Já běžela za tebou z daleka,
zlý vítr vlasy česal mi.
Ozvěna plula skalami
a horizont červánkem přetékal.

Dlouhý čas jen černou noc jsem pila,
žíznila jsem po tvém dechu,
čekala jen na útěchu
ta duše moje – tak roztesknilá.

Ty soucitem, děsem miloval jsi,
jak meč mě bodá vzpomínka.
Mincemi štěstí necinká
a zlý vítr pročísl mi vlasy.

***

Láska mé duši bude sloužit jen,
bolest tvá mi trhá něhu.
Já chtěl doplout k jiným břehům,
už nechci být pláčem tím uvězněn.

Jsem sám, mysl čistá zůstává mi,
paletou krás ji obarvím.
Snad jednou spatříš lásky stín,
jak náhrobek sype pomněnkami.

Tak krásná jsi byla mezi všemi,
já bláhový jen tebe chtěl,
však nářkem brzy jsem oněměl.
Pomněnky vadnou pod liliemi.