přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
A pak jsme si přivezli briarda
Mara - Thursday, 27.10. 2005 - 17:11:37
Téma: Próza - Příběh

Momentka ze života psa(Tereze pro radost).

Briard - francouzský ovčák z kraje Brie v Champani; standard u psů předepisuje výšku v kohoutku do 68cm; srst dlouhá jemná; lehce ovladatelný, veselý, kamarádský.

 

Máte málo práce? Nudíte se? Je vám smutno na duši? Pořiďte si briarda - nejlépe hned dva nebo tři, to je potom to pravé vzrůšo!

A tak jsme si pořídili našeho prvního briarda, černého jako sama nejhlubší noc se sluníčkovou povahou, DONA Z BRAMILU.
Dal nám spoustu radosti, protože to byl pejsek velice neposedný, podnikavý, kamarádský a veselý. Co jsme se nachechtali, když jsme jej poprve dostali do vany a osprchovali! To byl pohled pro bohy! Donďa, do té chvíle veliká koule chlupů, tam stál jako nahatý, nikde nic, samé žebro, špidlatý čumáček, vystrašené oči a na nožičkách jako hůlečky obrovské papuče! Smích nás ovšem přešel, když z té vany vyskočil a otřepal se.

Chvilku to trvalo, než si zvykl na fén, ale ta lahoda potom! Byli jsme na něho pyšní, jak je krásný, a potom nás to velice rychle přešlo, když se s ním vrátil Marek z bonitace a sdělil verdikt poroty: má zanedbanou srst!
Krindapána, ta nešťastná srst! My mu říkali "hedvábníček", protože se leskl jako z hedvábí a když poklusával, celý se natřásal jako baletka. Jenže udržet jeho srst ve stavu, že jeden každý chlup i chloupek si vede samostatný život, to bylo nad síly celé rodiny. Nemohli jsme, už jen z provozních důvodů, strávit denně několik hodin česáním Donova kožchu. Tak jsme posléze vzdali nápad chodit s ním na výstavy a nechali ho i sebe žít v klidu, pokud se ovšem o nějakém klidu s Donem dalo mluvit. U všeho musel být a byl tam rád. Sbíral se mnou okurky a polovinu jich okousal, pomáhal vyrývat mrkev a kradl ji i z košíku. Vyválel se kdekoliv a v čemkoliv. Nevynechal jedinou kalužinu, a když žádná nebyla, tak si ji vymyslel.

Byl úplně jiný než Car, který si ani nesedl, když byla vlhká cesta, a který trpělivě čekal přede dveřmi, až někdo přinese vandlík a umyje mu capky. A Don?! Sotva se objevila škvíra u futer, na nic nečekal, rozrazil dveře, proletěl bytem jako tornádo, se všemi se bouřlivě přivítal, všude nacapal a houby se staral o čisté koberce a moje otlačená kolena. Velice jsem trpěla, když jsem co dva měsíce ručně drhla ten krásný oranžový koberec v malém pokojíčku, kde jsme trávili hodně času a Don s námi.
Když ho omrzelo dívat se na nás zespodu, šel si jednoduše sednout na pohovku. SEDNOUT!! Opravdu tam seděl jako člověk, zadek na pohovce, zadní nohy na zemi, předními se opíral o kraj pohovky. Za černou záclonkou mu rošťácky zářily ještě černější uhlíky a že se nám směje, bylo poznat podle špičky růžového jazyka, co mu koukal z koutku pusy.

Chodili jsme taky pracovat na náš "ranč" a pomalu jej chystali ke stavbě. Bylo krásné pozdní babí léto, právě jsme betonovali sloupky na svahu a měli toho pro tuto chvíli plné zuby. Sedíme v trávě jako vrabci na drátě, vydechujeme po té dřině a pátráme po psovi. Pane jo, ten si užívá!
Dole pod svahem byl mlýnský náhon plný vody a z Dona byly vidět snad jen uši a pak mrak vodní tříště, kterou za sebou nechával při trysku náhonem. Lítal sem a tam hodně dlouho a když se, chudinka, znavil, s vyplazeným jazykem se doploužil za námi na kopec, vytřepal vodu z kožichu, abychom z toho taky něco měli, a žuchnul na zem jako pytel brambor a ještě pořádně hekl. Žádná elegance, žádná grácie, naopak ..."lidi, to jsem se ale nadřel!"...

Jestli si myslíte, že třeba usnul nebo jen tak v klidu odpočíval, jste na omylu. Trvalo jen pár vteřin a už válel sudy až dolů. Nezbylo nám než mu závidět to množství energie, vitality, radosti. Starosti se svým mokrým kožichem, do kterého nabral lupínky a trávu a větvičky a vůbec všechno, co cestou potkal, přenechal nám. Kdo to neviděl, neuvěří, v jakém stavu se ta jeho černá krása potom nacházela.

Buďtě trpěliví, už vás nebudu moc dlouho zaneprázdňovat, už jen jedna vzpomínka.

Bydleli jsme tehdy v bytovce nad městem, jen pár kroků od lesa, a Don se chodil sám vyvenčit. Pokud se před domem nic nekonalo, byl za chvíli zpět. Horší už to bylo, když se klukovská havěť z okolních bytů rozhodla, že si na cestě zahraje "hokej". To Doneček neměl rád! Nevím, co ho štvalo víc, jestli pobíhající kluci nebo míček, co se pořád kutálel, nebo mávající hokejky? Neomylně však poznal, kdo je původcem všeho dění, a pustil se do kluků. A když jednou prokousl kapitánovi tepláky i se zadnicí, prchali před ním kluci, jako když střelíte do hejna vrabců. Mělo to svoji výhodu, kluci se s hokejem a hulákáním odstěhovali jinam.

Nudíte se? Kupte si briarda, medvídek mýval je proti němu břídil!
(Ó bože, kam jsem dala rozum, že jsem si teď na stará kolena pořídila Al Capona alias Kapi?!!)



Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 2
Účastníků: 5


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"A pak jsme si přivezli briarda" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: A pak jsme si přivezli briarda
Od: fungus2 - Thursday, 27.10. 2005 - 21:22:16
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Hezké počtení o dalším psíku.


[ Odpovědět ]

Re: A pak jsme si přivezli briarda
Od: Mara - Friday, 28.10. 2005 - 07:30:00
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Jo jo, a to si představ, že budou ještě tři pokračování!(8-)))
A teď se jdu dozvědět, jak jsi vyřešil zápletku.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund