přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Vskutku nevšední zážitek
amoska - Monday, 10.12. 2007 - 23:57:40
Téma: Próza - Příběh

Co vše se může přihodit důchodkyni v lázních.

 


Jak už jsem se někde zmínila, jezdím každoročně v létě do báječných lázní Luhačovic, kde si vyperu plíce od hustého vzduchu v Praze.Také, a to je khlavní diagnóza, pro kterou mi foniatr lázně doporučuje, si různými inhalacemi a dalšími procedurami vylepším jak jen to jde, svoje chronické problémy s mluvidly. Léta učit děti není na žádný pád procházka růžovou zahradou, i když já děti snáším i po více než čtyřiceti letech práce s nimi a dokonce je mám tak ráda, že vůbec nechci jít do důchodu. Ale věčné mluvení spolu s prašným prostředím ve škole dalo zabrat mému prostředku obživy, krčku.
Pro mě je však daleko nejdůležitější lázeňská očista mé duše. V Praze, kde žiji skoro osamělým životem, se v brzké odpoledne přiharcuji ze školy, ještě v předsíni praštím taškami, servu často své veškeré oblečení a hupnu pod sprchu, abych se vzpamatovala. Musím si jít natáhnout nohy na pohovku a únavou mnohdy dokonce usnu.
Kde by se mi o tom bylo zdálo v mladším věku, dokonce ještě před pár lety!
Lítala jsem po divadlech, kinech, koncertech, výstavách, kavárnách, knihovnách, muzeích, obchodech, že jsem neměla ani vteřinku volnou. Spousta setkání s přáteli, s rodiči žáků, schůze, přednášky, výlety a další aktivity jsem musela natěsnat mezi čas, jež jsem měla pro své děti, se kterými jsem byla sama mnoho let sama.
Dnes jsou moje pohybové aktivity složeny převážně z návštěv v ordinacích mých četných lékařů a doma už skoro jen zírám do počítače(ale ráda). Jet do Prahy, jak říkáme my, bydlící na okrajových sídlištích, nemám ani jednu chuť, náladu, myšleny. Nemohu se obléci šmrncovně, protože už dávno nosím jen velmi volné a pohodlné oblečení, také boty s kramfíčkem, co jsem nosila celý život, bych mohla nosit leda v ruce. Nohy mne bolí od pat až po záda, která si v bolesti nezadají s nohama, moje bronchiální astma mi nedovoluje dýchat, v ruce už sotva unesu tašku se žákovskými sešity, které musím doma opravit, středně velkou přecpanou nákupní tašku, kabelku a najde se často i jiný přídavek do ruky. Aby mne někdo pustil v MHD sednout, to opravu v tuto hodinu, kdy jezdí ze škol studenti, nehrozí. Takže musím všechny tašky vrazit do té ruky, která mne momentálně bolí méně a za druhou ruku visím na vysoké tyči na držení. Sedícím se opravdu nechtěně pomstím tehdy, když řidič přehlédne nějakou překážku před autobusem a prudce zabrzdí. Stojící a mlčící většina se začne různě kácet a já, ale skutečně nerada, dupnu celou svou tělesnou hmotností na nohu některého mladíka, neboť oni mají ve zvyku sedět s pohodlně rozloženou nohou do uličky. Jednou jsem ale musela v pudu sebezáchovy velmi urychleně vystoupit, neboť šlápnutý, rozzuřený mladík, mi začal lát a hrozit tak nevybíravými slovy, která jsou jistě trestná.
Není pak divu, že se pořád strachy potím, nebo mne zas roztřese zima, protože se mi v tlačenici rozepnul kabát. Ale já nemám volnou ruku, kterou bych ho zapnula. Lidi se mačkají, jsou nevrlí, většinou nevoní. Já mám buď žízeň, nebo naopak tekutiny potřebují opustit můj organismus. Doma občas zajdu se svou „jezdící“ taškou pro sodovky a nějaké potraviny. Taky je nezbytné navštívit mou známou kadeřnici, když potřebuji ostříhat svou věkem a nemocemi prořídlou kštici, zajít k paní pedikérce, abych nějak poděkovala mým nosičům osobního tělesna. K přátelům moc nechodím a už jen zřídka je zvu, protože jsem pořád usmutnělá, unavená, ubrečená a nechci nikomu kazit náladu. Kvůli zdraví se jdu taky projít, ale moc nerada.
Jenže v lázních se ze mne stává jiný člověk. Sice o tom běžně nepřemýšlím, ovšem když si udělám inventuru ve svých zážitcích z lázní, vidím se před desítkami let, kdy jsem taková byla běžně.
Hned se začátkem mého pobytu si seženu Program akcí v Luhačovicích, kde je na každý měsíc pečlivě zaznamenáno vše, co se bude po kulturní, společenské, zdravotní i sportovní stránce dít.
Vše si prostuduji a označím akce, které mi nesmím nechat utéct nebo které by se mi mohly líbit. Hned na to vyrazím kupovat vstupenky, zamlouvat si zájezdy, ověřovat, jestli se něco nezměnilo.
Na to mám vždy vyhrazeno odpoledne po mém příjezdu. Nelením, i když po štrapaci s cestou bývám unavená! Jsem v Luhačovicích a nastartoval se mi jiný program! Ještě tentýž večer si zanesu vše do kalendáře, který si za tím účelem vozím z domova a od mého druhého luhačovického dne jsem vytížená.
V mém lázeňském kulturním programu je hodně hudebních akcí, protože hudbu mám od útlého věku moc ráda. Kdysi jsem byla tak hudbou zatížena, že jsem chodila na koncerty až několikrát týdně.Tady je hudby i na můj vkus opravdu dost a všech žánrů : tzv. vážná, lidová, recitály z oper, operet, sóloví zpěváci, pěvecké soubory smíšené, dětské, skupiny nástrojové, smíšených nástrojů, populární hudba, symfonická hudba, cimbálová hudba, soubory kytaristů, harmonikářů, dechových nástrojů, saxofonový dívčí orchestr, dokonce také virtuos houslový, klavírní, varhanní a další. Tyto hudební aktivity mi daly materiál pro nejedno povídání.
Dnes večer jsem riskla operní sólisty z Ostravy a doufám, že budou lepší, než nedávno ti z Brna.
Jak je u mne v lázních zvykem, na různé pořady mám odpovídající oblečení. Samozřejmě i dnes večer jsem se pečlivě připravovala. Chtěla jsem se udělat lidem i sobě ke koukání, abych měla dobrý pocit, že i v mém věku lze vypadat dobře, podle zásady: Stará buchta musí být pocukrovaná!
Nejprve jsem se decentně nalíčila a učesala ke své plné spokojenosti. Můj obligátní tmavomodrý divadelní kostýmek měl úzkou sukni, krajkový kabátek a na ramínku vypadal elegantně. Dobře naladěná jsem se jala oblékat. Ale co se to stalo? Sukně byla nějak užší, jakoby sražená! Nešla na mne natáhnout horem ani dolem. Přece to nevzdám! Byla jsem celá upocená a ufuněná, po obličeji a u očí rozmazané růžové,
modré a černé šmouhy, vlasy ála jak vstala, což znamenalo obličej otřít, vlasy rozčesat a znovu. Joj, to to dopadalo! Sukni jsem nakonec na sebe narvala, ale představa, že si v ní budu muset sednout, mne věru nenadchla. Blůzu jsem si vzala bílou a delší, v bláhové naději, že schová před cizíma očima ty moje tělesné partie, kterým se nyní i vlastníma očima vyhýbám. Podařilo se, ale byla jsem nucena chodit mírně přiohnutě a nedýchat moc zhluboka. Nemohla jsem se totiž narovnat jako správná sokolka, kterýmžto rčením mi kazila moje vlastní maminka život v pubertě.
Tehdy jsem se styděla za zvýrazňující se ženské tvary a chodila hrbatá. Při vzpomínce, jak mne přečasto dloubl maminčin palec do zad mezi lopatky, se mi nálada nespravila. Kdybych to byla udělala a narovnala se, příliš napjatá látka na mojí hrudi by mohla vystřelit některý knoflíček na kritickém místě a všichni v mé blízkosti by byli ohroženi postřelením. Krajkový kabátek byl naštěstí bez zapínání, takže ležérně otevřený částečně kryl blůzu.
Místo kýžené euforie z vlastní dokonalosti se u mne dostavily velmi nelibé a stísněné pocity. Jak by ne, když jsem byla v tom drahém a krásném kostýmku jitrnicovitě nacpaná, že jsem se pohybovala sotva patřičně ležérně. Abych učinila přítrž příkoří, která už jsem částečně absolvovala, dovolila jsem si vzít sice ne příliš elegantní, ale pořádně vyšlápnuté, pohodlné a volné páskové sandálky.
V divadle bylo celkem plno, což znamenalo, že zpěváky předchází dobrá pověst. Byli to jen dva operní sólisté, paní Jana Hošťáková a pan Jan Drahovzal. On, tenor, přirozený, nosný a velmi příjemnou barvou hlasu. Střední postavy, elegán, s průvodním rysem klidného, správně dávkovaného sebevědomí. Ona rozkošná, dívčí subreta, asi tak typ herečky Ivany Andrlové. Kam se do té štíhlé, pružné postavičky vešel její úžasný hlas. Oni opravdu nepotřebovali na malé jevišťátko mikrofony jako nedávno brňáci. Z jejich průběžného vyprávění vyplynulo, že jsou manželé a mají dva syny. Vztah se zdál velmi soudržný, moc hezký, láskyplný. Oba na mne udělali vším ohromný dojem.
Na klavír je doprovázel známý skladatel, všeznalec v oboru Vladimír Brázda, jehož hovory o opeře a operetě jsem moc ráda poslouchávala. Nyní jsem nevěřila svým očím! Na jeviště přišel člověk tak odlišný od vysokého seladona s rysy antických božstev. Stál tu étericky štíhlý, seschlý, vysoká postava přiohnutá, obličej zvrásnělý, až mne chytil smutek za srdce. Usedl ke klavíru a sáhl do kláves. Stala se božská proměna! Stačilo zavřít oči a slyšela jsem hrát mladého muže, plného síly, nadšení a rytmu, tak, jak vystupoval v dobách své plné slávy. Seděla jsem šikovně, abych mu viděla na prsty. Bože, on měl ztuhlé, nefunkční malíčky! Ovšem hrál tak, že nikdo nepoznal jeho hendikep.
Byl úžasný! Po chvíli jsem už viděla jen báječného klavíristu, který také doprovázel zpěváky. Byl to zážitek, na který se nezapomíná a budu si ho v duchu přehrávat vždy, když mi bude krušno nebo teskno. Z toho večera jsem přijala tolik optimismu a radosti, že kdyby se krásnými pocity vracela člověku léta, omládla bych snad o polovinu.
Není tedy divu, jak jsem šla z koncertu naplněna vzletnými pocity, takže mi cesta z divadla až za kolonádu uběhla hned. Ale najednou bylo kolem cesty stále temněji a viděla jsem, jak málo světel svítí. Měsíc byl pod mrakem a cesta podél říčky byla špatná i v denním světle. Asfaltový povrch totiž nedělali zrovna mistři ve svém oboru, ale byl to pěkný šlendrián. Pod povrchem se kdysi utvořily různé boule a muldy, jak ve Špindlu na sjezdovce, když tam byla naše třída nesportovců na lyžařském výcviku. Velmi jsem zvolnila krok, šourala nohy jak jen to šlo, snažila se pronikat tmu v mezerách mezi světly. Jedna boule, kterou jsem neviděla, mi tady patrně dost pošramotila pověst. Jak? Následuje vysvětlování.
Konstatuji, že moje tělesná schránka se vůbec neztotožňuje s mou duševní, ale fyzičko hodně pokulhává za duševnem. Normálně jsem veselá, společenská, přátelská osoba, mám ráda lidi a nejvíc děti, vše mne zajímá, hodně věcí mne baví, spoustu věcí bych ráda dělala. Ale někdy se říká, když se ráno probudíme a něco nás bolí, je to známka, že ještě žijeme. V souladu s tím jsem živá až moc! Často se ještě ani neprobudím a už mne bolí snad všechno. Ne, nebudu tady vypočítávat své fyzické bolesti, choroby a trápení. To byste si nepočetli o ničem jiném. Znáte jistě „empatická“ slova :Jmenuj raději, co ti není, abys nezdržoval, to bude kratší!
V souvislosti s touto následující příhodou musím pouze vzpomenout můj vratký krok, ovlivněný změnami v kloubech nohou, neurologické potíže s páteří, slabozraké oči za nevypočitatelnými bifokály, svou nezanedbatelnou hmotnost, kvůli níž dýchám, jak když nesu ještě jednoho na zádech, a taky objektivní potíže – značnou tmu, špatnou cestu a příliš volnou obuv.
Zkrátka přes bouli na chodníku jsem škobrtla tak, že jsem to nedokázala vybrat a už jsem klečoseděla či seďoklečela, jak kdo chce, uprostřed asfaltového chodníku. Jednu nohu pod sebou, na té spočívala celá moje tělesná mohutnost. Druhá klečela a rukama jsem se podepírala, jako v kleku dřepmo. Nejdříve jsem se obhlédla, jestli mne nikdo neviděl (to bych nepřežila). Na to jsem si uvědomila bolest kotníku nohy, na kterém jsem seděla a padla na mne lítost, pročež jsem se rozplakala. Náhle jsem z dálky zaslechla slabě znetelný hovor. Pane jo! Holka, vstávej, nebo tě tu někdo uvidí válet se po chodníku a vysvětluj lidem, kteří tě neznají, že nemáš v sobě láhvinku dobrého jihomoravského červeného!
Jenže co sama se sebou? Moje nejtěžší závaží, které sedělo na chudince levé noze, nešlo vzepřít! Hovor, který jsem zaslechla před chvílí, mírně zesílil, což znamenalo, že diskutéři se přibližovali! V podobných okamžicích mívám takový strach z ostudy, že mi vybudí sílu a zdatnost nevídanou.
Ani tentokrát mne moje fyzično nezklamalo a ani nevím jak, prostě jsem najednou stála. Trochu se mi klepala kolena, ale nic nebolelo tolik, abych měla obavy, že mne bude muset odtud odnášet parta zkušených stěhováků. Prohlížela jsem okolí, ale tma mi neodhalila můj stav, tedy stav mé vizáže. Opatrně jsem se posunula blíže k pouliční lampě. Dívám se a konstatuji, že to není tak hrozné, jak jsem čekala. Shýbala jsem se pro opodál ležící kabelku s kapesníky a už jsem si pucovala ruce, a potom utírala čelo, oči, tváře, krk, no prostě místa, přes která mi crčely potůčky potu. Papírovými kapesníčky jsem oprášila oblečení, po hmatu uhladila vlasy a opatrně jsem se rozešla k Jestřabí.
Jemný větřík mne hladil a ochlazoval, říčka jemně šplouchala přes kamínky, občas se ozvala kachna, něčím vyplašena ze spánku. Příroda mne ukonejšila do libých pocitů, až jsem se cítila radostně přes vše, co jsem absolvovala. Dokonce jsem si pobrukovala melodie z večerního koncertu.
U vchodových dveří právě stáli moji známí, které jsem tady poznala, příjemní, o několik let starší manželé. Občas jsem si s nimi popovídala, protože byli přátelští a velmi vzdělaní. Prý vysokoškolští profesoři v penzi. Pozdravila jsem a skoro rozjařeně navazovala kontakt:
„To byl dnes krásný večer, viďte! Já jdu z koncertu, byl to nezapomenutelný zážitek!“, ale oni nereagují, tedy vlastně reagují, ovšem nepřiměřeně. Podívali se na mne, pak na sebe s překvapeným, až skoro pohoršeným výrazem.
Zamumlali pár slov a hned po vstupu do hotelové haly odjeli výtahem. Pozor, něco tu nehraje! Snad jim nějaké drbny o mně něco nenapovídaly? I takové případy se tu stávají! Hned zítra s nimi promluvím, aby nevěřili pomluvám!
V rámci své dobré nálady jsem se rozhodla vyjít dvě patra k mému pokoji pěšky. Když jsem procházela kolem velikého nástěnného zrcadla, automaticky, jak to snad dělá každý, jsem do něj mrkla a…….To, co jsem v něm uviděla, zcela zastavilo mé kroky, možná i srdce! Osoba dívající se na mne, měla rozcuchané vlasy, sem tam halabala uhlazené, na čele a tvářích špinavé šmouhy, tmavomodrý kostýmek uválený od prachu s rozmazanými prachovými skvrnami, ale to nejstrašnější nakonec! Kdysi sněhobílá blůza byla hlavně na prsou pěkně zapatlaná, ale taky rozevřená, takže každý mohl vidět, jakou barvu prádla upřednostňuji. Chyběly dva knoflíčky, po tom jednom byl dokonce vytržen kousek látky. To byla ta rupnutí, co jsem slyšela po pádu, o kterých jsem se domnívala, že to byly moje klouby! Ať nehřeším, ale v té chvíli bych byla raději brala pohmožděné klouby!
Co mám dál povídat?! Copak by ti dva milí, slušní, spořádaní, až puritánští manželé věřili, že šaramantní a solidní učitelka a jejich známá neprožila bouřlivý zážitek s nějakým lázeňským „kočkolapem“?
Měla jsem o čem přemýšlet! A můj nezodpovědný závěr? Hudba je určitě krásná, ale vychutnat si ji, může končit velmi nebezpečně!

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 5


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
" Vskutku nevšední zážitek" | Přihlásit/Registrovat | 14 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: Anonymní - Tuesday, 11.12. 2007 - 00:06:23
Když už píšeš, ať si počteme! Přiznám, že nejsou pro mě zrovna nejlepší dlouhé povídky nebo básně.Ale speciálně u tebe to kolikrát přičtení ani nepostřehnu. Máš senza humor, nadsázku, sebekritické glosy až moc, ale tak to sedí!Klidně řeknu, že jsi tady v tom nepřekonatelná! 10!!! Ver.


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: fungus2 - Tuesday, 11.12. 2007 - 06:42:00
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dobře se to četlo.


[ Odpovědět ]
Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:37:13
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Děkuji za příznivou odezvu, i Ty jsi velmi čtivý autor. Jana


[ Odpovědět ]
Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: fungus2 - Tuesday, 11.12. 2007 - 06:43:22
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dobře se to četlo.


[
Odpovědět ]
Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:38:24
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Děkuji za příznivou odezvu. I Ty jsi čtivý autor. Zdraví Jana


[ Odpovědět ]
Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:35:41
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Já Tě vítám a klaním se. Od Tebe mne chvála obzvláště těší.Je pěkné, že si pročítáš i jiné autory a doufám, že se jich tu pár najde i pod Tvým profesionálně kritickým okem, kteří obstojí! Ozvi se. Pa Jana.


[
Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: Mino - Tuesday, 11.12. 2007 - 18:02:19
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.mino-art.cz
Tak jsem se zase jednou zasmál :-) Ty takové patálie snad opravdu přitahuješ. Několik zajímavých větných spojení se mi opravdu moc líbilo a rozesmálo moji smutnou duši. Za to díky. No už se těším na Tvé další příběhy. Stojí za to, je to legrace, ačkoli pro Tebe to asi moc sranda nebyla, co?


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:23:21
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Ahoj, Milánku! Trefil jsi to, já jsem odjakživa byla holka do průšvihů a už mi to zůstalo! Ale ve všem jsem byla vždycky nevinně. Naštěstí je paměť milosrdná, pamatujeme si spíš legraci. Páčko, děkuji za vzácnou přízeń a zase přijď.JJ.


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: poupje - Wednesday, 12.12. 2007 - 00:21:47
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Opět skvělý příběh krásně podaný. Číst tvoje dílka je opravdu požitek a jinak než za 10 to oznámkovat nejde. :)


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:30:54
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Tentokrát jsem se i já překonala v délce, ale je vidět, že se našlo pár lidí, kteří ještě dovedou číst.Tady jsem potkala více než na jiných serverech mnoho autorů píšících velmi úsporně.
Asi si zvykli,... že šup sem a šup tam, nám už je to všechno jedno...,jak se zpívá ve známé písničce. Je jen velice málo těch (mezi ně patříš tady Ty a už nevím, kdo ještě), kteří umí málo slovy hodně říci. Zde většinou málo slovy málo nebo nic neřeknou, ale ostatní z nějaké snahy být IN, či co, jim nesprávně pochlebují. Tobě díky, Ty umíš psát, ale taky pochválit. Jana


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: Anonymní - Wednesday, 12.12. 2007 - 09:07:56
:) jonaschhh


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:40:26
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)

Co mi říkáš, prosím? Dobře nebo ne? Ale díky za stopu, známená přečtení, a to mne moc těší.JJ


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: Anonymní - Thursday, 13.12. 2007 - 21:08:15
:D tak to me pobavilo..prokousat se timto pribehem prineslo sve ovoce :) opravdovy smich ktery je jednou z nejcennejsich veci... dekuji ze jsi ho ume vyvolala .. jen tak dal :) Zdravi Hroška


[ Odpovědět ]

Re: Vskutku nevšední zážitek
Od: amoska - Friday, 14.12. 2007 - 21:19:59
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Jsem ráda, žes přišla si počíst a učinila krásný a mně potěšitelný závěr.¨
...Směj se, neboť štěstí přeje
jenom tomu, kdo se směje,
proto ať se co chce děje,
musíš se jen smát!...
Tak Ti to zasmání přeju! A neboj, přidám! Páčko
Jana.


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
81 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund