přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
JanUrban + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
''Jéminkote, ty máš ale prdu!''
Tanya - Monday, 10.04. 2006 - 22:29:38
Téma: Próza - Satira

*

 

Minulý týden se u mě zastavila jedna známá s patnáctiletou dcerou. Povídali jsme si u kávy a čaje, a vedli takové ty hovory, které se stáčí k tématům, jež se zrovna namanou. A tak dcera známé Bára začala v jednu chvíli hořekovat nad svojí ofinou, a že by to chtělo nějakou úpravu, ale ta kadeřnice, co k ní chodí je stejně totálně blbá.
"Vypadám jako ňáký pako! Už jsem z toho celkem na nervy!"posteskla si před námi, přičemž neopomněla dát slůvku "pako" patřičný důraz.
Mně ten účes nepřišel tak tragický, ale jistě si nějakou opravu zasloužil. Stejně mi to nedalo, abych té "hromádce neštěstí"malinko zvedla sebevědomí i naději tím, že jsem trochu zavzpomínala.
"A teď Barčo poslouchej! Není nad skvělé zlaté kadeřnice dnešní doby. Třebaže ti zmrší hlavu, ale zmrší ti ji alespoň natolik, že si můžeš dovolit po opuštění salónu vyjít ven, mezi lidi.
"A proč myslíš, že bych nemohla?" zírala na mě nevěřícně, protože stále ještě netušila, co jsem tím chtěla říct.
"Jo to takhle 80tá a 90tá léta! Panečku to bylo něco!"
Řekla jsem a přidala přitom na hlasivkách, abych podtrhla vážnost zmiňované situace. Přitom jsem mrkla na její mámu, kde jsem hledala nějakou tu oporu. Přeci jen tu dobu pamatovala stejně jako já, ačkoliv jí se vlasy vlnily samy od sebe a tímto unikla před módní vlnou zvanou "trvalá".
Moje zkušenosti s kadeřnicemi byly příšerné! Vždy jsem po jejich zákroku nabyla přesvědčení, že si ze mě udělaly odstrašující příklad.
První z těch hrozných zážitků byl, tedy pominu-li dobu kastroloidních účesů pro dítka školou povinných, když mě spolužačka přesvědčila, abych jela do města s ní, že si necháme udělat hlavu. A já, ta čtrnáctiletá naivka vždycky každému na všechno kývla. Já totiž nesnášela škemrání a přemlouvání. A než abych věčně odrážela útoky holek, které se chovaly jak pijavice, bylo pro mě jednodušší souhlasit. Jenomže výsledek byl vesměs ten, že jsem si takzvaně nadělala do vlastního hnízda. A nejinak tomu bylo i v tomhle případě.
Kadeřnictví ve městě bylo stejné jako všude jinde. Velká prosklená vitrína s obřími černobílými fotografiemi modelek s předpotopními účesy.
Pak, když už jsem seděla v křesle(snad jen zubařské a elektrické křeslo bylo v tu chvíli horší), rozhlížela jsem se po místnosti díky zrcadlovému efektu, neboť jsem se nedokázala dívat na sebe samu. Tak jsem mohla zkonstatovat, že i ilustrativní obrázky na stěnách vůkol jsou předpotopního data. Dle typu účesu jsem to typovala na 60tá léta. A tak se nebylo čeho chytit, chyběl mustr, na který bych ukázala.
Kadeřnice, která mi byla přiděla, byla starší dáma v tesilové zástěře. Na hlavě měla cosi, co připomínalo frizúry z těch starých, zažloutlých fotek okolo.Podotýkám, že připomínalo, protože ona měla na hlavě jen čtyři chlupy sčesané do pěti řad. Jak jsem si pro sebe odvodila - nejspíš následek nějaké nešetrné ondulace či barvení.
Cloumaly mnou pochyby, ale na útěk už bylo pozdě. Objednala jsem si stříhání a vodovou ondulaci. Samozřejmě jsem nezapomněla té dámě vykreslit svoje představy o svém budoucím účesu a ona jen chápavě a souhlasně kývla. Asi o hodinu později mi došlo, že se mi snaží na hlavě vytvořit cosi, co se mojí představě nepodobalo ani náhodou. To už jsem byla ve fázi, kdy jsem vylezla z pod sušáku a na hlavě měla čerstvě upražené vlny, které se bránily hřebenu a trvaly zarputile na svém tvaru.
Kadeřnice západila s mojí hlavou a já zápasila sama se sebou, abych se tam před ní nerozbulela jako malá holka. Od půlky hlavy se mi klenula naducaná vlna, podchycena silně natupírovanými vlasy vespod.
Měla jsem vypadat jako svěží, čtrnáctiletá žabka, ale jediné synonymum pro mě, jež mě v danou chvíli napadlo bylo, "kosmická příšera". No vážně! Být v té situaci někdo jiný, tak se potrhám smíchy! Chyběla mi už jen saténová kombinéza.
Má druhá neradostná vzpomínka měla daleko palčivější příchuť. Avšak po tolika letech se šrámy v podobě jakési křivdy zacelily a tudíž jsem se mohla s holkami smát a vyprávět a vyprávět..........
..........jak jsem šla na svou první trvalou, neb nic jiného, rozumějšího, nedokázaly tyhle ženské stvořit. A já si myslela, že na trvalé ondulaci se nedá nic zkazit! Viděla jsem nějaké ty kamarádky kolem sebe a vypadalo to celkem slušivě, tak proč ne!
Já měla v té době vlasy delší, pod ramena, husté, ale od přírody velice jemné. Proto mě také udivilo, když mi kadeřnice(samozřejmě jsem se plně oddala novým rukám v bláhové naději, že tady by to mohlo vyjít) začala na těch milión mrňavých kolíčků, které mi připlácala na hlavu, lít čpavek z lahvičky, který evidentně upozorňoval na to, že je určen pro blond vlasy. Já, podezíravá bruneta, bála se byť jen pípnout a myslela akorát na to, abych už to měla za sebou.
Na mokrých vlasech milión kudrlin vypadalo efektně a já byla nadšená a s touhletou hlavou chtěla taky odejít. jenomže jsem byla nemilosrdně vtlačena pod hučící sušák, který mi málem na temeni vypálil pleš. Asi po deseti minutách, kdy jsem pociťovala hrozné horko na hlavě, ve tváři i po celém těle, zkusila jsem si rukou hrábnout do vlasů. Bože to nebyly moje vlasy! Bylo to jedno velké klubko chemlonu.
A dnes po té době konstatuji, že jsem tenkrát prožila svůj první malý infarkt, při pohledu do zrcadla. Byla jsem věrnou kopií zpěváka z Boney-M, tedy když pominu barvu pleti. Jakoby mi na hlavě přistála a usadila se nějaká nová neidentifikovatelná hmota, která navíc nešetrným zásahem získala o tři tóny jasnější barvu. O kvalitě vlasů není ani třeba hovořit.
Ta hrozná ženská, jež měla toto na svědomí, lekla se mého zděšení a proto se rychle snažila zahladit stopy alespoň tím, že mi tu chlupatou masy připlácávala k hlavě lakem na vlasy.
Odešla jsem odtamtud jako spráskaný pes. Vůbec jsem nechápala za co jsem vlastně měla platit! Jediné, co se mi honilo hlavou bylo, jak se dostanu domů bez toho, abych způsobovala všeobecné veselí.
Hodila jsem si přes hlavu svetr, sedla na kolo a ujížděla k mámě do práce, ono to k ní odtud nebylo daleko. Ani jsem mámu tehdy moc nevnímala, jenom vím, že jsem bulela a nepříčetně křičela,"Kde je tu nějaké umyvadlo?!"
Pokropená hlava, která trochu klesla, mě uklidnila a dodala mi pak odvahu vydat se na cestu domů. Jenomže byl to kilometr mírného stoupání, což mi bránilo v rychlosti. Do toho mi slunce a letní vánek vyušovali vlnky, a ony dříve ztěžklé vodou, se po vyschnutí opět vyšponovaly a vyskočily nahoru.
"Co je? Nám bouchly kamna?" přivítal mě bratr touhle nechutnou poznámkou. Ten nikdy neváhal přilít oleje do ohně neštěstí druhých - a hlavně mě.
Chtěla jsem s tím něco udělat, ale co? Když tady byla jediná šance. Buď strojek na stříhaní ovcí, nebo nůžky na živé ploty. Nic jiného nemělo šanci se tímto prokousat.
Tak a tím jsem skončila vyprávění pro Báru a taky pro vás. Ona se tomu smála a já vlastně taky. Díky těm rokům - vše odpuštěno. Ale stejně vám řeknu, že od jisté doby mám určité pochopení pro vrahy, kteří zabili v afektu.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Satira:
O Písmáku

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 3
Účastníků: 4


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"''Jéminkote, ty máš ale prdu!''" | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: ''Jéminkote, ty máš ale prdu!''
Od: fungus2 - Monday, 10.04. 2006 - 22:33:07
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Tak to je dobrý. Jo, účesy dají někdy zabrat.


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
40 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund