přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
Delewar + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Příběh malé panenky (4)
viki1 - Monday, 24.10. 2005 - 18:02:43
Téma: Próza - Příběh



…Petra se chtěla ze spárů dvou mužů vytrhnout, ale svírali ji pevně. Zbývala jí poslední věc na záchranu. Využila lakoty starožitníka, vytáhla si mě z kapsy naposled se se mnou rozloučila a odhodila mě opodál. Starožitník, který to viděl, nechtěl o mě přijít, neboť měl ve mě peníze, a potřeboval je zpátky. Rozeběhl se pro mě, a tudíž musel Petru pustit. Ta toho využila a udeřila pána, který ji ještě držel, do jeho postřelené ruky. Pán zaúpěl a upustil Petru také. Ta na nic nečekala a odběhla do ulic. I když mě takhle musela opustit, byla jsem šťastná, že se zachránila.
A tak si mě koupil znovu pán. Věděla jsem co mě čeká., ale nemohla jsem protestovat. Nemohla jsem totiž vůbec nic. Jakpak bych také mohla když jsem z porcelánu. To by se musel stát zázrak, a ty už jsem si vyčerpala na hodně dlouho dopředu. Musela jsem se s tím tedy smířit.
Doma mě pán nedal do pokojíku, kde jsem byla posledně, asi po předchozí zkušenosti. Naštěstí si mě dal na místo, kolem kterého teď chodil každý den. Byla to chodba v prvním patře. Hned vedle mě byly dveře do pánovy ložnice. Teď si se mnou povídal častěji a častěji, až si mě natolik oblíbil, že se mnou prohodil pár větiček každý den. Už jsem v domě nebyla jen pouhá starožitnost, jako předtím, což mě opravdu těšilo. Teď si mě podstatně víc vážil. Nakonec jsem si i já oblíbila jeho a těšila se celou noc co mi zase ráno řekne, nebo z čeho se vyzpovídá. Sic nejsem pes, ale i tak mě někdy nazval němou tváří, což opravdu jsem. Moc toho nenamluvím, a tak se mi svěřoval i s tajnějšími věcmi, které jsem nikomu prozradit nemohla.
Jednou navštívil pánův dům jeden mladší muž. Byla jsem zvědavá, kdopak to asi je, a když oslovil pána: ,,Otče!“ , byl mi jeho hlas trochu povědomí. Oba muži vešli do společenské místnosti v prvním patře, nedaleko ode mne, a tak jsem slyšela každé slovo. „Otče, ty máš tolik peněz a nemůžeš mi půjčit? To mám jít žebrat na ulici jako nějaký trhan? Já syn takového boháče? Víš co si lidé o nás pomyslí, a hlavně o tobě? Co to je za lakomce, který má takové bohatství a syna nechá žebrat? Vždyť po tobě nechci moc! Jen pár tisíc. A do roka ti to splatím, uvidíš!“ „Jo, to já znám to tvoje splatím, splatím! Už jsem ti půjčil tolikrát, a ještě jsem od tebe neviděl ani haléř. To je syn! Takhle okrádat otce! A o všechno! Klidně si jdi žebrat, mě nevadí co si lidé budou šuškat za rohem! Koukej jít do práce! Slyšíš! Mazej makat synu! Vydělej si ty peníze sám, ať vidíš jaká je to dřina!“ bránil se pán. „Jenže já nemam čas na nějakou blbou práci. Já ty prachy potřebuju hned! Už teď se topím v dluzích!“ „No to u mě taky, chlapče! Takže mazej z tohohle domu!“ „Takže ty mě vyháníš? Tak to počkat, počkat! Já se tak zahanbit nenechám. Už dlouho mě štveš a mně aspoň připadne tvé dědictví!“ „Počkej! Co chceš dělat?!?“ To byla poslední věta, co jsem od pána slyšela. Po chvilce se otevřeli dveře od pokoje a z nich vystoupil syn táhnoucí svého mrtvého otce po zemi. Když se syn otočil a já spatřila jeho tvář, poznala jsem v něm jednoho ze tří zlodějů, kterým jsem byla ukradena právě z tohoto domu. Proto mi byl také povědomí jeho hlas. Syn dotáhl otce ke schodům a svalil ho z nich. Byly slyšet už jen rány jak se kutálí pánovo tělo dolů ze schodů. Poslední rána znamenala dopad.
Když syn vše v domě přerovnal a uklidil, zabouchl venkovní dveře, a pak jsem zbyla v domě s mrtvolou pána sama. Nemohla jsem se vzpamatovat nad chováním pánova syna. Ještě větší šok to pro mě byl, když jsem zjistila, že to byl i jeden z oněch bývalých zlodějů, co mě tak chtěli narychlo prodat. Bylo mi smutno. Hodně smutno! Kvůli pánovi. Kvůli mně. Kvůli světu, že je tak krutý. I kvůli synovi, že v sobě nemá kousek citu. Kvůli Petře, se kterou jsem teď potřebovala být. Teď bych byla spokojená za každou milou společnost. Ale já jsem byla dočista sama a jen jsem čekala, co se bude dít dál…

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 8


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Příběh malé panenky (4)" | Přihlásit/Registrovat | 4 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Příběh malé panenky (4)
Od: fungus2 - Monday, 24.10. 2005 - 18:26:12
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Trochu mně vadí řádkování, ale jinak dobré.


[ Odpovědět ]


Re: Příběh malé panenky (4)
Od: ANNY - Tuesday, 25.10. 2005 - 17:44:54
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.anny.cz
Začíná se Ti opakovat děj a z příběhu se Ti vytrácí napětí.
V půlce se mi přihodilo, že měla jsem nutkání přeskočit odstavece a dočíst jenom konec.

Někdy míň znamemená víc, ale možno to bude tím, že nemusím smutek.

Promiň, ale jenom za 5*


[ Odpovědět ]


Re: Příběh malé panenky (4)
Od: Tereza - Wednesday, 26.10. 2005 - 22:47:57
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Jsem zvědavá co dál :)


[ Odpovědět ]

Re: Příběh malé panenky (4)
Od: viki1 - Monday, 31.10. 2005 - 21:33:19
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
No, to já taky...


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
51 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund