přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Je tohle štěstí?
Poli - Saturday, 15.05. 2010 - 20:49:48
Téma: Poesie - Nezařaditelné

Příběh ze strany divokého koně...

 

Je nádherný večer. Jsem s maminkou a celým stádem na krásné louce. Táta hlída – je totiž vůdce, stáda- jestli nám nehrozí nějaké nebezpečí. Máma mi den, co den, vkládá o „lidech“, kteří loví nás – divoké koně – a snaží se nás vytrénovat…. Vykládá, že už takhle chytili veliké množství z nás a že jich hooodně nepřežilo. Nevím, jsem ještě mladá a nemám z toho rozum – jak říká táta.
Zapadá slunce a všechny mé kamarádky a mí kamarádi jsou u svých maminek, jen já ne. Ležím na kraji útesu, kam chodívám moc ráda, a sleduji západ slunce. Je tu krásně. Ptáci prozpěvují, motýlci už přestali poletovat, celé stádo ulehá a odpočívá dole, pode mnou. Přemýšlím o tím, co mě v budoucnu čeká. Vím, že se budu muset oddělit od tohohle stáda, až dospěji tří let. Zatím mám půl roku čas…
Z ničehož nic se ozvala rána. Strašně jsem se lekla a když jsem se podívala pod sebe, tak sem se zděsila! Celé stádo se rozprchlo a já tam zůstala nahoře. Jeden kůň padl.. ne! To je Danny! Můj Danny! Můj starší bráška! Leží tam a nehýbe se! Maminka nechce jít pryč, ale táta ji tam nenechá! Ohlíží se po mně a volá : „ Nestý! Nestý! Uteč! Nestý! Nenech se chytit!“ ale to už ji tatínek nedává čas a násilím ji táhne pryč! Nevím, co mám dělat!
Rozhlížím se kam jít, ale to už je pozdě! Za mnou se ozvaly kroky! Ohlédla jsem se a spatřila drobnou dívku s tmavými vlasy. Otočila jsem se a nevěděla, kam jít! Šla proti mně a natahovala ke mně ruku. Mluvila na mě tichým a klidným hlasem. „Klid! Neboj se, koníčku! Já ti neublížím….“ Mluvila na mě dál a já s přestala bát. Přišla ke mně a nechala mě, abych si očichala její ruku. Natáhla jsem krk a očichala jí ty tmavé vlasy. Jednou rukou mě pohladila po krku. Podvolila jsem se jí. Na krk mi navlékla smyčku z lana, které měla u pasu. Pomale mě vedla dolů z útesu. Jeden muž ji uviděl a řekl pyšným hlasem : „Dobrá práce, Carol! Ta se nám bude hodit! Uhni, ať ji můžu střelit, aby nedělala rambajs!“ ale dívka se mě zastala : „ Ne, Franku! Ona je má! Já si ji naložím sama a pojedu s ní v boxu!“ myslím, že lidé nebudou tak špatní!
Dívka mě vedla do takové divné klece. Otevřela veliká vrata a opatrně mě zavedla dovnitř. Přivázala konec lana, které až do teď držela v ruce, a sedla si vedle mě. Opatrně a nedůvěřivě jsem si lehla k ní. Ten muž sem dovlekl komíhajícího Dannyho. Když mě Danny uviděl, smutným pohledem se na mě podíval. Lehl a ležel. Bylo mi ho hrozný líto. Jelo se hrozně dlouho.
Dívka si mě vyvedla do jedné malé místnosti. „tak, holčičko, jak ti říkají?? Co, kdybych ti říkala… třeba …. Podle tvého zbarvení.. Zářící Hvězda??? Na té skále si zářila, tak proč ne?:….“ Pohladila mě.. „Zářící Hvězdo, tak u nás vítej, doufám, že se ti zde bude líbit. Já jsem Carol. Promiň, že sme vás tam tak přepadli. Ale za to já nemůžu. Odedneška si moje. Nikomu tě nedám.stejně mocka lidem nedůvěřuješ… tak zatím se měj krásně! Ráno za tebou přijdu!“ dala mi pusu na nos a odešla…
Jak slíbila, tak udělala.. ráno za mnou přišla… chodí za mnou každý den… ráno, dopoledne a odpoledne. Od té doby, co jsem naposledy viděla maminku a celé stádo, uteklo půl roku. Dívka mě před měsícem začala sedlat a uzdit, od včerejška na mně jezdí. Baví mě to. Učí mě skákat překážky a drezúru. Konečně došlo na náš první závod! Od začátku do konce jsem byla v čele! Jsem dobrá! Carol je se mnou spokojená. Zajely a vyhrály jsme tolik bezva dostihů!
Jeden večer, po velice dobře zajetým dostihu, ke mně Carol přišla se slzami v očích. „Hvězdičko… naše farma končí….“ Rozbrečela se. „nejsou peníze a táta chce všechny koně rozprodat…ale já se nedám… zjistila jsem si, kde sídlí tvé stádo… ráno tě tam odvezeme… budeš zase se svou rodinou!“ mluvila a brečela! Otírala jsem jí nosem slzy a představovala si mámu.
Je brzo ráno a Carol už mě zavedla do auta… jely jsme celkem dlouho. Auto se zastavilo a Carol mě vyvedla. Sundala mi stájovku a objala mě. Plakala a plakala. Pak se odtáhla a pohladila mě po krku. „Tak, Hvězdičko… jsi doma…. Měj s krásně! Doufám, že se ti nic nestane…. Mám tě ráda….děkuji ti za vše! Za vše, co jsi pro mě udělala….“ Opět mě pohladila a ukázala dolů do údolí „tam je tvá rodina… tak upaluj! Nečekej!“ naposledy jsem se na ni podívala a otočila jsem se. Zběsilým tryskem jsem se vrhla dolu do údolí. „Mamíííííííííí“ máma zvedla svoji krásnou hlavu a nemohla uvěřit svým očím : „Nestý?.. Nestý!!!!“ rozběhla se mi naproti. Táta taky nevěřil, že sem to já. Ohlédla jsem se po Carol..ještě tam stojí a kouká….Mám tě ráda, Carol… přijeď někdy za mnou…..

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Poesie - Nezařaditelné:
Trpitel šedých tváří

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Je tohle štěstí?" | Přihlásit/Registrovat | 3 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Je tohle štěstí?
Od: amoska - Wednesday, 19.05. 2010 - 22:11:57
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Milá Poli, je pro mne moc hezké zjištění, že dnešní mladí jsou cituplní, i když to venku není někdy znát. Tvá povídka je důkazem toho, co je v Tobě emocí. Promiň, ale musím se zmínit o chybičkách, které zbytečně snižují hodnotu Tvého dílka. Vím, podstatná je myšlenka a popsaný příběh, proto Ti také dávám pro povzbuzení 10. Nabízím Ti, což je čistě na Tvé libovůli, že Ti mohu pomoci s opravením práce. Než ji dáš na net, můžeš mi ji poslat a já vrátím vše v pořádku. Můžeš najít i jinou formu, jak chceš. Páčko, zdraví amoska.


[ Odpovědět ]


Re: Je tohle štěstí?
Od: Anonymní - Saturday, 15.05. 2010 - 23:24:39
Krásný příběh, smutný, ale s dobrým koncem. Líbí moc. Majka.


[ Odpovědět ]

Re: Je tohle štěstí?
Od: Karsen - Sunday, 16.05. 2010 - 11:58:56
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Hezky jsi to napsala.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
46 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund