|
Pětistá maja52 - Sunday, 12.12. 2010 - 17:52:31
Téma: Poesie - Vázaný verš
|
|
Už pětistou báseň věnuji čtenářům Minimaxu. Díky všem za přízeň.
Pět set básní jsem porozdala,
bolavých i plných něhy.
Žalem, co vroubí břehy,
i láskou srdce rozehřála.
Na miskách váhy smutek i smích,
vichr lámal duši mou.
Žití, s bárkou houpavou,
se topilo často v peřejích.
Zšeřelé noci, za svitu svíc,
ze vzpomínek stín se stal.
Rytmu šera býval král,
múzu teď vzývá, dál nemá nic.
Modrý svět, co dálkou láká,
v bouřích maják pohřbený,
šumu borů ozvěny,
modliteb tisíc – za tuláka.
Já čarovala se slovíčky
v křižovatce bídných cest.
Kapala med na bolest,
co skryla se pod mými víčky.
Ráno, co ráno, pero nořím
v kalamář snů, loučení.
Mávám noci spřežení,
ukládám víru do přímoří.
Moc trpké je mé vzpomínání,
stáří zůstal čistý stůl,
voskovice sotva půl,
tucet vrásek a prázdno dlaní.
Až vzbudím se v příštím životě,
stín dnů ve věnec sviji,
lásku ať už nezabíjí.
Kytici květů dám samotě.
|
