přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Hospoda Kvočna
Cannisha - Friday, 11.02. 2005 - 20:20:01
Téma: Próza - Povídka



Milovala jsem Kvočnu, stylovou hospodu, kde se scházeli trampové a pořád se zde hrálo, tančilo a byla legrace, protože staří známí se opíjeli a pak se odvazovali k hrdinským činům a my se jim smáli a věděli, že takhle nikdo dopadnout nechce, ale že musíme být raději vždy připraveni a okouknout možné způsoby první pomoci.
Jednou na nás nezbylo jiné místo než u Amálka a ostatních dvou místních ustájených koní. Kamarád Amálek mi šeptal, že mě miluje a já se culila, ale nevěřila mu, protože když měl v sobě o tři piva navíc, křičel, že je láska blbost a jediný pivo je smyslem všeho na zemi. Byl závislák. K alkoholu ho nepřivedl žádný tragický příběh, ale majitelka hospody, která každýho nabádala „Pijte pijte, musím zaplatit dluhy v bance, jinak to tu zavřeme! Pijte, pijte a budu vás milovat způsobem jako žádná jiná.“
No a Amálek pil a pil a pil a čekal na slibované milování, které se ztrácelo v mlze času, o kterém neměl moc přehled, protože s pivem v těle si člověk připadá jako v jiném světě, kde nevládne žádný čas, ale jen malí skřítkové běhající z jedenáctky na dvanáctku, radostně skandující: „Ještě nezavíráme! Jedeme dál! Jedeme dál! Do dna! Do dna! Do dna!!!“
Jenže časem začal zarůstat vousama, mozek se otáčel velmi jednoduše a slovní zásoba se mu snížila na osadní minimum rozdělávání ohně a dvou kilometrového výstupu do nitra přechodného bydliště v lese.
Trvalé bydliště mu přepsali i na evidenčním úřadu a v poznámkách stálo: „V hospodě Kvočna u paní Kokrháčové“
Domovem mu tedy byla Kvočna a srub Alpinka, kde hlavně o víkendech bylo veselo, protože přijížděli kamarádi trampové z celých Čech, vozili tekuté dary Amálkovi a kupovali si od něho dřevěné suvenýry, které dělal v mezičase, kdy nespal a nebyl u Kvočny.
Amálek začal nosit majitelce mech a houbu na něm, ale ta ho vůbec nepochopila. On nechtěl pivo zadarmo, chtěl aby už splnila slib, protože zarůstá mechem a je to na houby. Opravdu byl děsně zarostlej, navíc se ve vousech všechno usazovalo a občas si ho člověk spletl s popelníkem a něco mu tam přihodil.
Kamarád Amálek byl jinak moc hodnej a hned, jak jsem mu padla do dráhy za sklem z půllitru, mě zval na moky. Nejdřív ze všeho jsem, ale musela absolvovat uvítací pohovor, aby věděl, zda budu velmi oblíbená nebo jen obyčejná na sledování.
„Jsi žabička nebo kačenka?“ ptal se mě vážně.
„Ani žába ani kachna,“ řekla jsem já, vážněji než on.
„Né? A co tedy?“
„Kněžna Libuše!“
„Pěna Libuše? Hmm mmmm...,“ vytřeštil oči, jako bych mu vyzradila tajemství minulého života. Protočila jsem panenky, ale to on nepostřehl, protože se se škubajícím šťastným úsměvem díval na čerstvě donešený půllitr piva. Neváhal a strčil prst do bohaté pěny, napěněný ukazováček vylovil, hypnotizoval ho a začal s ní provádět cviky nalevo, doprava, vzad a mně před nos.
„Tak pěna Libuše, říkáš, hmm...“ odlmčel se a po chvilce pěnového cvičení na prstu ho přesunul k sobě do pusy a olízl ho. Vzal si do ruky půllitr a pozoroval obsah. Výjimečně se nenapil, ale postavil přede mne názornou ukázku.
„Ty jsi génius holka, to mě v životě nenapadlo, pojmenovat si pěnu a pivo. Podívej se na pivo Edíka a teď na pěnu Libuši,“ ťukal na sklo do obou pater a pak si zvedl obydlený dům k puse. Naklonil ho, ale já se odvrátila a on to nemohl unést.
„Dívej se přece , jak se promíchají a tady bude plodno,“ plácal si na vystrčený pupek a já jen řekla, že tam už je přeplodněno a že porodní váha několikanásobně překročí všechny dosavadní rekordy. Nalil to do sebe na jeden zátah, krknul a začal se usmívat a hladit přepjaté břicho.
„No tak moje lásečky, moc se mi tam nehoupejte, udělejte, co máte a já vám pošlu další zamilovaný pár,“ chtěla jsem vstát od stolu, protože se ke mně Amálek začal nebezpečně přibližovat. Říkal, že jsem daleko lepší než Maruna, majitelka, protože našel nový smysl pití a bude oddávat zamilované páry v půllitrech, aby vše bylo zpečetěno a za odměnu mě požádá o ruku, ale ještě před tím, než to udělá, mě pozve na panáka.
„Já piju jen limču, džus a vodu,“
„Jó? No vidíš....tři vodky,“ křičel k výčepnímu pultu a já chytla jeho zdviženou ruku a přilepila ji na stůl.
„Néé, vodku nesnáším, to jsem se přeřekla,“ vymyslela jsem si malou lež, protože bych mu asi těžko vysvětlovala, že nepiju tři litry vodky denně, ale vody, protože tady minule vysvětloval, že voda není pití, ale jen osvěžovač pro kytky ve váze.
„Pěno, promiň, tak co tedy, rum, griotku, zelenou, bechera, tekýýýlu?“
„Nic limču,“
„Ale ne, to se nestyď, já vypadám mizerně, ale pozvat tě snad ještě můžu,“ začal vytahovat peněženku a ukazoval mi, že na to má. Dalo mi hodně práce než jsem ho přemluvila na žlutou limonádu, přinesli mi jí a musela jsem slíbit, že ji na ex vypiju. Souhlasila jsem a ťukla si sním přátelsky na zdraví.
A to byla chyba. Limča nebyla ani trochu čistá a já z její špíny přebrala a nepamatovala si absolutně nic, ani jestli jsem řekla Amálkovi na nabídku k sňatku ano či ne.
No a abych se neztrapnila, nejela jsem už nikdy do oblíbené Kvočny. Naštěstí mě to zas tolik nemrzelo, protože majitelka Maruna brzy prodala živnost a nový majitel udělal z trampské slezárny nafintěný bar, kam se nevešly ruksaky, usárny ani telata a už vůbec ne kytary, tance a veselá neškodná opilost.
I kamarádi mi říkali, že to tam posledně byla děsná nuda a nudili se tak, že museli odejít už pět minut před zavíračkou.
Jen Amálek tu zůstával, protože sem nosil suvenýry na prodej a pak zase seděl na své staré známé židli a čekal až Maruna splní slib, který dala před lety.
A jestli se Maruny brzy nedočká zabalí ho nový majitel do deky a pošle na protialkoholní léčení, protože má pro jistotu kromě živnosti i vedlejšák a zachraňuje lidi, co koukají smutně na dno prázdného půllitru, který se nepodařilo naplnit šťastným párem určeným ke svatbě a rozvod přišel dřív než nakloněné spojení o svatební noci.



Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 7


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Hospoda Kvočna" | Přihlásit/Registrovat | 6 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Hospoda Kvočna
Od: fungus2 - Friday, 11.02. 2005 - 20:23:26
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Výborné. Tak to se mi líbilo.


[ Odpovědět ]

Re: Hospoda Kvočna
Od: Cannisha - Friday, 11.02. 2005 - 20:26:21
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.petranachtmanova.cz
děkuji Ti, to jsem ráda :))


[ Odpovědět ]

Re: Hospoda Kvočna
Od: Mazlicek - Friday, 11.02. 2005 - 21:01:06
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Celkem pekne ctenicko ;) z jakych je to let?


[ Odpovědět ]

Re: Hospoda Kvočna
Od: Cannisha - Friday, 11.02. 2005 - 21:07:08
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.petranachtmanova.cz
díky, tak dejme tomu něco přes deset let zpět, no spíš 15:))


[ Odpovědět ]

Re: Hospoda Kvočna
Od: Rendy - Friday, 11.02. 2005 - 21:22:51
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Pěkné vzpomínání.


[ Odpovědět ]

Re: Hospoda Kvočna
Od: Cannisha - Saturday, 12.02. 2005 - 03:07:23
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.petranachtmanova.cz
Rendy díky, ono to zase není celý pravda, já použila pravdivý jen "kulisy"


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
58 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund