přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
O internetové komunikaci...
ale_neee - Monday, 08.12. 2008 - 15:52:29
Téma: Próza - Povídka

Jedna moje slohovka:)

 

Dlouhou dobu choval odpor k jakékoliv elektronické komunikaci. Připadalo mu příliš neosobní debatovat pomocí klávesnice, obrazovky a změti kabelů. Natož pak seznamovat se přes internet. Měl za to, že na podobných seznamkách se vyskytují jen zoufalci, sexuální zhýralci popřípadě málo inteligentní jedinci, jejichž vyjadřovací schopnosti jsou naprosto mizivé, protože užívají naprosto nelogických značek jako "jxm" a jejichž slovní zásoba se omezuje na slova typu "fááákt hustýýý twe", o gramatické úrovni radši ani nemluvit. Navíc zastával názor, že každý normální jedinec se dokáže seznámit přirozenou cestou a připadá- li mu, že nemá dostatek příležitostí, měl by více chodit do společnosti.
Potom, co oslavil třicáté první narozeniny, čím dál tím více jeho přátel zakládalo rodinu a přestávalo navštěvovat noční podniky, začalo v něm hlodat zrnko pochybnosti zda- li si i on najde stálou partnerku. Stupeň nejvyšší zoufalosti se dostavil po několika neúspěšných snahách navázat konevrzaci popřípadě něco víc. Rozhodl se pro radikální změnu svého přístupu k internetové komunikaci a jednoho večera po dlouhé psychické přípravě, posilněn panákem kvalitní whiskey, otevřel notebook a do vyhledávače rozechvělými prsty vyťukal " seznámení on-line". Výsledek hledání byl pro něj přímo šokující, věděl jak rozsáhlé možnosti internet má, ale netušil že seznamek může být na tisíce. Bez otálení otevřel první z nabízeného seznamu. Obrazovka rázem celá zrůžověla, všude blikala srdíčka a pusinky. "No potěš, " povzdechl si. Z kategorie vážných seznámení vybral položku ona hledá jeho a jal se pročítat inzeráty. Hned první v něm opět vzbudil odpor k internetovému seznamování. Čtyřiceti letá,svobodná bezdětná Jarka, která hledá " jen" manžela ho utvrdila v myšlence, že se zde pohybují jen opravdový zoufalci. Chtěl ihned všecko přerušit a vypnout, avšak okamžitě se zarazil, když už se dostal tak daleko dá šanci ještě alespoň dvěma inzerátům. Četl jeden za druhým, ale všechny ženy mu připadali buď naprosto negramotné, nebo jen prahnoucí po penězích.
Nalil si dalšího panáka whiskey a odhodlal se k zadání vlastního inzerátu. Sám sebe nechápal, co ho to náhle popadlo ale už byl rozhodnut. Okamžitě po zvolení možnosti seznámit se, na něj vyskočil sáhodlouhý dotazník. " Jméno.... Honza, ne neee.. Honza nee, spíš Jan.. i když noo možná je to dost formální... věk... sakra... noo tak 31..muž.. vousy.. jaký mam sakra vousy... strniště nebo oholený... strniště.. to bude mužnější.." Celé vyplnění mu zabralo zhruba hodinu, u každé otázky se zastavil a zvažoval, jaká odpověď bude nejlepší. Konečně se dostal až k místu pro text vlastního inzerátu, což byl asi největší problém. "Co tam mam zatraceně napsat asi?" Začal pomalu vyťukávat text, ale všechno mu připadalo naprosto stupidní a fádní. Po zhruba hodinovém psaní, které připomínalo řidičský styl brzda- plyn akorát v tomto případě text-delete, byl spokojen. Finální verze zněla:Rád bych pohlédl do Tvých očí a zažehl v nich plamínky štěstí. Pak Ti na Tváři vykouzlil milý úsměv, co zapálí v srdci ten největší žár. Chci Tě mít rád takovou, jaká jsi a dát Ti to nejcennější - lásku a štěstí. Potřebuji lásku dávat a ne jen brát. Mám rád hudbu, turistiku i cyklistiku ale pořád mi někdo chybí. Někdo, s kým bych se mohl dělit o vše krásné.... budeš to Ty? Kdo ví, tak proč to nezkusit?
Druhý den první jeho raní cesta, pominu- li cestu na záchod, vedla k note booku položeném nastole. Rychle nalezl onu stránku a zkoumal množství odpovědí. Nepřišla žádná. "Sakra, v dnešní době vysokorychlostního internetu a trvá to tak moc, toto snad nikdo nečte nebo co?" z jeho hlasu čišelo zklamání. V ponuré náladě se vydal do práce a přísahal, že s internetem skončil. Planost přísahy se ukázala ve chvíli, kdy se vrátil domů a jeho kroky opět mířily k notebooku. Srdíčko mu zaplesalo, když zjistil, že má dvě odpovědi. První z odpovědí přišla od devětadvacetileté Mileny, působila příjemným, vzdělaným dojmem. Psala, že má ráda sport, literaturu, že v životě neměla příliš štěstí. Druhá byla od třicetileté Zuzany, která se popsala jako štíhlá hnědovláska, rozvedená, bez závazků, milující přírodu a hudbu.
Rozhodl se, že šanci dá Mileně. Denně si vyměňovali zprávy, jejich konverzace se dotýkala čím dál tim hlubších detailů. Pak Milena navrhla setkání. Zprvu si nebyl jist, zda- li má nabídku přijmout, ale přeci jen se mu Milena zdála sympatická. " Dobrá, tak já navrhuji setkání, v kavárně La café v 18:00, abys mě poznal tak ti povim co budu mít na sobě- halenu,růžový kostýmek s bílými květy." Představa, že bude oblečena podobně jako jeho babička ho poněkud rozhodila a zneklidnila, ale říkal si, že to je jen detail, kvůli kterému by bylo zbytečné celé setkání zničit. Marně se snažil z Mileny na poslední chvíli vymámit fotografii, a tak se vydal na určené místo s rozklepanými koleny a neblahým tušením. Před kavárnu dorazil dřív, aby si stihl najít místo, odkud se budou nejlépe pozorovat příchozí dámy. Postavil se vedle telefonní budky, která mu poskytovala vhodné útočiště. Od šesti hodin se netrpělivě vykláněl a vyhlížel svojí krásku v květovaném kostýmku. Prošlo mnoho sličných žen, u kterých s nadějí doufal, že je to Milena, která na poslední chvíli přehodnotila výběr svého oblečení, ale žádná z nich se před kavárnou nezastavila a nečekala. V 18:15 začal být nervózní z jejího zpoždění a tak Mileně vyťukal textovku s otázkou, kde se nachází a proč nepřišla. Obratem mu zpět přišla zpráva, že jeho vyvolená čeká uvnitř. "Zatraceně, musela přijít dřív než já," zaklel, "zřejmě měla stejnou taktiku."
Razantním krokem vykročil směrem ke kavárně, otevřel dveře, rozhlédl se a pak ji uviděl.... Doufal, že jeho výraz nepůsobí příliš vyděšeně, chtěl utéct,ale už nemohl, Milena se na něj vesele zamávala. Došel ke stolu, kde seděla korpulentní dáma, s knírem pod nosem, kousající si nehty a to, co měla na sobě se nedalo popsat, jakési kusy naprosto beztvaré látky. "Honza, těší mě," pokusil se o úsměv a podal jí ruku. " Milena," zahuhlá hlubokým hlasem a on se musel téměř chytit židle, aby ho její omamný dech nesrazil k zemi. V duchu ještě zadoufal, že situaci zachrání její intelekt, ale Milena ho rázem vyvedla z omylu. Sdělila mu, že si vlastně ta ktrošku vymýšlela. "To teda jo," poznamenal v duchu Honza, při vzpomínce na její popis štíhlé, sportovní postavy, dlouhých černých vlasů. " Víš, já vlastně vůbec nepracuju jako psycholožka, hehe, jáá... no ted sem ty vado už pár měsíců na podpoře... noo víš musim ještě trošku tam na tom pracáku to zkoulet, aby mi pořád posílali prachy." Honza málem omdlel, začal proklínat veškerou internetovou komunikaci a sám sebe, že se k něčemu takovému snížil, snažil se ještě zachránit situaci. "Psala si, že máš ráda sport, jaký nejradši?" Milena vyprskla smíchy: " Noo tak, že jo jako, já to moc nepotřebuju, ale tak jako když musim tak občas teda noo víš jak, obejdu panelák, a někdy tak na bobu no." Tohle pro něj byla asi poslední kapka, vstal od stolu, Mileně poděkoval za příjemné setkání a odešel na bar platit účet, jakožto slušně vychovaný muž. Ve chvíli, kdy před něj číšník položil účet se mu protočily panenky, Milena prý přišla o hodinu dřív a stihla projíst a propít 2000 korun.
Když přišel domů, okamžitě smazal svůj inzerát, chvíli hystericky křičel a pak se začal nezřízeně smát sám sobě. Nadával si do hlupáků, blbů a mnohem horších jedinců, řikal si, že mu to patří, když podlehl lákadlu internetu, v duchu litoval, že ony dva tisíce korun mohl lépe využít, kdyby šel někam do společnosti a možná, možná by při té příležitosti i narazil na svojí osudovou partnerku, jakou Milena rozhodně nebyla. Na druhý den všem vyprávěl svůj příběh, se slzami od smíchu v očích. Navíc měl radost z toho, že si utvrdil svůj názor o existencích pohybujících se na internetu.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"O internetové komunikaci..." | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: O internetové komunikaci...
Od: fungus2 - Wednesday, 10.12. 2008 - 18:08:40
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Seznamování na internetu je někdy dobrodružstvím.


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
40 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund