přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
Delewar + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
NA PETŘÍNĚ-2
fungus2 - Monday, 16.06. 2008 - 00:01:56
Téma: Próza - Nezařaditelné

Část druhá závěrečná

 

Rozhledna byla doslova v obležení lidí, kteří se chtěli pokochat výhledem na město. A já jsem měl pocit, že někteří na ní lezou i po její konstrukci.
„Ta rozhledna je přelidněná. Bude tam hlava na hlavě a nohy na nohách," řekl jsem přítelkyni v domnění, že jí odradím.
„Když už jsme tady, tak tu frontu vystojíme!" pronesla rozhodně Iveta. A tak jsme začali ve frontě stát. Všiml jsem si, že někteří mají tendenci předbíhat, čímž se nával u vchodu ještě více zvětšoval. Přemýšlel jsem, co by nastalo, kdyby na rozhledně k něčemu došlo. Úprk lidí z rozhledny by byl asi hororově katastrofický.
Po dlouhých minutách jsme se konečně dostali k pokladně, načež naše kroky směřovaly ke schodišti, jímž se vstupovalo na rozhlednu. U něho však panoval celkem slušný zmatek, protože mnozí tímhle schodištěm scházeli, ačkoliv k tomu sloužilo druhé schodiště. Výstup po schodech ve vedru a v davu byl hodně náročný. Tu a tam se zástupem lidí prodírali dolů užasle se tvářící jedinci, na něž nechápavě hleděli ti, co šli nahoru. Zároveň bylo slyšet pestrou směsici jazyků a já jsem si začal připadat jako na Babylónské věži. A přitom všem se mi zdálo, že začíná silně foukat vítr.
Vyhlídková kabina rozhledny byla přeplněná k prasknutí a probíhaly na ní souboje o dostání se k oknům. Že opravdu začal vítr vát, potvrzovala ta skutečnost, že několika lidem sfoukl čepice z hlav. Současně se počala za skřípání horní část rozhledný pohybovat ze strany na stranu. A já si vzpomněl na vyprávění svého dědy, který něco podobného zažil na Eifelově věži v Paříži.
„Já se chci dostat k nějakýmu voknu!" prohlásila naštvaně přítelkyně.
„To chtěj všichni. Musíme se proboxovat," řekl jsem jí ironicky.
„Tak se k nějakýmu protlač!"
A tak v následujících okamžicích pro nás začala protlačovaná k oknům. Byla úspěšná a po ní jsme se nacházeli přimáčknutí ke stěně u okna. Výhled na sluncem zalitou Prahu byl však okouzlující. Iveta si nasadila brýle, přičemž jí opětovně z jednoho obroučku vypadlo sklíčko, které naštěstí v posledním okamžiku zachytila před pádem z okna.
„Už si to sklíčko radši nenasazuj," řekl jsem jí.
„Já takhle blbě vidím!"
„Já to všechno vyfotím," pronesl jsem a počal jsem stiskávat spoušť fotoaparátu. Přitom opět zadul vítr a horní část rozhledny se začala rozkývávat. Ve stejný okamžik se má pozornost soustředila na stín věže, který se kyvadlově pohyboval sem a tam. Zanedlouho se kývání zrychlilo a mne se zmocnil nepříjemný pocit.
„Kejveme se čím dál víc!" vyhrkla vyděšeně přítelkyně.
„Toho si nevšímej, to nic není. Aspoň máme nějaký zpestření," řekl jsem jí s předstíraným klidem, zatímco horní část rozhledny se neustále kývala sem a tam. A jak mi neuniklo, tak některých lidí se zmocnila panika, načež u schodiště, jímž se schází, začal být nával. A tak náhle přestala být u oken tlačenice, načež nastala na schodech. A protože zpanikařila i Iveta, tak jsem zažil další schodišťovou tlačenici v podání vyděšených lidí.
Když jsme opustili poněkud kývající se rozhlednu, tak jsem si myslel, že přítelkyně už toho má dost, ale ona zavelela k návštěvě bludiště. Do třetice nás čekala fronta, po jejímž vystání se mi podařilo několikrát narazit do zrcadel. V místnosti, kde se nacházela všelijak zdeformovaná zrcadla, byla mačkanice. Přesto jsem v zrcadlech viděl, jak vypadám v trpaslíkovské, žirafské, či všelikeré roztodivné podobě. Na závěr naší návštěvy bludiště nečekaně přítelkyně zaperlila. Když došla do místnosti, v níž byla vyobrazena bitva na Karlově mostě, tak ona nahlas před početnou skupinou lidí pronesla: „To je ten vobraz bitvy u Lipan?" Mně se protočily panenky, zalapal jsem po dechu, přehlédl jsem užaslé tváře některých přítomných, kteří jí rozuměli a vyšoupnul jsem nechápavě se tvářící Ivetu z místnosti ven. Na Petřín jsem zašel ještě mnohokráte, ale už nikdy nic podobného jsem nezažil.
KONEC

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezařaditelné:
Les - subjektivně zabarvený popis

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 2


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"NA PETŘÍNĚ-2" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: NA PETŘÍNĚ-2
Od: koika - Monday, 16.06. 2008 - 12:32:00
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.koika.rajce.net
Moc pěkně napsané, zážitky ze života jsou prostě nejlepší. 10 ahoj.


[ Odpovědět ]

Re: NA PETŘÍNĚ-2
Od: fungus2 - Monday, 16.06. 2008 - 18:27:53
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díky!


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
43 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund