Život zurčí, jak bystrá řeka,
kdesi za obzorem vyvěrá.
Červánek uloupím z večera,
ať všechny mé dny doobléká.

Není vše krása, vláčím i kříž,
jak hříšnici mě milost halí.
Zlé sny se žitím rozevlály,
v oblacích rudých zlo necítíš.

Z temných nocí cit nepovstane,
jen jitro šije mně vzdušný háv.
Zamávám přeludům na pozdrav,
vždyť krásných snů mám plné dlaně.

Do duše snesla se obloha,
v blankytu volná jsem, jako pták.
Stesky mé odplují za soumrak,
štěstí je tam, kde se nerouhá.