přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
SOUSEDI
fungus2 - Monday, 28.08. 2006 - 00:28:03
Téma: Próza - Povídka



Pokorný seděl v křesle a usilovně přemýšlel, co provést svému sousedovi Novotnému na patře. S ním se nesnášel od chvíle, kdy se porvali v hospodě. Netrvalo to dlouho a na tváři se mu vyloudil úsměv.
„To teda bude něco!“ pronesl a za chvíli rychlým krokem vyběhl z bytu a poté i z domu. A jeho kroky směřovaly do obchůdku s pyrotechnikou.
Když se k večeru Novotný vracel domu, tak netušil, že ho potají vyhlíží Pokorný. Ten se škodolibým úsměvem se přitiskl ke dveřnímu kukátku. Skrz něho sledoval souseda, jak vychází z výtahu a kráčí ke dveřím svého bytu. Sotva Novotný vstoupil na rohožku, tak se ozvalo velké množství ran, které měly na svědomí bouchací kuličky. Přitom se ozval výkřik, načež Novotný ztratil leknutím rovnováhu a za dalších ran mu podjely na rohožce nohy. To mělo za následek pád na podlahu. Ve stejný okamžik se Pokorný za dveřmi rozchechtal, přičemž se praštil nosem o dveře. Vzápětí se jeho soused vzpamatoval, a protože zaslechl smích zpoza dveří, tak k nim rázně došel.
„Já tě roztrhnu jako hada! To ti přijde draho!“ rozkřikl se a přitom bušil na dveře. Za nimi seděl na koberci Pokorný, držel se za nos a dusil se smíchy.
Bylo po osmé a Novotný stál s hrnkem u zdi, přes něhož pozorně naslouchal. Slyšel, jak sousedovi hraje televize. Věděl, že sleduje v určitých dnech jeden seriál.
„Aspoň ti ten nudnej seriál zpestřím,“ řekl si a vytáhl ze skříně šroubovák a baterku. Vyšel na chodbu a rychlým krokem se ocitl u skřínky, v niž byly elektroměry. Vyhledal ten, co patřil Pokornému a šroubovák přiložil na jisté místo pod ním.
„Do prdele!“ ozval se náhle výkřik souseda. Novotný se rozesmál a rychle vběhl zpátky do bytu, kde se naplno rozchechtal. Mezitím v bytě ponořeném do tmy Pokorný nadával, aby přitom došel do předsíně, kde vztekle dával páčky pojistek nahoru a dolu. Když ani to nevedlo k opětovnému spuštění proudu, tak vztekle vyšel se šroubovákem na chodbu. Novotný ho dveřním kukátkem pozoroval a dusil se smíchy. Když si Pokorný nahodil v bytě proud, tak došel ke dveřím souseda a kopl do nich.
„To bylo vopravdu vtipný! To ti vrátím i s úrokama!“ rozkřikl se a rychle vběhl zpátky do bytu.
Druhý den se Novotný obezřetně díval dveřním kukátkem na chodbu, než na ní vstoupil. Žádná nástraha na chodbě nebyla ani soused na něho nikde nečíhal. Došel tedy po schodech do přízemí a dveřmi na schodiště, co vedou na chodník. V tu chvíli byl však zasažen prudce stříkající vodou odněkud ze shora. Otočil se a spatřil souseda s hadicí na balkoně. Díky stříkající vodě ztratil rovnováhu a octil se na schodech, po nichž sjel v místech kudy jezdí kočárky.
„To máš za ten včerejšek!“ křikl na něho Pokorný, zatímco on ležel zcela promočený pod schodištěm.
„Tohle ti vrátím a taky s úrokama!“ vykřikl naštvaně a pomalu vstal nasupený vztekem.
Pokorný seděl u pootevřeného okna a popíjel kávu. Blaženě se usmíval tomu, jak postříkal souseda. Stále se smál, jak ho viděl promočeného ležet pod schody. Pojednou však postřehl jakýsi pohyb na balkoně. Ke svému úžasu uviděl Novotného, který přelezl z jeho balkonu na jeho. V ruce svíral pistoli, načež otevřel okno do kořán.
„Když ty na mě s vodou, tak já na tebe s tímhle!“ vykřikl a stiskl spoušť. Vzápětí se celá místnost zaplnila štiplavým kouřem a Pokorný se rozkašlal, přičemž na sebe vylil kafe. Poté rychle vstal, aby vzápětí zakopl o stoleček a rozplácl se na koberci.
„Ty parchante! To ti nedaruju!“ řval po vyběhnutí na balkon, načež vrávoravě běžel do koupelny, zatímco Novotný se smál v obýváků na celé kolo.
Pozdě v noci se Pokorný oblékl do tmavé teplákové bundy a po tichu vyšel z bytu a stejně nenápadně vyšel z domu. Pak obloukem došel na parkoviště, na němž měl Novotný zaparkované auto. A pak se začal plížit mezi vozidly, aby se zanedlouho dostal k jeho automobilu.
„Pomsta bude sladká!“ řekl si a začal mu vypouštět kola.
Tou dobou o pár desítek metrů dál u jeho vozidla totéž dělal Novotný, přičemž přemýšlel kam si zaparkovat auto, aby jej Pokorný nenašel. Stejné myšlenky měl v tu chvíli i jeho soused. Mezitím však jistý pozorný občan volal na policii, že se na parkovišti pohybuji dvě podezřelé postavy. O několik minut později se u parkoviště objevila modrá blikající světla policejních aut, což Pokorného i Novotného vyděsilo. A oba se dali na rychlý útěk. Přitom do sebe ke svému překvapení vrazili a hned se začali prát. Policisté k nim vzápětí doběhli a oba rozkřičené muže od sebe odtáhli. Pak je čekala jízda na policejní stanici, kde oba měli co vysvětlovat.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 8
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"SOUSEDI" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

cha cha
Od: Anonymní - Monday, 28.08. 2006 - 14:57:20
to mi připomíná pravdivou (opravdu, ať se mi zaviruje comp, jestli ne) historku, jak znamí mých rodičů bojovali se sousedem. Strčil jim do kufru auta puštěnej kropič trávníku :)

- pzv -


[ Odpovědět ]

Re: cha cha
Od: fungus2 - Monday, 28.08. 2006 - 15:00:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
O)))Tak to muselo být něco!!!


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
42 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund