přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Nezapomenu..
bgirl - Wednesday, 02.11. 2005 - 19:57:46
Téma: Próza - Povídka



„Pojď ke mně, bobku, no… vybreč se, uleví se ti,“ přitáhne si mě k sobě Petra a já se jí zhroutím na rameno. Pevně mě obejme, až skoro nemůžu dýchat. Přeju si, aby mě objala ještě pevněji, abych už se nemohla nikdy nadechnout, abych… abych… Zaryju prsty do jejího svetru a pouštím naplno svá stavidla. Proč se to muselo stát?! I když je Petra skvělá kámoška, která se snaží mi v tuto těžkou chvíli pomoct, musí jít taky domů. A tak zůstanu večer sama. Naši jeli do Prahy a já měla být celý tento víkend s Tomášem a… slzy se mi znovu řinou po tváři a já nemám sílu je zastavit.
Byli jsme krásný pár. Aspoň nám to každý říkal. Poznali jsme se na jedné hip-hopové párty. Já jsem se tam dostala náhodou, on tam vystupoval se skupinou breakařů. Líbil si mi na první pohled. A já jemu taky. Netrvalo dlouho a dali jsme se dohromady. Seznámila jsem se i s klukama, se kterýma tančil, a společně jsme podnikaly skvělé akce. Nechodili jsme jen po klubech, jak si hodně lidí myslelo. Kluci, i přes to, že si věčně hráli na drsňáky, které nic nerozhodí, rádi zašli do přírody, do zoo… Byli pro každou srandu a já se s nimi cítila strašně fajn.
Zavrtám se do peřiny a snažím se potlačit vzpomínky. Nechci přemýšlet nad tím, co bylo. Vždyť si tím jen ubližuju. V rádiu pustí písničku. Moji a Tomášovu…
Na ten den se nedá zapomenout. Byla jsem s Tomem na den přesně půl roku. Udělali jsme si večeři a potom jsme si lehli do postele a povídali si. O tom, co bylo, bude, o nás. Nikdy jsme se o něčem takovém nebavili. Plánovali jsme společnou budoucnost. Vždyť na jaře udělám maturitu a pak už můžeme být jen spolu. Ten večer byl prostě nádherný. Taky proto, že jsme se spolu poprvé milovali.
Na budíku bliká údaj 03:27 a já valím oči do tmy. Už nebrečím, nemůžu, mám pocit, jako bych vypotřebovala všechny zásoby slz, které jsem kdy měla. Oči mám až bolestivě suché, nemůžu je mít zavřené, ale ani otevřené. Tiše naslouchám zvukům, které se linou z venku a z chodby. A v mysli se mi znovu promítne obrázek Toma, když jsem ho viděla naposledy.
„Vrátíme se v neděli. Škoda, že se už nevejdeš do auta. Když nebudeš se mnou, nebude se mi dařit,“ loučil se se mnou u auta. Usmála jsem se na něj. Nechtěla jsem jet s nimi. Moc jsem nefandila sportu, který si vybral. Vždycky byl hrozně pomlácený a celý rozbolavělý. A mě to bolelo za něj. Naposledy mě políbil, zašeptal dvě kouzelná slůvka a zapadl na místo spolujezdce vedle Lukáše. Kluci měli mít vystoupení v 60 kilometrů vzdáleném městě. Dlouho jsem se dívala za odjíždějícím autem, jako kdybych tušila… V sobotu mi ještě napsal SMS-ku, že vystoupení se povedlo. A pak už se neozval. Volala jsem mu, ale jednotvárný ženský hlas mi stále dokola opakoval, že volaný účastník momentálně není dostupný a ať to zkusím později. Ale později jsem se taky nedovolala a pak taky ne. Uklidňovala jsem se tím, že má vybitý mobil a kluci mu ho nechtějí půjčit. Stejně si z něho dělali srandu, že je pod pantoflem. Ale když se neozval ani v pondělí, zpanikařila jsem. A pak jsem ve zprávách viděla tu bouračku. Tři lidi zemřeli a… mezi nimi byl i Tom. Má láska. Můj svět. Mé všechno! I když srážku nezavinili kluci, zaplatili za nepozornost řidiče kamionu životem. A ten řidič, kterého jsem neznala, a přesto jsem ho začala nenávidět, neměl ani škrábnutí! Michal s Honzou, kteří přežili, budou mít nejspíš následky po celý život. Ani ne tak fyzické, jako psychické. Jít na pohřeb pro mě bylo hrozné utrpení. Všichni se mě snažili utěšit, ale málokdo mohl pochopit tu nesnesitelnou prázdnotu, kterou jsem cítila. Na hřbitově jsem zůstala až do večera, seděla jsem u hrobu a povídala si s mým sluníčkem, které tak nečekaně zašlo. Až potom mě odvezli mí rodiče domů.
A teď? Přemýšlela jsem nad smrtí, ale sebevraždou bych nic nespravila. Možná bych ulevila sobě, ale jiní lidé by trpěli a to bych fakt nechtěla. Musím se s tím naučit žít. Že to bude hodně těžké asi říkat nemusím. Nevím, jestli to zvládnu. Nevím vůbec nic o tom, co mě čeká. Co bude až udělám maturitu. Vždyť budoucnost jsem si plánovala s Tomášem. A moje plány se zbortily jako domeček z karet. Jedno ale vím jistě – nikdy nebudu nikoho milovat tak, jako jsem milovala a stále miluji Tomáše.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 8


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Nezapomenu.." | Přihlásit/Registrovat | 8 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Nezapomenu..
Od: fungus2 - Wednesday, 02.11. 2005 - 20:45:58
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
To je moc smutné.


[ Odpovědět ]


Re: Nezapomenu..
Od: ANNY - Thursday, 03.11. 2005 - 14:53:32
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.anny.cz
Krásně napsaný příběh ze života plný emocí.
10*


[ Odpovědět ]


Re: Nezapomenu..
Od: Mara - Thursday, 03.11. 2005 - 15:16:16
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Poprve jsem Tvoje vyznání četla dnes nějak po třetí hodině ranní a tak na mě zapůsobilo, že jsem už nemohla usnout. V takových chvílích se člověku přehraje před zavřenýma očima film jeho života a i když si myslí, že toho zlého a těžkého bylo k neunesení, nakonec zjistí, že to na druhé straně bylo vyrovnáno zase něčím krásným. V přírodě - a tedy i v lidském životě - všechno spěje k rovnováze. Věřím Ti, co říkáš v poslední větě, ale život je ještě před Tebou a budeš milovat a budeš šťastná, když budeš chtít.


[ Odpovědět ]


Re: Nezapomenu..
Od: bgirl - Friday, 04.11. 2005 - 12:59:25
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Naštěstí to není podle skutečné události..


[ Odpovědět ]

Re: Nezapomenu..
Od: Anonymní - Friday, 04.11. 2005 - 14:14:17
Tak to jsem ráda.Mara


[ Odpovědět ]

Re: Nezapomenu..
Od: Anonymní - Monday, 07.11. 2005 - 13:06:53
Kazdy obcas nieco stracame, ale vzdy zase nachadzame nieco nove. To je na zivote to krasne, aj ked je kruty.
Velmi pekne napisane, naozaj sa tomu da uverit, aj ked to nieje nejaky jedinecny namet.
Tiez ma to dojalo, pekne.


[ Odpovědět ]

Re: Nezapomenu..
Od: johny45 - Monday, 07.11. 2005 - 13:07:52
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Sorry, zabudol som sa prihlasit...takze anonym som ja...:)


[ Odpovědět ]

Re: Nezapomenu..
Od: bgirl - Tuesday, 08.11. 2005 - 19:17:19
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ani nevíte, jak mě to těší.. chtěla bych se věnovat psaní, takže tyhle vaše názory mě hooodně těší:o) děkuji


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
64 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund