přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Červencový sen...
Noemi - Tuesday, 18.07. 2006 - 11:26:40
Téma: Próza - Úvaha/Zamyšlení



Červencový sen vdané ženy


Lásky vdaných a ženatých lidí jsou podle dr. Plzáka levnou komedií. Prostě se to stává…

Nevěřila bych tomu, ale je to tak. Po desetiletém manželství s jedinou krizí jsem se zamilovala…
Máme dvě děti, které jsou v tom nádherném věku tří a pěti let. Se spoustou starostí, ale i radostí. Objevujeme svět berušek a „speciálních“ berušek, hemžení mravenců a proměn housenek…a přemýšlíme…co z nich asi bude. A co bude asi jednou z našich dětí. Citliví jedinci, kteří dokáží vnímat bolest druhých, nebo vrstvená povrchní generace, která nebude mít úctu k nikomu a ničemu?
Muže mám chápavého, starostlivého, který ale stále pracuje. Pracuje tak mnoho, že nestíhá vnímat, že jaro už se vyklubalo do léta. Padající kaštany, které dávno propůjčují podzimu svoje kouzlo lemují aleje spadlého listí…a tak ani si nestačí povšimnout, že jeho žena září štěstím, jen trochu jiným.

Matka na mateřské dovolené, jejíž název jistě vymyslel muž, snažící se zapojit do veřejného života, tak trochu připomíná slonici v jahodách. Snaží se vše dobře zvládnout, překročit, ale ty nohy budou stále s poničenými olepenými plody. Prostě „džem z jahod“ je nakonec všude. V mém případě byl vstupní branou k lidem internet. Skvělý to prostředek! Čarovná bedýnka, do které se naťuká pár hesel a člověk může být ve spojení s kýmkoli, číst cokoli, nabrat inspiraci k čemukoli. Při večerech o samotě, protože muž pracuje, nebo chodí uvolnit ventil napětí hraním jako dídžej…jsem zabrousila na stránky seznamky. Rubrika „hledá se kamarádka“ mě oslovila …a koukej, ono tam je taky smutno nějakým lidem a tak odpověď šla na pár směrů do Čech, na Jihlavsko, Pardubicko. Pár odpovědí zklamaných mužů, pár slov od žen, kterým povyrostly už děti a jsou z domova. Jediná odpověď mi byla něčím blízká…nestěžovala si na svůj úděl, chválící dokonce svou životní polovičku, jen hledající své malé Lego. Začali jsme si psát a já se dovídala o životě nového člověka. Začala jsem se těšit na písmenka z Pardubicka. Muž žijící relativně spokojeně, s dvěmi dětmi, ženou, postaveným domem. Jeden z jeho počinů mě uchvátil… „Jednou mě napadlo, že si na zahradě vykopu jezírko…tak jsem se do toho pustil…“ Popsal mi ho detailně i s rybičkami, které tam začal chovat. Vždy jsem tíhla k lidem, kteří dokáží nemarnit čas povídáním o něčem, co neuskuteční. Vyrůstala jsem v domě se zahradou a mé dívčí sny viděly můj budoucí život někde na chalupě, v kontaktu s přírodou, horami. S mužem, který by byl vysoký, tmavý, rozhodný. Milující přírodu a ochraňující vše čisté a hluboké.

Život kreslí bez gumy, jak jsem někde četla….Náš život je ve skrze panelákový, tlakem okolností nemůže být zatím jiný. Ale to je na jiný příběh. Stín občasně starých a nových dluhů, umravňuje náš život do mezí, jimž je vyhrazeno sny schovat. Můj muž je ryze adrenalinovo workholikový člověk, takže vyměnil existenční problémy a starosti s tím spojené se sportem, který ho dokonale naplňuje. Našel inspiraci v zimních olympijských hrách před pár lety a našel sport, který by jej vynesl na žebříčky olympiády. Přeji mu to moc, jen teď kromě práce se podřizujeme i jeho intenzivnější přípravě na zimní sezonu. Sportu se říká skeleton a protože dráhy s ledovým korytem nejsou v naší republice, suchý trénink brzy vystřídá ten tuhý, sněhový…od října v Siguldě. Litva. …a v únoru přivítáme našeho sportovce doma.

Nějak jsem si našla svůj malý ventil i já, v psaní. Človíček z Pardubic mi byl bližší vším co psal. On a děti také nemohou dostat maminku na hory a tak chodívají sami. U nás je to jen obráceně. Posílali jsme si fotky nádherných míst a snad si tiše snili. Dokonce se mě někdo zeptal na mé sny…A já zjistila, že ty mé nic nestojí. Potřebují jen brouzdat lesními pěšinkami, obdivovat divoké květy hájů a hor. Začala jsem se těšit na slova cizího a přeci člověka s velkou vnitřní zahradou mě tak blízkou. Byla jsem ztracená…jeho vnitřní šafrány a mateřídouška začaly vonět hrozně silně.

Pak jednoho dne přišla sms zpráva, že jede přes severní Moravu vyřizovat obchodní věci, může-li se zastavit. Byla jsem po třech dnech horeček, ale tak naléhal, že jsem ráda svolila. Vzala auto, děti a jeli jsme na malý výlet do místního parku s klouzačkami, houpačkami a všemi možnými dětskými vymoženostmi. Našli jsme se brzy a představili. Děti se rozutekly do všech koutů „rajské“ zahrady a my zůstali sami u kávy. Povídali jsme si snad o všem možném… jako kdybychom se znali léta. O přírodě, výletech, vztazích. O skákání padákem při západu slunce, o výletech pod stanem, o svých rodinách…najednou se setmělo a začalo pršet. Jakoby nemělo přestat…Déšť ukončil naše povídání, rychle jsme se rozloučili. Já posadila děti do auta a po nádherných třech hodinách jsme jeli domů, každý na svou stranu. Byla jsem jako ve snách, dospělá a přitom v srdci holčička, která se setkala se svým malým velkým snem. A to doslova…Jirka byl černovlasý, tmavé oči, vysoký 193 cm, štíhlý, prostě sympaťák od pohledu. Snad člověk léty už v nic nedoufá…realita života změní a promění každou dřívější myšlenku, v udupanou sedmikrásku u cesty. Prostě život se změní a zapomeneme…naučíme se být šťastní s maličkostmi. Jenže najednou mě oslovila, jak schránka, tak vnitřek…a problém byl na světě.

Cítila jsem se doma provinile… Jako kdyby na mě všichni viděli co prožívám. Další dny naznačovaly, že nejen on mě učaroval. To setkání bylo jako, když uhodí blesk a zmagnetizuje okolí vším tím příjemným brněním. Na chvilku… po vystřízlivění si člověk uvědomí, že jsou věci, které jsou pro vdané a ženaté zapovězené. Že nelze se nechat unášet dál vším tím, o čem tolik píší básníci a mistři slova. Psali jsme si dál mejly a zprávičky do telefonu a těšili se na nějaké nové setkání. Jiskřili jsme snad i ve slabikách a já musela začít prosit o pomoc…pomoc paradoxně v tom, ať náš vztah zůstane přátelský. Když jsem podobnou myšlenku napsala znovu v den, kdy měl přijet, …stalo se něco, co mě zastavilo v mém životě na pár měsíců…Ten den už nepřijel a od tohoto dne se neozval. Nastalo probuzení… rychlé, přímé a bez varování. Snění skončilo, šafrány přestaly vonět, směr příjemného větru změnil směr.

Ale přeci jen se nemůžu zlobit a ani to nedokážu. Ten člověk pro mne stejně zůstane tím silným, hlubokým a sympatickým tátou, který ví kam patří. Být jeho ženou asi bych si brzy nazula pohorky, a brodila se kamením, cestou necestou, blátem třeba prvním kopečkem za městem a neméně ráda slézala Alpy… Za ty mozoly by to stálo!

A tak se někdy ptáme…co je lepší? Žít svůj život beze snů, nebo poznat sen, který stejně nechytíme, nemůžeme dál hýčkat ani opečovávat…

Jenže život bez snů by byl chudý a šedý…tak pojďme k barevným šálám vstříc, které si plete sám život, den po dni. 



Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Úvaha/Zamyšlení:
Ó,kolena, kolena...

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Červencový sen..." | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Červencový sen...
Od: fungus2 - Tuesday, 18.07. 2006 - 14:24:52
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
To je dobře napsané.


[ Odpovědět ]


Re: Červencový sen...
Od: Anonymní - Wednesday, 26.09. 2007 - 11:57:36
Chápu a rozumím.


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund