přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
POŠTOVNÍ HISTORKY-2
fungus2 - Friday, 21.11. 2008 - 00:11:42
Téma: Próza - Nezařaditelné

A jsou tu další poštovní historky o)))

 

Dost historek se váže k poštovním vozům. Jednoho dne se na poštu vrátila opravená dodávka. Šlo o škodu 1203, která měla přezdívku dvanácettroska a tahle přezdívka opravdu na mnohé vozidla seděla jako ulitá. Jeden pošťák si do téhle dodávky naložil zásilky a vyjel na svůj rajon, jenže dlouho nejel. Za půl hodiny v kanceláři v klidu sedící vedoucí byli notně překvapeni, když se ve dveřích objevila postava. Ta svírala v jedné ruce řadicí páku, v druhé výfuk a užaslým přítomným sdělila, že se dodávka poněkud rozpadla.
Další historka, se také váže k dodávce 1203. Ta měla boční dveře nikoliv otevírací, ale vysunovací. A jak se ony dveře vysunovaly, tak se prostě ochodily. Tu a tam někomu zůstaly v ruce a ten dotyčný je pak za nadávání nasazoval zpátky. A jednoho krásného dne jistá pošťačka přijela s touhle dodávkou na poštu a přišla k dispečerovi s tím, že někde cestou ztratila boční dveře. Dispečer to nejdříve považoval za nejapný vtip. Ale poté, co se přesvědčil na vlastní oči, tak mu úsměv z tváře zmizel a rozkřičel se na celou poštu. A bylo z toho celkem velké pozdvižení, které skončilo neúspěšným pátráním po dveřích po trase, po níž ona řidička jela.
Také, se vám stalo, že jste špatně zabrzdili vozidlo? To se mnohým pošťákům přihodilo s dodávkami. Jednou jeden pošťák nechal poštovní vůz na ulici, která se svažovala z kopce. Odskočil si do nedalekého obchodu, aby o chvíli později přes výkladní skříň spatřil, jak se dodávka rozjíždí. I když pohotově vyběhnul, tak už jen viděl, jak nabírá na rychlosti z kopce. Jeho snaha o doběhnutí rozjetého vozidla byla zcela marná. Dodávku doběhl pod kopcem, teprve poté, co svou jízdu bez řidiče zakončila nárazem do rohu domu.
Jiný pošťák, šel doručit zásilku do školy, a když kráčel školní chodbou zpátky ke vchodu, tak ho oslovil jeden ze žáků. A ten mu sdělil, že mu ujíždí dodávka. Kolega to považoval nejdříve za vtip. Ale sotva vyšel ze školy, tak se mu naskytl pohled na poštovní vozidlo, jak jede směrem do parku. A tak za okamžik nastal pro něho přesparkovní běh za ujíždějící dodávkou. Samozřejmě, že jí dohonil až poté, co ona narazila do zaparkovaného auta, ve které, naštěstí nikdo nebyl a ani nikdo se nenacházel poblíž. Toho využil a rychle odjel z místa činu pryč.
Podobný zážitek mám také já. Můj kolega zaparkoval dodávku na kopci a každý jsme šli doručit zásilku někam jinam. Při návratu zpátky jsem postřehl, že dodávka pomalu pozadu jede svažující se ulicí. V prvním okamžiku jsem si myslel, že kolega mne vidí a couvá. Chyba lávky! Při chůzi k jedoucímu vozidlu jsem přes zadní sklo uviděl prázdnou kabinu. V ten moment se mi zježily vlasy. Moje snaha o nasednutí do kabiny za volant byla neúspěšná, protože jsem si v kabině zapomněl klíč a oboje dveře byly zamčené. Ulice se svažovala do křižovatky a mne nenapadlo nic jiného, než se snažit dodávku zastavit vlastními silami. Byl určitě na mne dost komický pohled, když jsem běžel těsně před zadní části dodávky a opíral se o ni rukama. Pak jsem usoudil, že bude lepší, když se k ní otočím čelem a zapřu se nohami a tím snad jí zastavím. To se mi nakonec povedlo na samém konci ulice. V této poloze mne objížděla auta s nadávajícími řidiči, dokud se neobjevil můj překvapený kolega, jehož úsměv mu zmrzl po mém přívalu nadávek.
A ještě jedna historka, která dokazuje, jak někteří prostě nepřemýšlí. Určitě jste také někdy zažili tu situaci, kdy vám začalo vařit auto. U starších škodovek to bylo pravidelné a Škoda 1203 nebyla výjimkou. Jednou jsme přijeli zpátky na poštu s vařící dodávkou. Kolega i přes moje varování otevřel překryt motoru a začal mít snahu otevřít víčko od chladiče. Já jsem okamžitě vyskočil z kabiny a stále jsem mu říkal, aby se nepokoušel to víčko odstranit. On však měl svou hlavu. Z bezpečné vzdálenosti jsem záhy uslyšel jeho výkřik. Ten doprovázelo syčení, přičemž se celá dodávka zahalila do bílého oblaku páry. Vzápětí z něho vyběhla rozeřvaná postava s fialovým obličejem, na němž měla přisáté víčko. Kolega poté za táhlého řevu vběhl na poštu a sprintoval na WC k umyvadlu. Samozřejmě, že poštovní Tam-Tamy hned za tepla tuhle historku roznesly po celé poště. A kolega měl pěknou ostudu i štěstí, že opaření pro něho nemělo žádné trvalé následky.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezařaditelné:
Les - subjektivně zabarvený popis

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"POŠTOVNÍ HISTORKY-2" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: POŠTOVNÍ HISTORKY-2
Od: Vesuvanka - Friday, 21.11. 2008 - 08:28:28
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
pěkně napsané i s trochou humoru, i když u některých historek bylo veliké štěstí, že dopadly právě tak, jak popisuješ. Asi to neby žádný med jezdit se Škodou 1203... tak mě napadlo, jestli to kdysi s koňmi nebylo bezpečnější, i když pomalejší :-))))))
Díky, posílám 10 bodů a pozdrav


[ Odpovědět ]

Re: POŠTOVNÍ HISTORKY-2
Od: fungus2 - Friday, 21.11. 2008 - 09:53:01
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji!


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund