přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
VAROVÁNÍ SMRTI
fungus2 - Friday, 08.07. 2005 - 02:29:59
Téma: Próza - Povídka

Tato povídka nepřímo navazuje na povídku: Na hraně života a smrti.

….dlouhou dobu ležel a přemítal, pokoušel se dát svým úvahám nějaký řád. Zkušenostmi dnešního dne se jeho postoj prostě změnil. Nenávidí válku stejně jako dřív, všechny ty nabubřelé žvásty o ní, cítí hlubokou nedůvěru k pohnutkám přívrženců války a nenávidí armádu…
Richard Aldington, Zemřel hrdina.

 

Mihotavé světlo petrolejové lampy spoře osvětlovala prostor podzemního krytu, v němž se nacházelo několik vojáků. Dunění děl ani už nevnímali a snažili se před zítřejším útokem, co nejvíce odpočívat.
„Tak dvakrát na vás už měla smrt spadeno, že,“ řekl poručík jednomu z vojáků s nímž hrál za stolem karty.
„Ano pane poručíku. Měl jsem víc štěstí, než vostatní,“ odpověděl Jean.
„Možná, že tahle vofenziva bude poslední v týhle válce. Pokud prolomíme hunský zákopy začneme je hnát tam, vodkud přišli,“ mínil poručík.
„Nesdílím vaše nadšení pane,“ řekl Jean
„Uvidíme za pár dnů.“
„Kdo ví, co bude s náma za pár dní.“
„Chápu, že vy jste v poli velmi dlouho, ale věřte mi, že plán týhle vofenzívy je dobrý.“
„Možná,“ řekl Jean zamyšleně a vynesl kartu, přičemž se zadíval do mladé tváře poručíka. Náhle uviděl v jeho tváři podivný stín.Ten zakryl celý jeho obličej, načež se proměnil v bílou lebku. Zamžikal očima. Poté však opět hleděl do normální tváře poručíka.
„Zdá se mi to a nebo jste zbledl?“ zeptal se ho poté poručík.
„To bude asi tím světlem,“ odvětil a opět se soustředil na karty.
Brzo ráno začali vojáci vylézat z krytu. Vznášející se mlžný opar zakrýval rozervanou zemi, kterou mnohem dále drtily exploze granátů. Dělostřelecká palba po nějakém čase začala pozvolna ustávat. Když Jean vycházel z krytu, tak se zadíval na řadu přikrčeně stojících vojáků v zákopu s nasazenými bodáky na puškách. Vytáhl svůj bodák a nasadil si jej na konec pušky. Jeho zraku pojednou neuniklo několik malých černých křížů, které se objevily nad hlavami několika mužů. Užasle hleděl na to, jak se vznášejí nad hlavami těch, kteří stáli přímo před ním. Vytřeštěnýma očima přehlédl stojící vojáky. Všichni byli v klidu. Na okamžik ztuhl, ale pak se intuitivně vrhl zpět do krytu, přitiskávajíce se k zemi. Ve stejný okamžik uslyšel hvízdavý zvuk letícího minometného granátu. Vzápětí zákopem otřásla mohutná exploze. Na něho spadlo velké množství zeminy a dvě dřeva ze stropu krytu.
Když se pomalu postavil, tak v dýmu před vchodem spatřil několik ležících krvavě rozervaných postav. O něco dál se ke dnu zákopu tiskl poručík.
„Jste v pořádku pane poručíku?“ zeptal se ho a pomáhal mu vstát. Poručík byl v obličeji celý bledý, ale nikterak zraněný.
„Děkuju, to je dobrý,“ řekl a pak se pozvracel.
O něco později vyběhli ze zákopů stovky francouzských vojáků. Jean byl jedním z nich. Charakteristický zvuk kulometů a pušek se brzo ozval od německých linií.
Poručík běžel před ním a bylo na něm vidět, že jeho včerejší nadšení je pryč. Opět se mu naskýtal pohled na hroutící se postavy v modrých uniformách, které kosila německá střelba. Několik metrů před sebou Jean pojednou spatřil z dýmu se vytvořit postavu s kosou. Poručík i dva vojáci běželi přímo k ní. Rychle se v běhu přikrčil, načež v místech, kde běželi oni tři muži vyšlehl během výbuchu ohnivý gejzír. Vzápětí byl zasypán kusy hlíny, aby se poté v lehu zadíval před sebe. Uviděl jen kouřící kráter. Zatnul zuby, vstal a běžel dále jako ostatní vojáci. Přitom spíše podvědomě vnímal to, co zbylo ze tří těl u kráteru.
Nastal první večer ofenzívy. Jean seděl v poničeném, ale obyvatelném krytu v dobytém německém zákopu. Žádné prolomení německých linií se nekonalo. Věděl, že ráno začne vše na novo. Přehlédl zrakem své karty v ruce a pak se zadíval na plamínek v petrolejové lampě. Děla opět duněla. Na stěnách krytu se v matném světle rýsovaly stíny přítomných vojáků. Jeho pozornosti neunikl jeden stín připomínající postavu s kosou. Zmizel, ale on měl pocit, že slyší broušení kosy.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 4
Účastníků: 5


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"VAROVÁNÍ SMRTI" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: VAROVÁNÍ SMRTI
Od: HOLUBINATOSEROU - Friday, 08.07. 2005 - 19:34:07
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
moc dobrý,dej se asi určitě odehrává za světové války na západní frontě! uplně mi to připomnelo knihu Na západní frontě klid od Remarqua nebo jak se to jméno píše!


[ Odpovědět ]

Re: VAROVÁNÍ SMRTI
Od: fungus2 - Friday, 08.07. 2005 - 20:13:09
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díky. Jo, jo tahle trilogie se odehrává na západní frontě 1 světové války.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund