přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Bílé květy lilií
Issabellkaa - Monday, 07.08. 2006 - 15:11:55
Téma: Próza - Povídka







Bílé květy Lilií

Nad lesem se snesla tma. Hvězdy a měsíc ozářily opuštěné místo, na které živá duše má strach vkročit. U země studená mlha, místo přes které nepřelétne ani ptáček, netopýr, či motýl. Strašidelné ticho, pusto, toť prokletím této krajiny. Tato krajina je mrtvá.

~

"Ach jo už je tma. To je otrava.Melanie vsadím se o cokoli, že se budeš bát vkročit na mrtvé místo, kde se vraždilo pro rituály jako na běžícím pásu." Lory se vzrušeně a pobaveně podívala na svojí kamarádku. "Ty si blbá viď? Je to jen pitomá pomluva, vždycky na všechno skočíš!" Otočila se na podpatku a kráčela pryč od své labilní kamarádky, jak si v duchu myslela. Lory seděla na parapetu u okna. Otočila se směrem na les , hleděla na něj se zájmem, myslela jen na to jak tam dneska s Melanií půjdou a prozkoumají to zakázané místo, o kterým se tak mnoho ví, ale zároveň neví nic. Vždyť zakázané ovoce nejvíce chutná…

~

Ruku v ruce kráčejí dvě drobné postavy tmou. Oči mají otevřené dokořán, mají strach, ale ani jedna to na sobě kvůli té druhé nedá znát."Máš strach?"Melanie se otočila na svojí kamarádku. "Ne a ty snad jo?" Lory na sobě nenechala nic znát. "To se ví že ne." Pousmála se a přidala do kroku. "Lory co tu vůbec budeme dělat? Měly jsme zůstat doma, nevzaly jsme ani baterky, takhle se ztratíme!" "Ale houby, ty se ztratíš. A co tu budeme dělat? No já nevím porozhlédneme se tu. Nestává se každý den, abychom byly na tak temným místě ne?" Před dívkami se rozestupoval nádherný kus přírody. Stromy se do sebe tajemně proplétaly, tráva byla jak mech, zelená a nepošlapaná.

~

"Potřebuji čůrat." Lory udělala grimasu."Opravdu je to nutný."Melanie pustila ruku své kamarádky a nechala ji jít do černého lesa vykonat potřebu. Po pár minutách co se nevracela začala mítMelanie opravdu strach že se Lory něco stalo. "Né! Pomóc!Melanie!" Volání o pomoc se po lese rozlétlo jako hejno vran. "Lory! Co se děje? Kde si. Lory!"Melanie byla opravdu vystrašená, nevěděla co má dělat dřív. Jestli najít cestu z tohohle bludiště a najít někde někoho, kdo by jí pomohl, nebo utíkat co jí nohy stačí tam, kam ještě před malou chvilkou odcházela Lory s tím jejím typickým úsměvem na rtech.Vybrala si tu druhou možnost. Doběhla tam kde ji naposled spatřila. Byla to mýtina, kterou obepínaly velké kvádry neznámého druhu kamene. U země se linula ledová mlha, připomínala rozlité mléko.Cítila, jak se jí zrychluje tep.Její zrak ulpěl na přibližujících se postavách, každý z nich měl na sobě černou kápi. Bylo jich rovných dvanáct. Nemohla se pohnout, měla takový strach, že nemohla udělat ani krok. Snažila se křičet, ale její hlasivky nevyloudily ani hlásku.

~

Dvanáct temných postav se rozestoupilo okoloMelanie do kruhu. Bylo zbytečné utíkat, stejně by jim neutekla. "Co chcete? Nechte mne jít, prosím!"Melanie se snažila s nimi konverzovat, ale marně neodpověděly. Byly ještě od ní daleko. Byla uprostřed kruhu, který se neustále zmenšoval. "Co jste udělali s mojí kamarádkou?" Do očí se jí vlily slané, mokré slzy. Spadla na kolena. Ze země se dívala vzhůru na ty tmavé, přibližující se postavy. Měla strach. Nemohla se nadechnout, čím blíže k ní byly tím hůře se nadechovala.Klekla si na čtyři, při čemž jí z pod saténové halenky vyklouzl malý přívěsek.Měla ho po mamince.Než zemřela věnovala ho Melanii, aby jí ochraňoval. Na medailonu byl vyrytý nějaký symbol, připomínal hlavu kozla, ale jen pokud jste měli hodně velkou představivost.Dvanáct temných postav se v mžiku stáhlo o několik kroků. Melanie nechápala co se děje.Jako by se jí bály, ale co je k tomu přimělo?Melanie se zvedla na nohy. Rozhlédla se na ty postavy, pod kápí rozeznala obrysy tváře. Pod kápí se skrývali opravdu lidé, byly to muži, kteří se oddali tomuto kultu."Kde je moje kamarádka?" Melanie zvýšila hlas. "Ona a ty, vy jste byly osudem předurčeny k tomu, že nás a našeho pána zničíte a to my nesmíme dopustit!" "Blbost! Jako proč by jsme vás měly ničit, dělejte si co chcete, mě je to jedno. Hlavně mi ji vraťte!" Nejvyšší a nejzdatnější z mužů se k ní přiblížil, sundal z hlavy kapucu,Odkryla se holá hlava. Neznámí měl na čele vytetován onen znak, který je na medailonu. Sklonil se k Melanii a jemným, vysmívajícím se hlasem jí pošeptal: "Ty dnes nikam nepůjdeš a s kamarádkou se rozluč!" Prudce se otočil k Melanii zády a ostře se zadíval na Lory, kterou přiváděli za ruce dva zahalenci. Melanii se udělala mdlo, když viděla jak ti dva vytáhli z pod kápě obřadní nože a dvakrát do Lory bodli. Ta se jen bezvládně sesula k zemi. Ještě před chvilkou zelenou mýtinu pokropily kapky tmavé krve. Neznámému se objevil na tváři ulehčující úsměv, otočil se zpět na Melanii, která byla ještě vyplašenější než polní myška.Nevěděla kam utéci, a jestli vůbec. Holohlavá gorila natáhla jejím směrem ruku, chtěl ji vzít pod krkem, ale všiml si jejího medailonu. "Tys tu ale neměla být, kde jsi to vzala, ukradla?" Nechápavě se na něj podívala. "Ne! Je to dar od maminky, než zemřela!" Všech dvanáct postav se začalo udiveně rozhlížet jeden na druhého. "Tys tu být neměla jen ona." Zadíval se na ni, Přiložil jí ruku na hrudník, dlaní se dotkl medailonu. Od toho místa se rozzářilo jasné, žluté světlo. Melanii to odhodilo, po dopadu na tvrdou zem se jí zatmělo před očima.

~

Nesmírně jí pálili oči, nemohla je skoro otevřít. Po chvíli se povedlo, oslepilo jí slunce,které jí svítilo do obličeje. Rozhlédla se a nevěřila svým očím… ležela doma ve své posteli. Prudce vstala a podívala se na hrudník. Místo medailonu měla znamení vypálené přímo na kůži."Takže to byla pravda" Melanie začala vzpomínat na minulou noc, na to co vše se v prokletém lese stalo. "Lory!" Vyhrkla ze sebe. Aniž by se převlékla běžela domem k lesu. V polovině cesty jí zastavila babička, u které nyní Melanie žila. "Babičko co je s Lory je doma??" "Ach děvenko, copak ty to nevíš? Ona šla sama do lesa, hajný jí tam chudinku našel" babička sklopila zrak. "Ať jí je země lehká." Pokřižovala se a pokračovala v cestě k rodinnému domku. "To není pravda, to já! Byla jsem s ní slyšíte mne někdo? To já! Já tam byla taky!" nikdo jí ovšem neposlouchal. Melanie se šourala směrem k domu, otočila se směrem k lesu, se slzami v očích ho pozorovala, jak se stromy kymácejí podle větru, jak jí připadá černější než kdy předtím.

~

Šla s plnou náručí natrhaných, bílých květů lilie. Ty měla Lory nejraději. Došla až na mýtinu kde se všechno stalo, znala cestu, ani nevěděla odkud. Nikdo tam nebyl. Paprsky slunce tajemně ozařovaly místo, kde viděla Lory naposledy, jak bezvládně padá k zemi, jak jí zaplavuje její vlastní krev. Melanii stékaly slzy, rozhlédla se, vyskočila a všechny květy vyhodila nad sebe do vzduchu. Mrtvou mýtinu zaplavily stovky býlích květů. "Pro tebe má kamarádko…"

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 2


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Bílé květy lilií" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Bílé květy lilií
Od: fungus2 - Monday, 07.08. 2006 - 17:57:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Opět se mi povídka líbila.


[ Odpovědět ]


Re: Bílé květy lilií
Od: gloriafortuna - Monday, 07.08. 2006 - 19:56:52
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
:-)sem ta 9*


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
44 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund