přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Večery v Játrové čtvrti
ruby - Tuesday, 03.05. 2005 - 18:16:36
Téma: Próza - Povídka



Láďa Nudlička se v červenci přestěhoval do Játrové čtvrti. Nejdřív si myslel, že je to dobrý nápad. Ale už za čtrnáct dní o tom pochyboval. Nějak se totiž přestal cítit ve své kůži. Totiž. Né, že by se v ní někdy předtím obzvlášť cítil. Vždycky si připadal tak trochu trapně, kvůli všemu měl hned trému a taky si o sobě myslel, že je absolutní nudař. Ale teď. Bylo to mnohem, mnohem horší. Začalo to už ráno. Hned před zrcadlem přepadl Láďu dojem, že není na světě ošklivější bytost než on, znáte to. Zkoušel vylepšit celkový dojem tím, že si vydrhl obličej mýdlem s jelenem, ale chyba lávky! Láďa byl sice mnohem víc červený, ale ani o kousek víc hezký.
No a pak už to bylo od hodiny k hodině, až do večera, pořád jenom horší. Tramvaj, práce, pocení, opět tramvaj, nákup v samoobsluze, protivná prodavačka paní Svitáková, domů se síťovkou, pořád stejně, každý den. A stále sám, sám a sám. Sám a sám… A pak na to Láďa jednoho dne konečně přišel! Byl zamilovaný! Nešťastně. Jistěže nešťastně. Jak jinak, když to byl Láďa.
Jeho vyvolenou byla jeho sousedka, slečna Andělka. Nádherná. Krásná. Okouzlující, svůdná, rozkošná, hezká, sympatická, svobodná, s garsonkou, dokonalá, tajemná, vzrušující, holka do nepohody, určitě i heboučká… Takovou by chtěl každý.
Všecek nesvůj. Od chvíle, kdy mu to došlo, získalo zametání na chodbě a vynášení odpadků zvláštní význam. Ale stejně. Láďa propadl hned od počátku beznaději. Je pro ni méně než vzduch! Taková žena! A on… Jediný, kdo mu mohl poradit, byl Láďův prastrýc Karel. Žil v domově důchodců, kousek od Játrové čtvrti. Láďa se tam hned nejbližší sobotu vypravil. To by bylo, aby mu strýc Karel něco neporadil.
Strýc Karel měl v domově spoustu volného času. Většinou ho trávil tak, že sypal na okenní parapet drobečky a pak kreslil ptáky, kteří je přilétli zobat. Anebo se jen tak koukal z okna. A právě takhle ho zastihl Láďa. Chvíli spolu sledovali zahradu. Pak to Láďa celé vyklopil. Chvíli mu to trvalo, protože měl malou vadu řeči. To jsme vám ještě zapomněli říct. Kromě toho, že Láďa koktal, měl také potíže s písmenem M. Nějak se mu vnucovalo. Pořád se snažilo více prosadit. Láďu to štvalo. „Ty jedno zatracený mmm!“, rozčiloval se vždycky. „Mmmusíš se mmmi pořád mmmlést mmmo žimmmota?“ Ale nezbavil se ho, ať se snažil sebevíc.
„Tak vida,“ řekl strýc Karel a zammmyšleně, pardon, zamyšleně žvýkal gothajský salám. „Tak ty ses nám zamiloval.“ Láďa těžce povzdychl. „Zammmiloval… Ale co s tímmm, strýčku?“ S napětím strýce pozoroval. Ten dlouhou chvíli nic neříkal a pozoroval dvě sýkorky na parapetu. Pak se k Láďovi pomalu otočil a řekl: „Musíš být její anděl.“ Láďa ničemu nerozuměl. „Anděl? Pro Andělku? Já???“ Strýc začal vysvětlovat. „Proniknout do jejího života. Stát se nepostradatelným. Jako bys byl její součástí. Odjakživa. Něco jako úslužný, hochu. Ochota sama. Pro začátek…“
Láďa byl z toho notně zmatený, ale byla to jeho jediná šance. „Anděl…“, opakoval si ráno v koupelně. Začal zametat celou chodbu, ne jen svou polovinu… Ochomýtal se po baráku, jen aby se potkali. Nic. Ani si ho nevšimla. Tak to šlo celý týden. Pak přišel pátek. Pátek… zamyslel se Láďa. Co dělají všichni v pátek? Proč se tak těší? Jdou se bavit… tančírna U rudého býka. Srdce Játrové čtvrti. Tam to žilo! Takže… Nová kravata, vyčistit boty – a šlo se. Láďa se blížil k tančirně, srdce až v krku. A pak… Byla tam, samozřejmě. Jenže… Moc toho z ní neuviděl. Byla zavalena jinými muži. Celý večer. Slyšel jen její zvonivý smích. Nezmohl se na nic.
O půlnoci se smutně, nikým nepovšimnut, vrátil domů. A co teď? Po pátku přišla zase sobota. Všechno strýci vyprávěl, vyšperkované spoustou M. Mezi námi… Strýc Karel měl co dělat, aby se nesmál. On za svých mladých let… Ale na druhou stranu. Nešťasnému srdci se musí pomoci. Takže otevřel zásuvku nočního stolku – a bylo to tam – tuzemský rum. „Potřebuješ pozvednout sebevědomí, hochu. Svého ostychu se musíš zbavit. Nejlíp tak, že ho rozpustíš.“ Rozpouštěli až do noci. Byl div, že Láďa vůbec trefil domů. Když byl druhý den odpoledne schopen trochu uvažovat, analyzoval celou věc. Bylo to dobré včera večer, ale musí se stím jemněji. V pondělí si v samoobsluze koupil stejnou láhev, jakou měl strýc Karel. Následující večery věnoval okoušení. Ve čtvrtek dospěl k závěru, že v nejlepší formě je po dvou panáčcích. V pátek směle vyrazil k rudému býkovi.
Zábava již byla v plném proudu. Láďa se rozhlížel, kam by si sedl, když náhle uslyšel, jak někdo volá: „Nudličko! Ládíku Nudličko! No tak, Nudle!“ Láďa se otočil a byl to jeho dávný kamarád ze školy, Arne Kuklík. To bylo dobré. A navíc měl Kuklík zabraný stůl a Láďa se tam vešel! Hned se cítil lépe, když nebyl sám. Ovšem pravda… Arne byl známý fešák a lamač dívčích srdcí, takže vedle něj Láďa příliš nevynikal, jenže… Nezapomínejme, že Láďovi stačí dva rumy, díky nimž se stane již brzy skutečným lvem salonů!
No ale. Večer ubíhal a sklenice na stole se rychle střídaly. Láďa nechtěl být za suchara, jenže… to nejde, chce si dát jen dva rumy, musí zůstat ve formě. „Ale není na světě jen rum, hlupáčku,“ smál se Láďovi lišák Kuklík. Co třeba fernetíček, pro začátek?“ Láďa nakonec asi osmkrát překročil míru, kterou si stanovil… Pak se stalo něco nečekaného! Neuvěříte! K jejich stolu si přišla sednout slečna Andělka. Měl ji trochu v mlhách, ale přece viděl, že je krásnější než jindy. Ach. A ten její smích! Zvonivý… Bylo to prima. Ale netrvalo to věčně. Přiblížila se zavírací hodina. Všichni postupně začali pánovi v černé vestě vyprávět, co všechno vypili. Láďa zasněně poslouchal slečnu Andělku, jak vypočítává své giny s tonikem. Blaženě přivřel oči… A pak už jen slabě cítil, jak s ním někdo lomcuje… A taky mu do snů pronikl smích slečny Andělky.
Probudil se ráno. Zjistil, že je kupodivu ve svém bytě a sedí na židli v kuchyni. Když si uvědomil, co se stalo včera, nejradši by se propadl hanbou – usnul, ještě než na něj přišla řada s placením! A ještě ke všemu před očima slečny Andělky! Taková ostuda! Hrozné. Nemůže nikomu na oči. Nemůže na oči ani strýci Karlovi. Ne, dnes za ním do domova důchodců nepůjde. Ne, to nejde. Dnes ne. Za soumraku se tam vypravil.
Strýc Karel seděl na lavičce v zahradě a kouřil. Když mu Láďa všechno řekl, trochu se mu ulevilo. Zato strýc byl rozladěn, že má za synovce tak neschopného mladíka. Nejraději by mu vynadal do idiotů a vykopal jej ze svého gothajského království jednou provždy! Ale… je to jeho jediný příbuzný… Jediný návštěvník v návštěvních hodinách. Pak dostal spásný nápad! Tiše zapískal a zavolal: „Jakube!“
Z druhého konce zahrady se ozvalo pomalé, rozvážné cupitání. „Půjčím ti Jakuba,“ vysvětlil strýc Karel Láďovi. „Přijdeš s ním na jiné myšlenky.“ Pak se Jakub objevil. Ale nebyl to pesík, jak jste si určitě mysleli a jak si myslel i Láďa. Jakub měl veselou žlutou barvu, měřil asi metr na výšku i na délku a byl do slon. Malý žlutý slon. „Malej žlutej slon,“ vydechl Láďa užasle.
Pak šli s Jakubem setmělým městem domů do Játrové čtvrti. Když dorazili k cíli, na okamžik se zastavili, aby našli klíče od domu. Za chvíli je Láďa našel a najednou zjistil, že tam s nimi stojí někdo třetí. Byla to slečna Andělka! Trochu chraptěla, ale byla to ona. „Nemáte oheň?“, zeptala se Ládi. A potom, když ve světle zápalky spatřila Jakuba, poznamenala: „Hustej pes, kámo…“

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 6
Účastníků: 18


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Večery v Játrové čtvrti" | Přihlásit/Registrovat | 8 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: meritus - Tuesday, 03.05. 2005 - 19:14:10
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
dobrý!


[ Odpovědět ]


Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: fungus2 - Tuesday, 03.05. 2005 - 19:53:43
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Povedené.


[ Odpovědět ]

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: ruby - Tuesday, 03.05. 2005 - 20:29:16
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuju.


[ Odpovědět ]

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: Mazlicek - Tuesday, 03.05. 2005 - 22:55:55
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Tuzemák sice nemiluju, ale četlo se to slušně.


[ Odpovědět ]


Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: jakub - Saturday, 07.05. 2005 - 17:34:34
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Pěkná pointa - a to ne proto, že jsem Jakub. Dobrá práce s polopřímou řečí. Co dát více prostoru Karlovi?


[ Odpovědět ]

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: ruby - Saturday, 07.05. 2005 - 21:05:06
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Díky moc, a o prastrýci Karlovi něco více možná někdy příště...;-)


[ Odpovědět ]

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: Anonymní - Saturday, 21.05. 2005 - 11:42:29
Pekne, mile, prijemne citanie. Pekne si to napisala.
Husta poviedka, kamo...:)


[ Odpovědět ]

Re: Večery v Játrové čtvrti
Od: ruby - Saturday, 21.05. 2005 - 21:09:10
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Vďaka! ;-)


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
64 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund