přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
RANNÍ HLÍDKA
fungus2 - Monday, 16.05. 2005 - 00:53:29
Téma: Próza - Povídka

SEVERNÍ FRANCIE-ZÁPADNÍ FRONTA JARO 1916

 


Na východě počalo svítat a potemnělé obrysy hangárů i budov se začaly ostře rýsovat proti rozjasňující se obloze. Dunění děl od fronty zesílilo.
V tmavém šeru před jedním hangárem se ozval hluk nahozeného motoru, který patřil letadlu. Kolem něho postávalo několik postav, které jej tlačily dále na letištní plochu.
Další dvě postavy se k letadlu přibližovaly. Byly to letci, které čekal hlídkový let nad frontou.
„Je vše v pořádku?“ zeptal se nadporučík Ralph Smithers jednoho z mechaniků.
„Ano pane,“ zněla odpověď mechanika.
„Vypadá to, že bude hezkej den,“ řekl poručík John Nyvlt.
„Přeji vám šťastnou hlídku a návrat,“ popřál jim mechanik.
Oba letci vlezli do dvou kokpitů letadla. John usedl do prvního, z něhož se tyčily dva kulomety. Jeden byl vpředu a druhý vzadu. Za ním se usadil Ralph, který byl pilotem, zatímco on střelcem a pozorovatelem.
Netrvalo dlouho a dvojplošník rámové konstrukce s motorem za kokpitem pilota se rozjel po startovací dráze. F.E.2 se poté vznesla do vzduchu a stoupala v kruzích nad letištěm do výše.
Slunce už vyšlo nad obzor a jeho paprsky dopadly na válkou poznamenanou krajinu. Tu oba letci vnímali z výšky, jako do dálky táhnoucí se hnědý pruh země, ve kterém se všemi směry rozbíhaly linky představující spleť zákopů. Mezi tím se nacházelo nespočet kráterů, které z výše vyhlížely jako kůže po neštovicích.
John se v kokpitu postavil a vystřelil krátkou dávku z obou kulometů, aby vyzkoušel jejich funkčnost. Pak se opět posadil a začal pátravým zrakem hledět po obloze. Na ní se vzápětí objevily chomáčky černého kouře. Ty představovaly palbu německého protiletadlové dělostřelectva. Toho si ale nevšímali. Věděli, že jim sotva ublíží.
Uběhla více jak čtvrt hodina. Vypadalo to jakoby na obloze byli sami a měli jí jen pro sebe. Ostražitost ale byla stále na místě.
„Hun vpravo!“ vykřikl pojednou John a přitom se prudce v kokpitu postavil. Ralph pohledem v udaný směr spatřil mezi mraky vylétat jednoplošník. Byl to německý Fokker. Stočil okamžitě letadlo do strany. John v nepříliš stabilní poloze opírající se zády o přední kulomet vystřelil první dávku ze zadního kulometu. V předku Fokkera se vzápětí zablýsklo. Jeho pilot též zahájil palbu. Na horním potahu levého křídla F.E. 2 se za okamžik objevilo několik průstřelů. Přes ocasní plochy zahlédl John, jak útočící letadlo strhlo let do strany. Rychle tedy natáčel zadní kulomet po jeho směru letu.
Ratatatatata…zaznělo z něho vzápětí. John uchopil konec předního kulometu a sklopil ho co nejvíce dolu. Zazněla další krátká dávka.
„Je vlevo pod náma!“ křikl poté, přičemž odhodil prázdný nábojový zásobník a dal do kulometů nový. Ralph provedl s letadlem úhybný manévr. John pak střílel krátké dávky dolů. Opět postřehl záblesk vycházející z kulometu Fokkera.
Od spodního levého křídla se vzápětí ozval mlaskavý zvuk dopadajících kulek, po kterém následoval zvuk trhajícího se plátna. Souboj se vyostřil.
Obě letadla učinila několik krátce po sobě jdoucích manévrů za rachocení kulometů. Let F.E.2 přešel do mírného střemhlavého letu. Ralph hleděl na stojícího Johna a slyšel jeho střelbu ze zadního kulometu, který rachotil přímo nad ním.
„Dostal to!“ vykřikl John vzápětí a Ralph uviděl k zemi klesajícího Fokkera, za kterým se táhl pruh černého kouře. Sotva se zaradovali, ozval se praskot a levé dolní křídlo odpadlo. Letadlo okamžitě ztratilo stabilitu. John málem vypadl a na poslední chvíli se zachytl okraje kokpitu. Ralph se zaťatými zuby vyrovnal letadlo.To však díky ztrátě křídla neletělo stabilně a naklánělo se na pravou stranu.
Kolem nich se poté rozpraskávaly protiletadlové granáty. Při souboji se díky větru dostali mnohem níže a dále do německého týlu.
„Nevím, jak to dotáhnout zpátky za naše zákopy!“ konstatoval Ralph, který se zoufale snažil držet letadlo v aspoň trochu stabilní poloze.
„Vylezu na levý křídlo. Tak to aspoň trochu vyvážím!“ řekl John a přelezl riskantně z kokpitu do druhého. Ralph sevřel na chvíli koleny řídící páku a oběma rukama přidržoval jeho nohy. Přes zadní kulomet se John rukama zachytil o horní část začátků křídel. Pak se přitáhl a celým tělem se ocitl na začátku levého horního křídla. Letadlo se opět naklonilo. Sjel do strany po směru nakloněný. Chytil se však pohotově okrajů křídla. Za chvíli se pomalu sunul po křídle. Přitom postřehl vysoko nad sebou rozprask granátu. Pocítil závan teplého vzduchu a letadlem to zároveň zakymácelo. Křečovitě se přidržel. Poté zase lezl dále, až se ocitl v prostřed horního křídla. Vítr a zima se ho zcela zmocnili.
Ralph strnule hleděl přes prázdný kokpit a děsil se toho, kdy na obloze spatří německé letouny. Frontová linie se objevila přímo před ním. Pak o něco výše mezi mraky se objevilo osamocené letadlo. Zahleděl se pozorně na něho. Směřovalo k nim.
John v lehu na křídle též viděl letadlo a rozpoznal v něm německého dvoumístného Albatrose. Letoun náhle prudce poklesl a ztratil rovnováhu. Ustrnul, ale pak se jeho let opět stabilizoval.
Ralph co nejrychleji přelezl do předního kokpitu, z něhož se také dalo řídit. Byl to zoufalý čin. Věděl, že šance ubránit se nepřátelským letcům se rovná nule.
Němečtí letci užasle hleděli na F.E.2, které scházelo jedno spodní křídlo a jeden člen posádky ležel na horním křídle. Chvíli letěli vzdáleni několik desítek metrů vedle nich. Pozorovatel v Albatrosu měl natočený kulomet na britský letoun a Ralph v sedě svíral mezi koleny řídící páku a natočil přední kulomet v tu stranu, kde letělo německé letadlo. Jakékoliv manévry nepřicházely v úvahu.
John pozoroval, jak Albatros začíná manévrovat a přibližovat se k nim ze zadu. Němečtí letci se rozhodli jim zasadit poslední ránu. Oba byli naprosto bezmocní.
Pilot albatrosu zalícil na motor, když tu náhle vykřikl pozorovatel za ním. A on otočil hlavou dozadu, načež se mu naskytl pohled na trojici britských D.H.2, která se na ně spouštěla.
Ralph schoulený v předním kokpitu čekal na zvuk dopadajících kulek. Nepřicházel. Pak užasl, když uviděl tři britská jednomístná letadla rovněž rámové konstrukce. Zcela prokřehlý John naprosto vyčerpán zamával kolegům a díval se na hustý sloup černého dýmu, který na obloze zanechal padající Albatros.
Po dosednutí na letiště se všichni letci i mechanici k nim seběhli.
„No přálo nám na hlídce i při návratu z ní štěstí!“ vyhrkl Ralph a pomohl Johnovi, který řekl: „Tam na tom křídle byla ale sibérie. Takhle se vracet moc často nebudeme moct!“

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 3
Účastníků: 6


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"RANNÍ HLÍDKA" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: RANNÍ HLÍDKA
Od: Anonymní - Monday, 16.05. 2005 - 09:33:29
fungus jako nový Otakar Batlička . Dobře se to čte.


[ Odpovědět ]

Re: RANNÍ HLÍDKA
Od: fungus2 - Monday, 16.05. 2005 - 18:16:07
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Moc děkuji. Inspiroval jsem se skutečností. Jen mám svůj vlastní děj.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
42 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund