přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
DUG + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Mara - Saturday, 26.11. 2005 - 18:24:55
Téma: Próza - Příběh

...miláček k zulíbání, k pomazlení...




 

Po svých divokých předcích zdědil Cyrus přesný žebříček hodnot, podle kterého rozlišoval, koho je třeba sežrat hned a bez váhání a koho přejít bez povšimnutí. Do první skupiny na první místo patřili všichni němečtí ovčáci v okruhu několika kilometrů, dále pak některé podezřelé člověčí existence, co mu nevoněly. A to z nich ani nemusel cítit nějaký alkohol!

Před spaním jsme ho ještě na Svazích chodívali venčit. Zpočátku pobíhal volně, ale když se bez jakékoliv nám pochopitelné příčiny vrhl na náhodného kulhajícího kolemjdoucího, který z toho leku málem zkolaboval, drželi jsme ho od té doby na vodítku. (pozn.- teprve když jsem si přečetla Kesselovy Jezdce, uvědomila jsem si , že pes veden instinktem, se vrhl na tělesně poškozeného člověka jako na svou kořist)
Začínal být nebezpečný také tím, že nikdy nevaroval před útokem. Jiní psi napřed zavrčí na výstrahu. Cyrus ne. On zaútočil bleskurychle jako africká černá mamba, cvakl zuby a bylo to.

Jaké to je, když se Cyrďa našte, poznala na vlastní kůži i moje milá švagrová Greta. A to se s ním velmi dobře znala, protože v době mého pětitýdenního pobytu v nemocnici dojížděla často k nám a pomáhala klukům, kde se dalo.
Jenže pak nastalo velice vzrušené období po "sametové revoluci" a naše politické názory se rozcházely. Greta k nám tehdy přijela, jak říkala, "na skok", ani si nesundala kabát, jen si ho stáhla z ramen. Seděla v křesle zády k Cyrovi, který ležel v klidu opřen o stůl tak asi metr a půl od ní. Diskuse mezi Gretou a jejím bratrem začala nabírat na obrátkách, protože byla jako zaslepená a pořád jen mlela svou,nechtěla slyšet žádný argument. I hlasy sílily. Viděla jsem, že pes už nepředstírá spánek, ale má hlavu vztyčenou a velice pozorně sleduje situaci.
Pak náhle Greta prohlásila, že toho má dost, rychle vstala a rozhodila ruce, aby dostala kabát na ramena. Nestačila se ani leknout a Cyr jí visel na ruce. Prokousl jí dlaň těmi svými krásnými tesáky.
Když utichl křik povelů, kterými jsme zabrzdili Cyra a on ji pustil, rozhořčeně prohlásila, že k nám už nikdy nepřijde, když se do ní pustil i pes. (Vydržela to rok, nám po ní bylo smutno, a tak jsme jednoho krásného dne podnikli usmiřovací misi.Od té doby jsme zase kamarádi.)
Tehdy jsme si ale také uvědomili, kolik inteligence v tom zvláštním psovi je. Na jeho pána někdo křičel a bylo jedno, že to byl člověk, kterého znal a měl rád. On bránil svého pána po svém a nemohl tušit, že Gretino gesto neznamenalo jeho ohrožení. Svým útokem předcházel, podle svého mínění, útoku na "jeho" člověka. Nemohli jsme se na něho zlobit!

Za naším domem teklo dost vody širokým mlýnským náhonem. Za ním je i dnes drátěný plot oddělující sousedovic pozemek. Tehdy ještě sousedka chovala slepice a jiné domácí ptactvo. Slepice byly blbé, jak už slepice bývají, a když se jim to podařilo, podlezly pod plotem a šly si hrabat na břeh náhonu. Snést něco takového na svém teritoriu, to přesahovalo Cyrouškovu míru tolerance. Myši? no prosím, ale slepice?! Cyrďovo naštvání konečně dosáhlo vrcholu, převážilo strach a dodalo patřičnou sílu skoku. A slepice měla po ftákách!

Nevím, kolik jich přišlo o život, ale peří bývalo na břížku jako když roztrhnete zhlavec. Jenže vlna spravedlivého rozhořčení opadla konzumem vetřelce a Cyrďa najednou zjistil, že je jinde, než byl zvyklý, že ho od milovaných blízkých dělí dva metry šířky a naspodu voda, kterou jako správný pes z náhorních planin vůbec nemiloval.
A tak tam náš hrdina seděl jako zmoklá slípka a kňučel.
Párkrát jsem ho vysvobodila, ale bylo to dost nebezpečné, zvlášť když byl náhon právě plný vody. Pak jsem si řekla, že se prostě musí naučit skočit i nazpátek, a nechala ho kňučet. A hele, stačilo, když viděl, že odcházím na zahradu bez něho!!?
To nemohl nechat jen tak, vždyť na zahradě se přece tak pěkně lítalo sem tam, a než jsem za sebou stačila zavřít bránu, hopl přes náhon a hnal se jako tornádo ven.

Poslední slepičí příběh se odehrál na dvorku, jestli se tak dá nazvat prostor u domu obestavěný hromadami různých potřebných materiálů. Sedávali jsme tam na hromadě vyskládaných fošen a Cyr s námi. Ke štěstí mu stačilo položit si packu na pánovo koleno a zbožně na něho zírat.
A právě pod tuto hromadu do škvíry sotva deseticentimetrové se před smrtí ve psí tlamě jednou uchýlila další sousedovic slepice.
Stalo se to, když jsme nebyli doma, a tak se nám při příchodu naskytl pohled na běsnícího psa, který obíhal štos fošen ze všech dostupných stran a snažil se pod ně dostat.
Hlína od něho lítala jako gejzír a po dvorku se ozývalo zoufalé slepičí krákání. Nebožačka, hrůzou bez sebe, se snažila uniknout hned na jednu, hned na druhou stranu. Nakonec se podařilo psa odvléknout domů a Hanka vylovila slepici, která už byla skoro v agónii.
To bylo poprvé a myslím i naposledy, kdy jsme viděli, že i slepice se umí plazit.

Měli jsme trochu pocit viny za stav nešťastné slepice, když jsme ji celou vyděšenou a rozčileně kvokající přes plot předávali majitelce. Sice jsme byli v duchu i nahlas přesvědčeni, že slepice u nás neměla co dělat, a proto nás překvapila reakce sousedky, která prohlásila, že ji Cyrus klidně mohl sežrat, protože..."stejně byla blbá". Ještě svoje prohlášení upřesnila líčením, jak ji tahle slepice leze na nervy, protože ji má pořád v patách. Ulevilo se nám.

Jednou z jara jsem se rozhodla, že ušetřím místo dole na zahradě, jak jsme hrdě nazývali pár kousků stavbě vyrvané půdy, abychom mohli nasázet víc rajčat a okurek a třeba taky nějaké jahody. Na svahu jsme už dříve s nasazením všech fyzických i duševních sil vytvořili několik metr širokých terásek, kam jsme hodlali posléze nasázet plno stromků (některé to později vzdaly samy a raděj uschly, zbývající zase sežral sousedův beran). A protože moje vzdělání přece jen o fous přesahuje znalost správného psaní i/y, řekla jsem si, že když starým Mayům rostly pěkné brambory na svazích vysokých And, musí narůst i na naší kamenité stráni, a vydala se s košíkem sadby, motykou a lahví vody uskutečnit svůj záměr.
Cyroušek chtěl být pochopitelně při tom. Přešla jsem náhon po fošně, ale jemu se přes něco tak úzkého nechtělo. Už jsem byla skoro na místě a on ještě přešlapoval na opačném břehu, pokňukával a poštěkával. Volala jsem na něho, lákala ho těmi nejkrásnějšími jmény, až se konečně odhodlal a za úpěnlivého kňukotu fošnu přeběhl.
To bylo radosti z hrdinského činu!

A pak se pustil do pomáhání. Zatímco jsem každým kopnutím motykou zápolila s kamením, drahoušek mi za zády vybíral z jamek zasazené brambory a dováděl s nimi na stráni.
Mezitím se nám dole přes zahradu producíroval soused Laďa. Když se vracel, uviděl ho Cyr, nechal bramboru bramborou a jako ztělesněné nebezpečí letěl strání, sotva se dotýkaje země, plavným třímetrovým skokem přeletěl náhon a zahryzl se Laďovi do stehna. Co si to kdo dovoluje bez jeho vědomí chodit po jeho pozemku?!!

A zase jsme řvali všichni, kdo to viděli. Jedni na Laďu, aby se nehýbal, druzí na Cyra...fuj!...ke mně...fuj!...k noze!

Úlek byl větší než poranění, přesto rozčílený soused prohlásil, že jestli ho Cyr ještě jednou napadne, tak ho umlátí klackem. Legrační představa. Než by ten klacek stačil zvednout, bylo by asi po něm, tedy po Laďovi. Cyr nebyl pes, který by si nechal cokoliv líbit. Koneckonců Laďa si jeho averzi zavinil sám svojí zlomyslností, když na něho, ještě nedospělého dorostence, najížděl bagrem, snad aby ho postrašil.

Konec druhé části.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Cyrus od Cerhovických skal 2.část" | Přihlásit/Registrovat | 13 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: ANNY - Saturday, 26.11. 2005 - 21:40:51
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.anny.cz
Maro,
napsané to máš hezky, ale nemohu se smířit s těmy kousanci.
To si pes, ani jako Cyrus nesmí dovolit. Máš psi příliš ráda a mám pocit, že jsou dost rozmazlení.

Měli jsme pudlíka Betynku. Nikomu by nikdy neublížila a jednou v parku ji zle pokousal velký pes. Přiběhl náhle a Betynka i když byla prcek, byla statečná a místo aby utekla, tak se mu postavila a chtěla jej odehnat.

Všechno se seběhlo v mžiku a majitelka se procházela opodál. Neprojevila nejmenší lítost a po čase jsem ji opět potkala se psem na volno. Strašně to ode mne schytala, ale psa nechala dál volně pobíhat.

Betynku jsem vzala na ruce a popadla jsem klacek a řeknu Ti, že kdyby byl zaútočil, tak jsem jej snad umlátila i když vím, že pes za nic nemůže a že klackem by spíše potřeboval panička, protože ta za jeho výchovu zodpovídá. Každý si má pořídit psa, na kterého stačí nebo je povinován držet jej tak, aby nedošlo k ohrožení ostatních. Co bys dělala, kdyby Cyrus napadl dítě?

Dodneška se z následků, který nám ta tlustá blondýna se svým psem způsobila, nemohu vzpamatovat.

Kdybys viděla to utrpení, kterým jsme s Betynkou až do jejího bolestného konce museli projít, tak bys pochopila moje rozhořčení.

Tohle Tvoje psaní nemohu bodovat, promiň.




[ Odpovědět ]

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 06:39:16
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Anonymní reagující(m) následovně:

Aničko, zcela Tě chápu a souhlasím, že za psa je zodpovědný jeho pán, ale nic s tím v tomto případě nenadělám, protože Cyrus už 15 let skotačí v psím ráji.
Ptáš se, co bych dělala, kdyby napadl dítě - odpovídám : pokud by se k němu dítě chovalo normálně, nedráždilo by jej, neubližovalo mu, pak by se k němu choval jako ke svému štěněti, to znamená, že by je hlídal, opatroval a miloval. A to jakékoliv dítě! Nejen z "vlastní smečky".(Pošlu Ti v mejlíku malý důkaz.)
Vím, o čem mluvím,máme přece kavkazana a tři briardy - a to nejsou společenští psi! Chodí si k nám hrát děti sousedů, ale i děti, které si s sebou přivezou M.zákazníci - nikdy se nestalo, že by na ně reagovali jinak než přátelsky. To je jeden ze základních povahových rysů všech dobře vedených psů.
Dalším rysem je vědomí absolutní zodpovědnosti vůči pánovi a jeho majetku - od toho jsou "hlídací"! (Společenský nebo lovecký pes ti majetek neochrání, klidně pustí na svoje území kohokoliv.) Mimo "svoje" území se chovají neutrálně i k cizím psům, jinak by ani nemohli být vystavováni. Cyrus v této části byl ještě puberťák a ke svému jednání vyprovokován. Jediným naším prohřeškem bylo, že jsme jej - z neznalosti, jak moc ostré je to plemeno - ve štěněcím věku vedli k ostrosti, z čehož jsme se poučili a kavkazana (o pár let později) odmalička naopak tlumili.
S bodíky si nelam hlavu a posléze si přečti i závěrečnou část. Betynky je mi líto, ale s tím klackem, musíš uznat, to nebyl nejlepší nápad (pes by Tě pokousal a panička žalovala).
Přeji Ti pěknou neděli. Mara
Teprve když jsem to chtěla odeslat, jsem si všimla, že nejsem přihlášená, tak jsem to zkopírovala, proto je tam od "anonymní".



[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Anonymní - Sunday, 27.11. 2005 - 09:59:23
Děkuji za vysvětlení, teď už to vnímám smířlivěji.
Zdálo se mi těch kousanců příliš.

Měli jsme pejsky dva a oba byli pudlíci, velkých psů jsem se trošku bála a nikdy by mne nenapadlo pořídit si takové plemeno domů.

Pán vybírá si prý psa podle své povahy.

Teď přemýšlím jakou máš vlastně povahu a pravděpodobně budeš mnohem odvážnější a bojovnější.

Tak vidíš Maruško, jak je důležitá diskuse.

Napsalas to velmi čtivě a živě a na té fotce vypadá Cyrus k pohlazení.

Pes má opravdu schopnost rozeznat zlo od dobra okamžitě, to mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.

Teď už mohu bodovat za 9*


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 10:31:31
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Diskuse je velmi důležitá, jinak vznikají nedorozumění, zvlášť při písemném styku, kdy sílu, intonaci, zabarvení hlasu, mimiku a gestikulaci, výraz v očích ... jen velmi nedokonale nahrazují interpunkční znaménka.Co jsme se s tím za ty tři roky natrápili, když já nebo M. jsme pochopili text jinak, než byl míněn!Já vím, dá se to vyjádřit opisem, ale ani tohle někdy nestačí.

Za hodnocení děkuji(:-))

Taky jsem se jako malá i velká velkých psů bála - už jsem o tom psala u Cara - je to vlastně stejné jako s člověkem - jestli máš psa od štěněte, vychováváš jej, tak ho znáš do posledního chloupku a nebojíš se. Je dobré poučit se v literatuře o jednotlivých plemenech o jejich povaze, než si ho koupíš. Pak víš, do čeho jdeš a co můžeš očekávat.Mluvím zde o psech "papírových" tedy s průkazem původu.Nemám nic proti voříškům, jenže tam neznáš rodiče a tedy ani jejich povahové vlastnosti, je to tedy riskantní.


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 10:39:50
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ještě se vracím - k té povaze : jsem trpělivost a tolerance sama (zrozena v Panně), ale když mně hřebík v botě píchá moc dlouho, vezmu na něj kladivo a bouchám, i když tu botu třeba celou zničím - to je moje mínus, ale teď už to měnit nebudu, na těch pár let!? (8-)))


[
Odpovědět ]

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: fungus2 - Sunday, 27.11. 2005 - 10:09:22
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Mně se to líbí.


[ Odpovědět ]

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 10:34:24
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
To jsem moc ráda.Proč se Ti to líbí mně nenapíšeš?Zajímalo by mě to, opravdu. Nebuď tak strohý, prosím.(:-)))


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: fungus2 - Sunday, 27.11. 2005 - 10:42:14
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Naši mají psa pudličku Betynku. A ta jednou vběhla také do kurníků. Tak jsem si nato vzpoměl. Celkově se mi to prostě líbí.


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 11:35:27
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji, nemluvo.(:-)))


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Anonymní - Sunday, 27.11. 2005 - 13:09:03
Maro, já zírám, jak umíš i nemluvy přemluvit.
Dobrý!


[ Odpovědět ]
Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Sunday, 27.11. 2005 - 15:19:51
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Taky zírám, asi se aktivuje profese.


[ Odpovědět ]

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Tereza - Monday, 28.11. 2005 - 00:08:53
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Moc hezké vyprávění-pokračování...téma o kousancích je mi známé, mám pejska a s jeho babičkou jsme si také dost užili, i ona v nestřeženou chvíli dokázala bez varování, v pocitu ohroženosti vyskočit a "rafnout", prostě nesnášela rychlá gesta od lidí v naší blízkozti, od lidí, kteří byli pro ni cizí a přitom se dokázala spřátelit s každým, jen potřebovala více času. Děkuji za poutavé vyprávění z psího života. :)


[ Odpovědět ]

Re: Cyrus od Cerhovických skal 2.část
Od: Mara - Monday, 28.11. 2005 - 07:21:44
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Samozřejmě jsem ráda, že se Ti líbilo a děkuji za přízeň. Třetí částí se vyprávění uzavře.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
76 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund