fungus2 - Friday, 11.03. 2005 - 15:15:11
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji. To mě potěšilo.


[ Odpovědět ]

Re: MOST NADĚJE
Od: jerry - Friday, 11.03. 2005 - 16:26:18
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Autor zřetelně umí popisovat válečné dění minulých let. Již jednou nás o tom přesvědčil a i podruhé je tomu tak.


[ Odpovědět ]

Re: MOST NADĚJE
Od: fungus2 - Friday, 11.03. 2005 - 16:47:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díkas. Historie mě, vždy zajímala. Zvláště ta válečná.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
49 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund