přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Vzpomínka na Dušičky
Anima_de_Vries - Friday, 29.09. 2006 - 14:51:43
Téma: Próza - Povídka

Bylo mi pět, avšak vzpomínky na tuhle událost mám stále živé. Povídka na motivy jedněch z nejsilnějších zážitků v mým životě..

 

„Už je čas..“ Matka mě jemně rukou postrčila ke dveřím. Cítila jsem v sobě podivně stísněný pocit očekávání smíšený s neuvěřitelnou zvědavostí. Vykročila jsem na chodbu a váhavě jí procházela ke dveřím na konci. Byla úplná tma. Zastavila jsem se a zaklepala na dveře. „Pojď dál.“ Ozval se tichý, láskyplný hlas. Vstoupila jsem a můj pohled se zastavil u ženy sedící na posteli.

Byla stará, vrásčitá, prostoupena jakýmsi posvátným klidem a smutkem. „Copak ovenko?“ povšimla si mých obav „Vždyť jsi se tolik těšila.. Pojď a posaď se, dáme se do toho. Ještě přines sirky a svíčky. Jsou v kredenci.“ Usmála se a moje obavy se částečně rozplynuly.
Přistoupila jsem ke kredenci a vyndala černé kalíšky svící. Z kapsy jsme vytáhla vlastní sirky.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Byla tma, ale přesto jsem viděla obrysy postele a gauče u stěny, malý stůl uprostřed pokoje a soupravu skříní u zdi naproti posteli. Okna zatažena černými závěsy jako divoké oči planuly proti dveřím. Téměř jsme nedýchala. Ano, dnes je ten zvláštní, vzácný den. Můj nejoblíbenější svátek, Dušičky. Stařenka mi sdělila, že se dnes spolu můžeme vrátit do vzpomínek na naše drahé zesnulé a že sestoupí k nám. Bylo mi asi pět let, věřila jsem tomu a doteď věřím.

„Ovenko? Podej mi ty svíčky, blíží se hodina Dušiček.“ Jemně mne pobídla a já jsem se probrala ze zamyšlení. Posadila jsem se jí k nohám a čekala co se bude dít. Malý zelený budík ukazoval za deset minut pět. ,,Teď společně rozestavíme svíce do kruhu, ano?“ Zašeptala tajemně a já najednou znovu dostala strach. Ztuhla jsem. „Neboj se, dítě. Jen do toho.“ Pohladila mě po vlasech.

Když jsme rozestavily všech dvanáct svíček (nevím proč dvanáct, marně jsem si nad tím lámala hlavu, ale neodvažovala se zeptat) do kruhu pod stůl, vzala stařenka do ruky sirky. ,,Tak, teď je zapal. Ale pozor! Jen jedinou zapal sirkami, zbytek jednu od druhé. Víš ovenko, je jen jediné světlo, od kterého může zaplanout mnoho jiných plamínků.“ Nechápala jsem jak to myslí, ale udělala jsem to tak, jak řekla.

Svíce zaplanuly, a protože byly pod stolem, jejich světlo se o hrany stolu lámalo a vytvářelo na zdech zvláštní stíny. Bylo to nádherné. Se široce rozevřenýma očima jsem pozorovala tu krásu. Odbila pátá hodina. ,,Duchové zemřelých přicházejí k nám.“ S radostným nadšením vykřikla stařenka. ,,Teď zazpíváme píseň, kterou je přivítáme a uctíme jejich památku.“ Začala zpívat, ale já neznala text. Jen jsem se nechala unášet na vlnách tesklivé melodie a tiše si pro sebe pobrukovala.

Najednou jsem ucítila na tváři lehký vánek, který zesílil a začal si hrát s drobnými plamínky svící. Stíny se mihotaly na stěnách a já s úsměvem v očích zašeptala: ,,Babičko..“ Vítr mi jemně zčechral vlasy a já věděla že babička a můj stařeček jsou tu. Podívala jsem se šťastně na stařenku. Z očí jí kanuly průzračné slzy. Plakala. Ale se šťastným úsměvem ve tváři. Objala mě a řekla: ,,Jsou tu, přišli nás navštívit. A já brzy půjdu za nimi, ale ty tu ještě budeš a můžeš se se svými milovanými vždycky takhle shledat.“

Pak dozpívala píseň našim drahým duším a nastalo ticho. Vítr přestal vát a třepotavé plamínky se uklidnily. Podívala jsem se na hodiny, bylo čtvrt na šest. Okamžik shledání pominul, ale mně zůstaly nezapomenutelné zážitky. Sfoukla jsem svíčky, sklidila je zpět od kredence a rozsvítila světlo. „Sbohem stařenko“ rozloučila jsem se a plna nepopsatelných dojmů jsem opustila pokoj. Když jsem se ještě před tím podívala do jejích očí, viděla jsem v nich neuvěřitelně jasné světlo.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 7
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Vzpomínka na Dušičky" | Přihlásit/Registrovat | 3 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Vzpomínka na Dušičky
Od: child - Friday, 29.09. 2006 - 15:01:23
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
mi ten text přijde dost povedený, máš smysl pro detail.. a ještě ten konec se mi líbil. krásná tečka.


[ Odpovědět ]


Re: Vzpomínka na Dušičky
Od: fungus2 - Friday, 29.09. 2006 - 19:22:23
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dobře se to četlo.


[ Odpovědět ]


Re: Vzpomínka na Dušičky
Od: veru - Friday, 29.09. 2006 - 22:40:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
pěkný příběh, poutavě napsaný škoda, že nevíš, co jste zpívaly....já ti dávám 10, za to, že jsi se o ten příběh podělila


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
48 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund