přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA
fungus2 - Friday, 20.01. 2006 - 07:01:53
Téma: Próza - Povídka



Poštovní dodávka jela ulicí, kterou foukal ostře vítr, díky kterému spousta papírů a smetí poletovala vzduchem. Dan chvíli hleděl na obě strany ulice a hledal místo, kde by mohl dodávku zaparkovat.
„Zatraceně, zase budu muset až na roh,“ pomyslel si a dojel na roh ulice. Poté otevřel dveře dodávky. Silný vítr mu je však přibouchl zpátky a on pocítil úder dveřního okénka do hlavy. Než si stačil zanadávat, tak mu z rukou vyklouzly desky, ve kterých byly listy sjetin s adresami. Přitom mu desky dopadly na chodník a jednotlivých listů sjetin se zmocnil vítr. A vzápětí se mu naskytl pohled na letící listy.
Za okamžik vzduchem po ulici plachtilo na deset listů, za kterými se zoufale rozeběhl a chytal je do rukou. Několik kolemjdoucích jeho počínání užasle pozorovalo a jeden z nich mu začal pomáhat v chytání listů.
Pes jednoho z přihlížejících se roztěkal a běžel za Danem, aby poté na něho skákal. Pak ho předběhl a uchopil do zubů jeden nízko plachtící list.
„Dej mi ho!“ vykřikl na něho. Pes ale běžel dále i s papírem v zubech. Za ním pak utíkal on i křičící majitel psa.
Když po několika minutách dával pomačkané listy sjetiny dohromady, neměl zdání, co ho ještě čeká.
Zanedlouho donesl velký a těžký balík ke vchodu, načež zazvonil na jeden ze zvonků. Po chvíli se v mluvítku ozval ženský hlas.
„Dobrý den, tady pošta. Nesu vám dost velkej a těžkej balík. Posílá vám ho Quelle a je za pět tisíc,“ řekl při pohledu na adresní štítek balíku.
„Nám nefunguje bzučák. Hodím vám klíče,“ ozvalo se z mluvítka.
„Jo dobře, budu chytat,“ odvětil a stoupl si poněkud dále od domu na chodník. Poté se zadíval do oken a brzo z jednoho z oken ve čtvrtém patře vylétl pytlík s klíči. Padal do strany, a tak se rychle přemístil tím směrem a měl snahu rukama pytlík zachytit. Ten mu však se svazkem klíčů uvnitř propadl mezi prsty pravé ruky, načež dopadl ve vteřině na jeho hlavu. Bokem pak vrazil do zaparkovaného auta a podél něho se sesul na chodník. Přitom spatřil jak pytlík, tak i svou propisku, která mu vypadla z náprsní kapsy. A ta se pozvolna kutálela ke kanálu, v němž poté zmizela.
„No tohle!“ vyhrkl a přejel si rukou hlavu v místě, kde jej zasáhl pytlík.
Notně naštvaný za okamžik odemkl dveře od domu. A pak dovlekl balík, až k výtahu. U něho ustrnul když obě světélka svítila červeně a mačkání na černý knoflík bylo marnou snahou přivolat výtah.
„To bych do toho kopnul!“ řekl nahlas a ještě více naštvaný dotáhl balík ke schodům.
„Běžte do čtvrtýho!“ ozval se hlas adresátky odkud si z hora domu.
„Já vím!“ řekl nahlas za funění. Balík zanedlouho dotáhl do druhého patra a vstoupil na první točité schody vedoucí do dalšího patra. V tom však zhaslo světlo.
„Do pytle!“ procedil mezi zuby a snažil se ve tmě zrakem najít světélko od vypínače. Nikde ho však nebylo vidět. Začal tedy rukou šmátrat po zdi. Marně se však snažil dlaní najít vypínač.
„Sakra, copak nevidí, že zhaslo světlo?“ pomyslel si a poté zvolal: „Prosím vás rozsviťte!“
„Počkejte, já vám jdu naproti. Nemůžu, ale najít vypínač!“ zvolala žena o patro výše na schodišti.
„Krucinál fagot!“ zaklel a pokračoval v přejíždění rukou po stěně. Netrvalo dlouho a nahmatal cosi studeného a kulatého. Hmatem zkoumal, co by to mohlo být a začalo mu to připadat jako hlava. To cosi ale dopadlo na něho. A to mělo za následek, že neudržel rovnováhu a spadl i s balíkem na schody. V ten okamžik se rozsvítilo.
Ke svému překvapení užasle hleděl na to, že na sobě má velkou sádrovo sochu, která vypadla z výklenku vedle schodiště. O kus níže se po schodech kutálel s rachotem balík. A nad ním se poté objevila starší žena.
„Já ten balík nechci. Já si vzpomněla, že jsem tu objednávku zrušila,“ sdělila mu, zatímco on rezignovaně vstával se sochou v rukách.
„Taky jste mi to mohla říct, když jsem stál na ulici!“ zahartusil a měl sto chutí balík rozkopat.
A tak vlekl balík zpátky dolů a dost nadával. Když se ocitl před domem a šel směrem k dodávce, ozvala se z okna domu nečekaně ona žena.
„Pane pošťák, já se omlouvám. Já tuhle zásilku chci. Já zrušila jinou. Já to spletla!“
„Nééééééééééééé…..“ rozlehlo se vzápětí hlasitě ulicí, přičemž do vzduchu vzlétlo několik holubů.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 3
Účastníků: 7


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA" | Přihlásit/Registrovat | 4 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA
Od: animula - Sunday, 22.01. 2006 - 18:32:55
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
máš to prostě složitý :)))


[ Odpovědět ]

Re: TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA
Od: fungus2 - Sunday, 22.01. 2006 - 19:41:24
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díky. Jo, jo. Něco podobného se mi oparvdu stalo.


[ Odpovědět ]

Re: TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA
Od: viki1 - Wednesday, 25.01. 2006 - 19:30:07
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Pěkné, jen se mi nechce věřit, že by někdo jen tak někomu hodil klíče..., ale jestli takovou zkušenost již máš, tak se jen divím, jak může být dnes někdo ještě tak důvěřivý...


[ Odpovědět ]

Re: TĚŽKÝ ŽIVOT POŠŤÁKA
Od: fungus2 - Wednesday, 25.01. 2006 - 20:09:49
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji. Mnohokráte mi adresáti házejí klíče. Mám přeci poštovní uniformu.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
50 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund