přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
fungus2 - Monday, 21.02. 2005 - 03:32:51
Téma: Próza - Povídka



Pronikavý, drnčivě zvonící zvuk ho vzbudil. V první chvíli měl pocit, že je to odkudsi z velké dálky, ale po otevření očí uviděl obrysy budíku. Jeho zvuk mu stále nepříjemně pronikal do uší. Pravou rukou se rozmáchl a zvonění umlklo. Zároveň budík spadl na koberec. Chvíli naprosto nechápal, co se děje. Rozespalýma očima přehlédl prostor kolem sebe. Ležel na posteli a poznal, že je ve svém bytě. Na sobě neměl pyžamo, ale normální oblečení. Posadil se a hned poté pocítil bolení hlavy.
„Jeee... Moje hlava,“ řekl si a snažil se rozpomenout na uplynulou noc. Jediné, co si pamatoval, byl bujarý večírek. Více nic.
„Sakra, proč mi zvonil budík?“ pomyslel si. Zmocnilo se ho zlé tušení, že je pracovní den. Vstal, ale hned ztratil rovnováhu. Spadl zpět na postel. Opět vstal a vrávoravě došel do předsíně. Na koberci uviděl dvě pohozené bundy a několik rozházených bot. Neměl nejmenší snahu cokoliv uklidit a namířil si to do koupelny. Ke svému překvapení spatřil ve vaně ležet v osušce zabalené tělo. Byl to jeho kamarád Kryštof.
„Hej! Kryštofe!“ zvolal a zatřásl s ním. On se ale jen zavrtěl. Ani opakované pokusy o probuzení nebyly úspěšné. Začal tedy točit kohoutkem. Hned na to vystříkla studená voda ze sprchy. Tak se lekl, že spadl také do vany.
„Jééé. Co je?!“ vyhrkl náhle Kryštof a oba se ve vaně všelijakými pohyby snažili dostat ven.
„Ondro, ty vole, co blbneš?!“ vykřikl opět poté, co po čtyřech vylezl z vany.
„Je ráno! Je po šestý!“
„Co?“
„Jo. Musíme do práce!“ řekl Ondra a naprosto promočen také vylezl.
„No nazdar. Zavolám do práce, že přijdu pozdě.“
„Telefon je v kuchyni.“
Kryštof nejistě opustil koupelnu, zatímco Ondra se zadíval do zrcadla. A to nebyl radostný pohled.
„Kde máš telefon? Žádnej tu nevidím!“ ozval se Kryštof.
„To máš teda pěknou vopici. Je na stolku u topení.“
„Není tu žádnej!“
Došel tedy také do kuchyně a nevěřícně se zadíval na stolek, kde kromě květináče nic jiného nebylo.
„To není možný. Tady včera byl!“ konstatoval nechápavě.
„Jsme vůbec v tvým bytě?“
„To víš, že jo!“
„Hele, a kde je Radim?“
„Jak to mám vědět?“
„Ten šel jsem taky s námi.“
„Tak tu někde bude.“
Prošli tedy hned byt a v obývacím pokoji uviděli konec telefonní šňůry, která se táhla do pootevřených dveří skříně. V ní z pod hromady spadlého oblečení vyčuhovaly obuté nohy v džínových kalhotách.
„Halo, Radime, budíček!“ začal s ním třást Ondra a vzal mu telefon, který svíral v rukou.
„Kde to sem!?“ zeptal se zmateně po chvíli.
„Ve skříni u mě doma.“
„ Kolik je?“
„ Něco před půl sedmou.“
„No nazdar. Musím si zavolat!“
„Urval si konec šňůry od telefonu!“ řekl mu Kryštof.
„Nemáte někdo mobila ?“
„Já ho asi nechal v autě,“ odpověděl Ondra.
„Já ho mám doma,“ mínil Radim.
„Tak musíme do auta.“
Ondra si v tu chvíli uvědomil, že nějakým záhadným způsobem řídil auto. Všichni tři pak vyšli na chodbu. Na ní potkali nadávajícího muže, který nesl v podpaží rohožku.
„Někakej blbec v noci všem vzal rohožky a vyhodil je ven!“ pronesl naštvaně. Raději to nekomentovali a chodbou došli k výtahu.
Po otevření jednoho ze dvou výtahů je ovanul smrad ze zvratků. Naskytl se jim pohled na zcela pozvracený výtah. Zavřeli ho a vyměnili si vyděšené pohledy.
„Myslíte, že je to vod nás?“ zeptal se Radim.
„Mám takový pocit, že jo,“ mínil Ondra.
Sjeli mlčky druhým výtahem do přízemí a Ondra po vyjití před vchod se pátravě rozhlédl po parkovišti.
„Nevidím svoje auto!“ mínil poté vyděšeně.
„To snad není možný,“ řekl Kryštof.
„Podíváme se kolem baráku,“ navrhl Radim, načež obešli panelový dům. Po několika minutách uviděli větší hlouček lidí a mezi nimi dva policisty. Všichni stáli v místech, kde byl velký reklamní banner, ve kterém bylo zaparkované Ondrovo auto. A Ondra vytušil, že jeho zaparkování v podnapilém stavu bude mít policejní dohru.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 3
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA" | Přihlásit/Registrovat | 6 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: Karel_N - Monday, 21.02. 2005 - 14:31:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Bude pokračování?


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: fungus2 - Monday, 21.02. 2005 - 16:09:29
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji. Na tohle jsem pokračováni nenapsal.


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: Mari - Tuesday, 22.02. 2005 - 19:16:14
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://blog.lide.cz/Marinna14/
Dobrá čtivost


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: fungus2 - Wednesday, 23.02. 2005 - 16:44:31
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díky. To potěší.


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: Barbara - Sunday, 27.02. 2005 - 06:44:03
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Hezke, to musela byt opravdu divoka noc jeste ze se nazabily:)


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ RÁNO BOLÍ HLAVA
Od: fungus2 - Sunday, 27.02. 2005 - 12:54:48
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Jo, jo. Přesně tak. Trochu to holt přehnali o)))Díky.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
57 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund