přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
liuyi, happywork + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
KDYŽ DUJE VICHR
fungus2 - Friday, 07.03. 2008 - 00:04:45
Téma: Próza - Nezařaditelné

Silně vanoucí vítr páchá škody a i zabijí. Pár naštěstí nikoliv smutných zážitků jsem díky němu zažil.

 

Když začne vát silný vítr, tak to není nikdy moc příjemné. To jsem jednou takhle jel na kole do kopce, když vítr ještě více zesílil. Já jsem si v tu chvíli začal připadat, jako když šlapu proti neviditelné a nafukující se stěně. Mojí chybou bylo, že jsem se snažil nadechnout. V ten moment se mi zdálo, že se vnitřek mého těla nafukuje a já měl pocit nafukujícího se balónku. Možná jsem opravdu vzlétl, protože za okamžik mi neunikla ta skutečnost, že ležím rozplácnutý několik metrů od cesty. Poněkud otřesený jsem dovrávoral ke kolu a snažil jsem se na něho opět nasednout. Sílící vítr byl však proti a já jsem se zase ocitl na zemi a kolo mým přičiněním dělalo stojku na zadním kole. I má další snaha vyzněla marně, a tak mne nenapadlo nic jiného, než se pokusit o jízdu s větrem v zádech. Dopadlo to tak, že v jednu chvíli jsem měl pocit, že sedím na řídítkách a pak i před nimi. Po chvíli mi neunikla ta skutečnost, že se má zadnice nenalézá na sedačce, ale na tvrdém štěrku. A bylo po jízdě. Na chatu jsem kolo dotlačil a nadával jsem na vítr ostošest.
Náhlý vichr jsem zažil i na zahradě chaty. Otec se rozhodl spálit spoustu papírů, které naházel hala bala do ohniště. Marně mu matka říkala, že hlásili v radiu na večer bouřku s nárazovým větrem. A vichr opravdu dorazil. Papírová pyramidka v ohništi velmi rychle přestala existovat. A za výkřiku matky a nadávek otce papíry vzlétly prudce do vzduchu, aby se zanedlouho rozlétly po širokém chatařském okolí.
Až při stavbě kůlny jsem se přesvědčil, jak je nebezpečné mít po několik let něco rozestavěného. Otec nedbal připomínek matky, že se kůlna staví už takovou dobu, což byla chyba. A tak jednoho parného dne se náhle nebe temně zatáhlo na obzoru. Buřina byla tudíž na obzoru a déšť na spadnutí. Netrvalo to dlouho a zvedl se vítr. Jako tradičně spousta papírků a jiných věcí povalujících se v hojném množství po zahradě vzlétla do vzduchu. To mělo za následek, že celá rodina v sílícím větru chytala ledacos a mnohé věci stejně zmizely za plotem. A pak zahřměl dunivě hrom a začalo lít jako z konve. To už v chatě probíhala akce, která by se dala nazvat -Zavřete všechna okna! Venku dující vítr nenechával klidným otcem, který z verandy starostlivě pozoroval ze strany na stranu naklánějící se dřevěnou kostru kůlny. A tak po několika minutách zavelel k akcí. V tom nejprudším slejváku a vichru čtveřice postav začala provádět akci-Kůlnu podpírá celá rodina. Za jekotu a nadávek tahle akce proběhla úspěšně a kůlna byla v příštím roce slavnostně dostavěna.
I taková fujavice ve městě je dost nepříjemná a hlavně nebezpečná. To jsem byl jednou takhle zaskočen prudkým větrem na zastávce a sledoval jsem jak ledacos létá vzduchem. Brzo jsem však ke svému úžasu zjistil, že moje plně prádlem naložená taška"jede" po chodníku a vzdaluje se velkou rychlostí od zastávky. A tak pro mne nastalo její honění. Pár lidí na mne nevěřícně hledělo, protože asi ještě nikoho neviděli běžet za rozjetou taškou.
Jindy opět dul vítr sídlištěm a nějakým řízením osudu se postaral o to, že nešly otevřít dveře od paneláku. Já je skoro musel vyrazit, abych poté na nich zavlál, načež se ony za příšerné rány zabouchly a já jsem zůstal zkoprněle sedět na podlaze. To však nebylo vše. K mému dalšímu překvapení ve výtahové šachtě dula meluzína a i když výtahová kabina přijela do přízemí, tak její dveře nešly otevřít. To už jsem byl opravdu vážně naštvaný a za nadávek jsem zkoušel dveře otevřít, ale ty držely jako přikované. A tak několik sousedů mě vzápětí spatřilo v kolmé poloze, zapřeného nohami o dveře výtahu, jak sprostě nadávám. Veškerá má snaha byla marná a jejich také, a tak do mnohopatrového činžáku kráčelo po schodech za nadávání spousty lidí.
Velké sídliště na okrajích měst jsou za silného větru opravdovou pohromou pro jejich obyvatele. Jednoho rána fučela vichřice mezi paneláky a mne děsila představa, že budu muset jít do práce. Vnitřkem domu se ozývalo práskání venkovních dveří, jak jednotlivý lidé odcházeli ven. To co jsem spatřil po vyjití ze vchodu, překonalo veškeré má očekávání. Vzduchem létalo velké množství věcí i předmětů. Také mi neunikl těsně nad zemí letící psík se vznášející se paní. Popelnice na kolečkách se nacházely poházené po parkovišti a jejich obsah byl rozfoukaný po celém sídlišti, které připomínalo smetiště, co má letecký den. Ze schodů jsem byl skoro smeten a na chodníku jsem nechtěně díky větrů předvedl podivnou taneční kreaci. Ač zastávka autobusu byla vzdálena od domu něco přes sto metrů, tak já tuhle vzdálenost šel přes dvacet minut. Tu a tam mě vichr vrátil o mnoho metrů zpátky. Zároveň jsem zahlédl několik postav, jak se křečovitě drží lamp, stromů i jiných věcí. Všechna vozidla na ulici tancovala a lidé na chodnících sváděli boj s větrem. Některým se dokonce nepodařilo nastoupit do autobusu a pak se křečovitě drželi za konstrukci zastávky a někteří nefalšovaně vláli.
V ten den se mi doručovali zásilky špatně. Ty lehčí měly tendenci letět k adresátům a papírové sjetiny mi v jedné ulici předvedly letecký den a já jsem je honil napříč ulicí. Domu jsem byl k večeru spíše přivátý a zároveň ofouknutý až do morku kostí.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezařaditelné:
Les - subjektivně zabarvený popis

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"KDYŽ DUJE VICHR" | Přihlásit/Registrovat | 6 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: amoska - Sunday, 09.03. 2008 - 01:52:31
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Není marné použít více podobných příhod a je z toho pěkné povídání. Zase jsem chytřejší a ty o 10 bohatší. Ráda jsem si tě četla, jen mám nyní málo času.Početla bych si pravidelněji. Páčko Jana.


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: fungus2 - Sunday, 09.03. 2008 - 08:36:59
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji!


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: Anonymní - Friday, 07.03. 2008 - 07:39:46
Pěkně napsané, líbí se mi to KOIKA


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: fungus2 - Friday, 07.03. 2008 - 07:43:28
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Též děkuji.


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: Sophy - Friday, 07.03. 2008 - 07:30:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Také jsem o víkendu, kdy byla ta pěkná fujavice, z poza okna sledovala jednoho pána, jak venku sváděl marný boj s vichrem. Nejdříve si větřík pohrával s jeho igelitkou, po chvíli začal silně házet s jeho rukou a za okamžik se už pán musel chytit blízké lavičky aby neodlétl. Vážně to byla zajímavá podívaná. Tedy, ne že bych byla škodolibá :o)

Příjemné čtení, jen bych občas vynechala použití stejných výrazů - jako např. zde v této citaci:
"A tak jednoho parného dne se náhle nebe temně zatáhlo na obzoru. Buřina byla tudíž na obzoru a déšť na spadnutí".
To prvé "na obzoru" bych vynechala.

Ale nechci kritizovat, sama jsem nikdy nic nenapsala a tak mi kritika nepříšluší.


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ DUJE VICHR
Od: fungus2 - Friday, 07.03. 2008 - 07:38:29
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
56 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund