přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Hibernátus
Godfrey - Wednesday, 23.02. 2005 - 21:56:41
Téma: Próza - Povídka

{Příběh člověka, jenž se nechal zmrazit a později byl rozmrazen do doby, kdy na Zemi vládla jistá ideologie a na ostatních osídlených světech vládnou ideologie zcela odlišné.}

 

Probudil se. Stál u něj jakýsi člověk, jehož neznal. Nevěděl, na jakém místě se nachází. Když se rozhlédl kolem sebe, moc toho neviděl, neboť místnost byla tmavá. "Myslím, že byste se již mohl posadit," promluvil ten cizí muž, jehož věk odhadoval tak na šedesát let. "Asi jste trochu zmatený. Víte kdo jste?" položil mu muž přímou otázku, po níž by měla následovat přímá odpověď. Místo toho následovala chvíle mlčení. Opravdu si nejprve nemohl vzpomenout. Ale nakonec přece jen vykoktal:"An... jsem Andreas... Andreas Müller..." "To by bylo jméno a na něco více si vzpomenete? Jaké je vaše povolání nebo proč jste zrovna teď na tomto místě?" pokoušel se muž klást další otázky. "Myslim, že pracuju v bance... ale pro tu jsem, to opravdu netuším...," zněla Andreasova odpověď, která to muži příliš neulehčila. Nebyl si jist jak to, co chtěl Andreasovi sdělit, na něho zapůsobí a jak na to zareaguje.
Pokusil se začít opatrně: "Pane Müllere, měl jste v životě nějaké velké sny, nějaké touhy?"
"No asi přirozeně..."
"A toužil jste někdy po tom, podívat se do budoucnosti, třeba tak, že projdete hibernací?" "Jo... myslim, že to byl můj velikej sen..., ale na co narážíte?"
Muž si uvědomil, že Andreasovi ta skutečnost zřejmě již dochází.
"Ano, pane Müllere, váš sen se vám zřejmě vyplnil..."
"A který je teď rok?"
"Žel Bohu vám nemohu odpovědět. Kalendář byl již dávno zrušen?"
"Člověče, vy si ze mě střílíte, že jo?" Andreas se pokusil o mírný úsměv.
Ale vzápětí, když muž rekl: "Ne.", mu zamrzl na rtech.
"...asi vás trochu nechápu..."
"Mnoho věcí bylo zrušeno... Můžeme se jít podívat ven, ale musíme být opatrní"
Andreas vstal. "Dávejte pozor, abyste neupadnul," varoval jej muž a přidržel jej za loket. Nejprve šli po jakýchsi schodech. Když vystoupali nahoru, objevili se v jakési chodbě. Ušli jen několik málo kroků a již stáli před dveřmi. Muž je otevřel. "Musíme být velmi opatrnír," zopakoval znovu. Velice věděl, o čem hovoří.
Svět vypadal jinak, než si ho Andreas pamatoval. Ale určitě ne kvůli nějakému velkému pokroku. Andreas nebyl schopen v ničem najít žádný řád. Například kolem nich zrovna někdo na bycyklu, aniž by hleděl na to, že najíždí přímo do Andrease a jeho nového společníka. "To snad není možný...," neudržel se Andreas. Na to muž s mírným úsměvem odvětil: "Jó, příteli, kdybyste žil v tomto světě, tak byste se nad něčím takový nepozastavoval..."
"Chcete říct, že takovéhle chování je u vás běžné? Policie neco takového toleruje?"
"A vy vidíte nějakého policistu? Žádná policije není, žádné zákony nic. Každý si může dělat, co se mu zlíbí, jen nesmí mít žádný majetek."
"O něčem takovém jsem již slyšel. V mé době někteří lidé věřili, že by neěco takového mohlo fungovat..."
"Jak vidíte, 'něco takového' fungovat nemůže a nefunguje."
"Ale ti lidé, co v to věřili, neustále brebentili něco o míru..."
"Mír," skočil mu do řeči muž, ",je tady neudržitelný, když si každý beztrestně mlže dělat, co chce. Nic, co by zaručovalo pořádek tu není."
"Jak můžete v takovéto společnosti žít?"
"Těžko... těžko."
Jak tak šli, občas uzřeli i některé lidi, kteří se spolu shodli, ale mnohem častěji viděli neshodu a nepořádek. Po chvíli se k nim začalo směřovat jakési dlouhovlásé indivium, jemuž vlasy sahaly až do obličeje, takže bylo s podivem, že přes ně vidí. Když se k nim dopotácel ukazuje na hodinky pravil mírně chrapalvým hlasem: "Bratře, dej mi ten kovový náramek, ať ho mohu odnést do společné pokladny."
"Já ho tam odnesu sám," odvětil Andreas.
Na to se individuum zamračilo a vytasilo jakousi menší zbraň a řeklo: "JÁ ho tam odnesu!"
Andreas raději přestal klást odpor a hodinky individuu vydal. Individuum slušně poděkovalo a zase se odpotácelo tam, odkud přišlo. Když zmizelo z dohledu, zeptal se Andreas: "A nešlo by utéct do jiného státu?"
"Blázníte? Proč si myslíte, že nějaké státy existují?"
"A co mám tedy dělat?"
"No... jedna možnost tu existuje. Poblíž pobřeží se ukrývá skupinka lidí, kteří se proti tomuto šílenství vzepjala. Podle nich někteří lidé uprchli na jiné světy. Část lidí prý žije na Rudé planetě."
"Tak se říká Marsu, ne?"
"Ano jedná se o svět, jemuž se někdy přezdívalo Mars."
"A vy myslíte, že bych se tam mohl nějakým způsobem dostat?"
"Nevím. Museli bychom se dostat k lidem z pobřeží."

Pobřeží nebylo zrovna nejblíže ale po několikadenní cestě byli u cíle. Nedaleko pobřeží rostl les, kde byli schováni "pobřežní lidé". Někde uvnitř lesa se nacházela díra, jež vypadala na první pohled jako jakási nora. Po blížším prozkoumání však člověk zjistil, se v ní nachází žebřík. Právě po něm Andreas a jeho 'průvodce' slezli dolů, kde sídlili spiklenci. Jen oba došlápli na zem ucítili, jak je někdo zbraní tlačí do hlavy.
"Kdo jste a co tady chcete?" zeptal se jeden ze dvou ozbrojenců.
"To jsem já Steván," odpověděl muž. "Nelžeš?" zeptal se druhý ozbrojenec, poté plynule přešel v jakýsi Andreasovi neznámý jazyk, jímž se dorozumíval se Steván a druhým ozbrojeným mužem.
"Pojďte," vybídl Steván Andrease ke vstupu do zřejmě jediné elektrifikované místnosti na planetě. Nikdo jiný, než tito vzbouřenci, totiž elektřinu nevyráběl. V místnosti sedělo jen několik mužů, zřejmě se jednalo o vůdce skupiny. Pokoj byl propjen s chodbou, která pravděpodobně vedla do dalších místností, kde zřejmě přebývali další lidé. Jeden z mužů vyzval Andrease, aby si sednul, čehož rád využil, neboť byl z cesty celkem vyčerpán. Poté nastala debata opět v tom neznámém jazyce. Andreas usoudil, že se jedná o jazyk umělý, jenž byl zřejmě využíván pouze pro potřeby tohoto hnutí. Celá debata trvala asi patanáct, nejvíce dvacet minut.
Steván vstal a vyzval Andrease, aby šel s ním. Solečně prošli sítí mnoha chodeb, až se dostali do jedné poměrně velké místnosti. Uprostřed stál jakýsi stroj Andreasovi zcela neznámý.
"Co to je?" zeptal se nedůvěřivě.
"Naše spása," odvětil s úsměvem Steván.
"Snad to není něco, co by mě znova zmrazilo?"
"To tedy není. Je to plavidlo, které nás dostane na Rudou planetu!"
"Chcete říct, že tohle poletí?"
"Tak chcete se dostat pryč nebo ne?"
"No to jo al..." chtěl něco říct, ale Steván jej přerušil: "No tak si nastupte a už buďte zticha."
Andreas si stejně nebyl jist, jestli je možné, aby něco takového vzlétlo, ale přesto si nastoupil...

***

Cesta nějaký ten pátek trvala. Andreas si během cesty začal se Stevánem tykat a oba se již velmi těšili na život mimo planetu, kterou teď ovládal úplný chaos. To však ještě netušili, co je čeká.
Když vstoupili na povrch planety, první čeho si všimli byl těžší vzduch. Továrnami se to na tom místě jen hemžilo. Když se dostali na ulici, Steván byl překvapen velkými stavbami, něco takového ze svého světa neznal. Zatím, co žasl nad architekturou, do ulice se vehnal velký organisovaný dav lidí. Někteří lidé měli mávátka jiní nesli transparenty s různými transparenty, na nichž byly červeným písmem napsány různá hesla, která oslavovala různá jména a pojmy. Jak tak Steván a Andreas šli, stali se najednou součástí toho průvodu.
Steván se jednoho z lidí jdoucích v průvodu zeptal: "Co se to tady děje?"
"To je prvomájový průvod"
"A k čemu je to dobré?"
Bylo zřejmé, že tato otázka muže zaskočila. Přesto se pokusil odpovědět: "Dneska je Svátek práce a tímto průvodem ho slavíme."
"A co z toho máte?"
"Sakra, ty seš asi nějakej provokatér, co?"
"Ne..."
Všechno se zdálo býti podivné. Na jednu stranu tu bylo cítit, že tu vládné pevný řád, ale přesto se s ním pojil jakýsi strach. Andreas se Stevánem nevěděli bloudili průmyslovým městem a nevěděli, kam se vrtnout. Když tu si všimli, že je kdosi sleduje. Zastavili se, aby je muž mohl dohnat.
"Dobrý den, vy nás sledujete?" zeptal se Andreas.
"Vy jste zřejmě cizinci, že?"
"Jak jste to poznal?" reagoval Steván.
"To se pozná."

Muž jim vyložil, jak to na jejich planetě vypadá. Když řekl, že mají zákony a vládu, Stevánovi to přišlo užásné. Když však pokračoval, že vláda si zákony vykládá po svém, a že ten, kdo ji kritisuje, špatně dopadne, začal o svém původním mínění pochybovat.
"Existuje ještě nějaký jiný svět? Můžeme ještě někam utéct?" tázal se Andreas.
"Vy jste přišli ze Starého světa, že? Vrátit se nechcete?" odpověděl otázkou domorodec.
"To tedy ne," konstatoval Steván
"Aha. No tak tedy..." zamyslil se muž, "...mohli byste se mnou utéci na jeden z Jupiterových měsíců."
"Výborně. Ale loď je pouze dvoumístná," namítnul Steván.
Muž na sobě nedal nic znát a odvětil: "Vyložím Vám tedy cestu."

Za nedlouho dorazili k lodi.
"Vyložím Vám tedy tu cestu," řekl muž. Zazněli dvě rány. Steván s Andreasem leželi mrtví na zemi. Muž je zastřelil svojí nelegálně drženou zbraní.
.KONEC.

.EPILOG.
Možná si říkáte, jak to vypadalo na Třetím světě. Zda tam byly stejně nesnesitelné podmínky, jako na tomto. Já to vím, ale raději to nechám na Vás...

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 6
Účastníků: 4


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Hibernátus" | Přihlásit/Registrovat | 3 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Hibernátus
Od: meritus - Thursday, 24.02. 2005 - 14:50:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Rany zaznelY... :) fajn sci-fi


[ Odpovědět ]


Re: Hibernátus
Od: jerry - Thursday, 24.02. 2005 - 17:00:05
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dobré, satira je v sci-fi obvyklá. Bezvýchodnost bývá také častým projevem. Co zkusit nějaké překvapení? Jinak hodnotím vysoko.


[ Odpovědět ]


Re: Hibernátus
Od: fungus2 - Thursday, 24.02. 2005 - 17:27:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Tak to je povedené. Líbilo.


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
48 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund