přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
amoska - Sunday, 23.05. 2010 - 22:51:48
Téma: Próza - Příběh

Odvážila jsem se a dávám první kapitolu z knížky s pracovním názvem Takové to bylo. Děj probíhá v r.1954 - 55.

 




„Prala se s Cibulkou!“
Červeně, bez jakýchkoli řečí zapsala mi poznámku do žákovské knížky naše třídní Švestka, jak jsme jí přezdívali, neboť se jmenovala Švestková.
Mou žákovskou si vyžádala poté, co přerušila naši potyčku s přidrzlým spolužákem. Vtrhla do třídy v nejlepším. Právě jsem dotyčného Frantu Cibulku dostihla a moje jedenáctileté pěstičky bušily do jeho medvědích tlap, kterými se před mým hněvem se smíchem bránil. Styděla jsem se před učitelkou i před spolužáky, kteří škodolibě sledovali, jak byla zchlazena hlava stále vzorné žákyni šesté třídy. Co teprve doma? Jak přijmou první poznámku v životě své vychvalované dcerunky?
„Paní učitelko, on mne Franta zase tahal za copy a chtěl mi je namočit do kalamáře s inkoustem!“, snažila jsem se, leč pozdě, vysvětlit své počínání.
„Nemáš ho provokovat! Jistě to nebylo samo sebou, aby Franta, takový dobrák, z ničeho nic trápil děvče!“odpověděla ve spěchu třídní a už letěla dozírat na další třídy dospívajících dětí, které o přestávkách nevěděly roupama co dělat.
Polilo mne horko. Asi jsem taky zrudla, blesklo mi hlavou. To se mi bude třída zase posmívat!
Než se tak stalo, zasáhl Franta.
„Já jí půjdu říct, žes mě neprovokovala a za nic nemůžeš. Chceš, Alice?“
„Neprosím se tě o žádné milosti! Stejně už je pozdě. Měl ses ozvat dřív! Mám teď kvůli tobě nespravedlivě poznámku. Nikdy jsem ještě žádnou nedostala.“
Odmítala jsem Frantovu snahu napravit, co se stalo. Cítil ve své spravedlivé duši, že celou nepříjemnou událost zapříčinil. Copak mohl vědět, že z nevinného škádlení bude takový malér? Stejně by přece ty copy do inkoustu nenamočil!
„Jé, šprtka! Vzorňačka! Má první poznámku !“, ozývaly se škodolibé výpady z hrdel většiny „pánů“ spolužáků. Chtěli mne alespoň trochu zpražit za to, že jsem si jich skoro nevšímala na rozdíl od některých jiných holek.
„Franta ji miluje!“, vyhodila své eso moje třídní soupeřka Sára Rossenbaumová.
„Kdybys nebyla holka, tak tě zmlátím!“, postavil se proti ní Franta.
Další hádanice už jsem nechtěla poslouchat a utekla na chodbu. Skoro se mi chtělo brečet. Ještě že mne tatínek odmala přesvědčoval, abych před lidmi nebrečela, protože slzy jsou věc čistě soukromá a nikomu je nedáváme na odiv. Pamatuji na to a hned tak se nerozbrečím!
Zvoní! Konec přestávky. Jako když do vrabců střelí! Na školní chodbě nastalo hemžení, všichni spěchají do tříd. Já, nerada, jsem také přidala do kroku. Zas vidět a slyšet ty protivné děti! Franta je nemožný, Sára je namyšlená potvora, kluci jsou hlupáci a většina holek husy, snažím se přebít své špatné svědomí.Vždyť za tu poznámku nemůžu! Není mi veselo. U své lavice se srážím s nejlepší kamarádkou Jarmilou Valouškovou.
„Ali, ze Sáry si nic nedělej! Ona ti tvého Frantu závidí, protože je to nejlepší kluk ze třídy!“, věrná kamarádka se sice snaží rozmělnit mou zlost i smutek, ale při současné náladě spíše přilévá oleje do ohně.
„Jarmilo, co to žvaníš?! Já žádného Frantu nemám a ani nechci. Ať si ho Sára třeba sní!“,vyletěla ze mne ostře slova proti Jarmile. Ta stála zmlklá a hleděla na mne s výčitkou v očích. Bylo jí líto, že jsem nepochopila její přátelské gesto.Ve mně se všechno bouřilo. Co v naší třídě mají s tím Frantou? Z úvahy mne vytrhl hlas matikáře Bludného, který kráčel ode dveří ke katedře a zřejmě zaslechl, co jsem na kamarádku vysypala.
„Krausová, Franty bych se na tvém místě nezříkal. Potřebuješ s ním probrat matematiku!“
Všichni mlčky sledovali kantora. Něco bylo ve vzduchu!
„Bando,“ oslovil matikář „mile“ třídu, „nesu vám ty včerejší prověrky! Hrůza hrůzoucí! Jedničku má jako obvykle Franta, dál jsou jen dvě dvojky, dost trojek, nejvíce čtyřek a pětek! A ty,“obrátil se na mě, „máš za tři. To je bída! Dej se, Alice, dohromady. To by nebylo na vysvědčení za jedna!“
Až se mi zatočila hlava. Dnešek je hrozný den! Z toho se snad nedám dohromady. Poznámka, trojka z matiky a ještě jsem seřvala kamarádku. Jsem nějak divná, už je mi zase do breku.
Hodina naštěstí do konce proběhla bez další pohromy. Dokonce jsem zabodovala. Bludňák si u mne opět poznamenal dva kladné body za správné odpovědi. Ještě jeden a budu mít jedničku. To je specialita našeho matikáře a docela dobrá.
Dopoledne ubíhalo poměrně rychle. Ve třídě se už nic zvláštního nedělo, jen Jarmila se mnou nemluvila. Občas jsem zahlédla Frantovy kradmé, trpitelské pohledy směrem ke mně. Co mu je ? Obvykle bývá docela fajn kluk. Všechno umí, ve všem se vyzná, ale při tom není šprt. On má určitě nadání od boha.
Ta matika mi leží na srdci. Co budu dělat? Přece teď nepůjdu za Frantou, aby mi vysvětloval, čemu v učení nerozumím?
Konečně jsme se dočkali poslední hodiny – hudebky. Pro mne věc příjemná. Jednak mohu čekat spíše chválu, a také si zazpívám, což mne baví.V naší třídě ji učí spolu s češtinou naše třídní. Měla by jít k piánu, které máme ve třídě asi kvůli ní, protože dost pěkně hraje. Vždycky se nejprve rozezpíváme s doprovodem piána.
Dnes je to ale jinak. Třídní Švestka zcela vážně stanula na stupínku a chystá se k proslovu. Páni, co s ní je? Dneska mi nějak víc vadí! Škoda času hudebky. Zase otravné řeči! Mně stačilo už to, že si o mně myslí, jak kluky provokuju. Vůbec mne nezná, jinak by to nemohla říct! Napůl utlumuji sluch, protože „ umravňovací řeči“ nemám dnes opravdu náladu poslouchat. Z povzdálí ke mně doléhá něco o kázni a morálce, slušném chování. Co mi to najednou zavadilo o sluch? Padlo moje jméno! Vytrhlo mne to okamžitě z útlumu.
„Viď, Alice, že to není nic pěkného, aby se dívky praly s chlapci! Vzpomeňte si všichni, co vám říkám. Jsme tu spolu ve škole mnoho hodin, jsme skoro jedna velká školní rodina. Tak se už konečně začněte chovat, jako by se na vás dívali vaši rodiče. Neumím si představit, Alice, co by tvoji rodiče říkali tomu, kdyby ses doma prala se svou mladší sestřičkou?“
Co čeká, baba jedna! Snad si nemyslí, že jí budu popisovat naše potyčky se ségrou Eliškou? Ta by zírala! Jenže o tom ani rodiče nevědí. Pokud Elině něco slíbím, nebo jí dostatečně pohrozím, neodváží se žalovat rodičům. Bývala tak roztomilá a najednou je z ní rozmazlená, ufňukaná prvňačka.
Na naší třídní je fakt poznat, že sama nemá děti. Asi by každá učitelka měla povinně mít svoje děti, ale ne žádné moc geniální, aby věděla, jak se třeba někdo doma dře a ve škole při zkoušení nevypraví ze sebe ani hlásek. Některým rodičům dá zas děsně zabrat donutit dítě k učení a ještě ho dobře vychovat. Ale je vidět, že třídní ode mne ani nechce slyšet odpověď. Najednou udělala významnou pomlku a pronáší závěr.
„Proto jsem se sama se sebou usnesla,“snaží se rádoby vtipně zmírnit následující pohromu, „že kdo s kým bude mít rozepře, bude vše muset napravit. Takže ode dneška Alice bude sedět s Frantou, aby se smířili a spřátelili.“ Stačilo už jen, aby dodala vinetouovské :„Howgh! Domluvil jsem!“
Výmluvné ticho ve třídě prolomil Frantův hlas.
„Paní učitelko! Alice za nic nemůže, ona mne vůbec neprovokovala. To já jsem ji z hecu tahal za copy. Ale rád si s ní sednu, abych se napravil a skamarádili jsme se.“
Jako by třída na tato vlastně nešťastná slova čekala. Ozval se uvolňující smích.
„Jasně, Franto ! Pěkně se skamaráďte, ať se napravíte!“, troufl si vykřiknout třídní rošťák Ríša Král.
„Ty, Richarde, mlč! Pro tebe mám také překvapení!“, navázala opět svou nit hovoru třídní učitelka.
„Všimla jsem si nejen já, ale i kolegové, kteří ve vaší třídě učí, že bys potřeboval uklidnit. Rtuť tvých školních výsledků padá k bodu mrazu, v lumpárnách jsi ale třídním přeborníkem!“
Ríša čekal jobovku, ale kritika jeho vědomostí i chování ho nechávala klidným. To bylo pořád stejné. Jenže nebyl ještě všemu konec! „Ode dneška budeš, Richarde, sedět s Jarmilkou, která je tichá a klidná. Doufám, že od ní něco dobrého pochytíš!“
Spadla klec! Richard ztuhl, Jarmila začala bulit a třída byla jakoby nabita elektřinou. Co to má Švestka zase za nápady? Jsme snad prvňáčkové, aby hačali chlapečkové s holčičkami? To už je od třídní přehnané !Určitě podobné myšlenky bloudí v hlavách ostatních žáků.
Nikdo už nezjistí, zda měla následující myšlenku Švestka už v hlavě, či zda ji napadla v současné atmosféře třídy. Faktem je, že nemyslitelné se má stát skutkem.
„Doma si do zítra řádně promyslím, jak vás všechny přesadím. Bude to ale tak, aby chlapci seděli s děvčaty!“
Rázné rozhodnutí jakoby odsunulo skutečnost, že já si mám sednout s Frantou. Dumám! Ale nakonec, proč ne? Se kterým klukem bych chtěla sedět? Rozhodně se žádným! Tak když už to musí být, ať je to nejmenší zlo! Franta! Určitě mi dá alespoň opsat matiku. Zvedla jsem způsobně ruku:
„Paní učitelko, my se budeme přesazovat už teď, nebo to necháte všechno až na zítra?“, se snahou mluvit co nejlhostejněji, nevinně jsem se zeptala. Mohla jsem se obávat, že Švestka do zítřka změní, s kým mám sedět.
„Co jsem rozhodla, to už platí!“, zazněla pro mne uspokojivá odpověď.
„Franta k Alici, ale v lavici se vymění. On musí sedět u stěny, aby svou výškou nezacláněl spolužákům za ním. Richard před něj a Jarmilka vedle Ríši do druhé lavice.“
Nastal šum, balení věcí z lavice a my čtyři jsme se přesouvali. Podívala jsem se smířlivě na Jarmilu, která to vděčně opětovala. Pochopila mne určitě tak, že jsme první trpitelky. Školní zvonek ukončil celý problém a ve značném tempu, ale spořádaně za dohledu učitelky, jsme opustili třídu a posléze i školní budovu.
„Dnes se mi vůbec nechce do jídelny,“ přidala se ke mně Jarmila.
To je jasné, nečeká nás nic dobrého od spolužáků. Všichni určitě budou tvrdit, že za to přesazování můžeme my.Vlastně ne my, ale já! Protože já jsem se prala s Cibulkou! Ta hrozná poznámka! Raději na oběd půjdu, abych oddálila cestu a příchod domů.
„Ali, půjdeš?“, znova doráží váhající kamarádka.
„Tak dobře. Jdeme! Stejně jsou všichni nedozrálí a hlupáci, je jasné, jaká „moudra“ od nich můžeme čekat!“, zhodnotila jsem jednou větou celou naši šestou A.
K obědu je rajská. Ta ujde, ale to tvrdé maso! Nejraději bych nic nejedla. Knedlíky jdou zase na tloušťku, ještě bych se mohla spravit! Beztak už jsem zaslechla drbat holky, že mi nějak moc rostou prsa. Rýpu se v jídle. Jarmilka něco žvatlá, ani ji nevnímám.
„ Rodino, máte u stolu volno?“, šklebí se na nás s tácem v ruce Richard.
Obě jsme ztuhly, protože ten by nás pěkně otrávil. Dnes už bych se s nikým nechtěla pouštět do křížku.
„Uhni, ty rodino! S tebou by to chytly. Bejt s tebou příbuznej, tak sejdu raděj dobrovolně ze světa!“
Franta! Hrnul si to rovnou na volné místo u našeho stolu. Nestačil ani pokračovat v hovoru a už zase vyrovnával slovní zápas Richard.
„ Jo, tak pardóóón!“, přehnaně zdůrazňoval svou omluvu.
„Vy dva,“ mrkl na mne a na Frantu, „budete jistě brzy fakt rodina, tak ať máte po vás chytrý a hodný dětičky.“ Ríša nešetřil hlas a tak přenesl třídní problém nejméně před polovinu žáků naší školy, kteří byli ve školní jídelně.
Zase jsem měla to pálení v očích.Už dost! Vyskočila jsem se sotva načatým jídlem na tácu, odložila ho na určené místo a už jsem byla před jídelnou. Z očí, třeba jsem stokrát nechtěla, se mi draly slzy. Ať už tenhle den skončí! Co musí člověk všechno vydržet!
Jdu postranní ulicí k domovu. Na hlavní, vedoucí kolem hlavního vchodu školy, bych potkávala plno dětí a já nemám na nikoho náladu. Ani jsem neslyšela kroky a někdo mne došel.
„Ali, ty brečíš? Nech je, já to Richardovi nedaruju, ale dnes jsem se s ním nechtěl zdržovat. Pospíchal jsem za tebou.“, Franta mne nachytal!
Já řvu už skoro nahlas a ještě ke všemu nemůžu najít kapesník.To by tak scházelo, aby mi tekla nudle z nosu, a před Frantou! Už jsem kapesník našla! To je úleva!
„Franto, ty všechno určitě myslíš dobře, že se tolik se mnou bavíš, ale mně je trapně a zbytečně se mi ve třídě posmívají. Po tom dnešním Richardově výstupu v jídelně se bude smát snad celá škola.“
Zaražený Franta stojí a mlčí. Neví najednou, co na má slova dodat.
„Fakt! Asi se ti posmívali kvůli mně. Ale proč? Co jsem řekl tak směšného?“ myslí nahlas.
„Ty jsi, Franto, jiný, než kluci v naší třídě. Máš jiné zájmy, jiné vědomosti i jiné povinnosti. Taky se trochu jinak chováš. Víš, tak víc dospěle! Oni to nechápou a možná je to i provokuje.“
Nevěřím svým uším! Já utěšuju Frantu, místo toho, aby utěšoval on mne. Chvilka ticha, která nastala, se prodlužovala. Najednou jsme nevěděli, co dál říci.
„ Jdu domů, ať nemám ještě větší malér, kdybych se moc zpozdila.“ Pokračuji v chůzi, Franta váhavě vedle mne.
„Nechceš, abych ti přišel něco říct k té matice? Pochopíš to raz, dva, bude to hračka. On nám matikář látku totiž moc dobře nevyložil! Já teď musím za tátou do práce, ale navečer bych se u vás mohl, stavit. V kolik budeš moct?“
„Teď musím na trávu, pak mám piáno, tak přijď asi v pět!“
Rozhodla jsem za nás za oba a přidala do kroku. Franta se s hlasitým „ Ahoj!“ otočil. Bydlil totiž na opačném konci Dochova.


Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE" | Přihlásit/Registrovat | 8 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: Anonymní - Tuesday, 25.05. 2010 - 11:47:27
Četlo se to úplně samo :) 10b mab


[ Odpovědět ]


Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: reinka - Monday, 24.05. 2010 - 21:43:32
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ahoj Janí, právě jsem přelouskla tvé povídání.Moc se mi to líbilo. Je škoda, že tu nechceš dát pokračování. Měj se krásně. Reinka


[ Odpovědět ]


Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: Karsen - Monday, 24.05. 2010 - 15:02:39
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Chtěl jsem si tohle nechat až budou tak 2-3 kapitoly, abych měl větší přehled. Ale dobře. Začala jsi slibně. Tohle vypadá na pěkný dívčí románek a takových věcí neběhá moc. Píšeš to v ich formě a jistě jako učitelka máš bohaté zkušenosti právě ze školního prostředí a s problémy školáků, zvláště těch pubertálních. Myslím, že můžeš vytvořit zajímavý román, který upoutá nejen mládež. Pokud jsi nebyla "suchar" a dovedla jsi najít se školáky společnou řeč, tak máš předpoklad k úspěšnému dílu. Ono to tak zcela nesouvisí, ale líbí se mi knížka Když v ráji pršelo, Jan Otčenášek, tedy styl, humor a vedení příběhu, i když je to o dospělých. Hlavní hrdinka Ludmila je taky učitelka.
Zatím je toho příliš málo na větší hodnocení díla.


[ Odpovědět ]

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: Anonymní - Monday, 24.05. 2010 - 17:03:43
Děkuji Ti za statečnost, že ses tím prokousal! Sem už další kapitoly nedám, ale Tobě si dovolím písnout soukr.Zdraví amoska.


[ Odpovědět ]

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: Vesuvanka - Monday, 24.05. 2010 - 14:00:30
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Jani amosko, děkuji za krásně napsané vyprávění ze života Alice ve škole. Dostal mě výrok učitelky Švestky "Rtuť tvých školních výsledků padá k bodu mrazu," :-))) Dobře se četlo a já jsem si zavzpomínala na svoji šestou třídu,
Narozdíl od Alice jsem byla klukovská - především svými zájmy a v lavici jsem seděla většinou s klukem. Vzpomínám si na legrační historku, jak můj soused (shodou okolností také Franta) při vyučování rozebíral hodinky. Otevřel je a vrtal se v nich kružítkem. A vtom ho vyvolala učitelka z dějepisu. Franta se lekl, hodinky mu vypadly z ruky a svezly se po šikmé ploše lavice na zem a Frantova reakce bylo polohlasité zavrčení "do pr...", načež následovala salva smíchu celé třídy, která možná zmírnila reakci učitelky, že to neskončilo poznámkou.
Školní jídelnou jsi mi také něco připomněla - závodila jsem s kluky, kdo sní víc knedlíků - vítěz jsem sice nebyla, ale deset jsem jich snědla hravě a to nedokázala žádná holka.
Ještě jednou díky za pěkné čtení a moc Ti přeji, aby knížka vyšla tiskem. Byl by to pro dnešní čtenáře, hlavně ty mladší zajímavý pohled do života dětí naší generace.
Zdraví a 10 bodů posílá Jana Vesuvanka


[ Odpovědět ]

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: amoska - Monday, 24.05. 2010 - 17:09:13
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Janinko, jsi velmi laskavá a odvážná, žes to přeplavala.Také Tvoje podpora mne povznáší a moc těší. Děkuji, Jana.


[ Odpovědět ]

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: Anonymní - Monday, 24.05. 2010 - 01:39:22
Než jsem zavřela počítač, ještě jsem zahlédla tvoji povídku. I když její délka předčila kde co, kvalita taky. Tak jsem se začetla, že bych si tuto knížku moc ráda přečetla. Je to možné? Jsi hotová spisovatelka!10


[ Odpovědět ]

Re: TŘÍDA 6.A SE PŘEDSTAVUJE
Od: amoska - Monday, 24.05. 2010 - 10:35:37
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji za noční zastavení a že Ti stálo za to prokousat se mým mnohopisem. jenže ses zapomněla podepsat, takže nevím, komu poděkovat, ani komu odpovědět na možnost přečtení mojí knížky. Páčko a ozvi se. amoska Jana


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
62 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund