přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Špagetový princ- 3.díl
Rockerkam - Friday, 31.08. 2007 - 15:23:25
Téma: Próza - Příběh



,,Ciao,‘‘ mrsknu batůžkem vedle lavice a vytáhnu si svoji první učebnici. ,,Ciao,‘‘odpoví mi dívčí hlásek. Až teprv teď zvednu oči k Terencovi, tedy myslela sem si že vedle mě sedí Terence. Svraštím obočí: ,,Sedla sem si do špatné lavice, nebo sedím v jiné třídě....??‘‘ ,,Ne, řekla bych že sedíš dobře,‘‘ uchichtne se holka ,,pokud jsi Nora.‘‘ ,,Bohužel.‘‘ ,,Mia,‘‘strčí mi ruku se zeleno nalakovanými nehty. ,,A kde je Terence?‘‘stále to nechápu. ,,Kdo je Terence?‘‘vykulí na mě kukadla s nepřirozeně zelenýma očima. Otočím se na borce sedící za mnou a zopakuju otázku. ,,Nevim vole,‘‘odmávne rukou jeden a druhý s červenočerným kohoutem mi vysvětlí, že má individuální studijní program. ,,Hm,‘‘otočím se zpátky. ,,Ukaž,‘‘natáhne se Mia pro moji ruku, na které mám kožený náramek a nechtěně mi shrne kousek dlouhého rukávu. ,,Ne,‘‘zpanikařím a rychle odtáhnu ruku. ,,Co je?‘‘ nechápe ,,si v pohodě?‘‘ ,,Sorry,‘‘zašklebím se omluvně.

,,Kde sme teď?‘‘zastaví se prudce až do ní vrazím. ,,Promiň, zařehtá se nahlas, když vidí jak si ublíženě mnu oko. ,,Tady někde dole,‘‘ukážu ruku na zem kde je ještě jedno patro. ,,Ne tak tudy nejdu,‘‘prudce za¨brzdím, pro pobavení teď Mia vrazí do mě. ,,Au ty pako,‘‘zase se rozřehtá, ,,jdeme!‘‘ Partě největších borců školy s Enriquemu uprostřed nemůže výstřední Mia s ostře zelenou mikinou a zelenými nehty ujít. ,,Héééj, kotě, sis spletla ústav ne?‘‘zařve přes celou chodbu týpek s nagelovaným hárem, těší mě, že Enrique dneska vypadá jak zmoklá slepice. ,,Taky si myslím!‘‘vítězně se usměje Mia a štráduje si to dál. ,,Tady?‘‘zabrzdí před učebnou biologie, tentokrát ovšem ke srážce nedojde.

,,Lorenzo, chceš něco vědět???‘‘ poškádlím psa kouskem klobásy. Hladově na ni civí, dám si ji kus před obličej takže to vypadá, že civí na mě. ,,Víš co?‘‘zašišlám. Nedopatřením mi klobása spadne na zem, ve vteřině ji Lory schlamstne. ,,Dneska je pááááátek!‘‘zavřísknu nadšeně na celý dům. ,,To je ale překvapení,‘‘procedí Enrique a s jointem v ruce si to namíří k ledničce. ,,To není překvapení, to je radost,‘‘vysvětlím mu to. ,,U malých dětí skoro to samý,‘‘změří si mě od hlavy až k patě. ,,Otevři okno, prosímtě,‘‘začnou se mi najednou dělat mžitky před očima. ,,Proč? Je ti blbě?‘‘pomalu se přiblíží a najednou mi vztáhne ruku s trávou před obličej. Jenomže to už skoro nevnímám.

,,Vstávej,‘‘pleskne mě mokrou hadrou na umývání chodby před tváře. ,,Já tě zabiju,‘‘zachroptím vzteky a pokusím se vstát, nohy mi ovšem vypověděly poslušnost. ,,Sem nevěděl, že se složíš z trávy,‘‘ natáhne do sebe kouř a labužnicky udělá kolečko. ,,No tak už to víš,‘‘seberu mu jointa z ruky a udusím ho hadrem. Jeho tvář ztvrdne. ,,Tak to si neměla holčičko,‘‘ jeho oči připomínají úzké škvíry za kterýma tepá nenávist, ,,když chceš boj, máš ho mít!‘‘

U vchodových dveří někdo zazvoní. ,,Ciao,‘‘zazubí se na mě Marco v zářivě rudém tričku a džínách. ,,Čau,‘‘oplatím mu zubatý úsměv a hned ho ujistím že: ,,Fabi není doma a Enriqa ti nezavolám.‘‘ ,,Já vím že Fabi není doma a Enriqa nepotřebuju,‘‘strčí si ruky do kapes. ,,Aha,‘‘udělám a zrudnu. ,,Mám dva lupeny od bráchy na Casino Royale a tímto tě zvu,‘‘zamává dvěma modrobílými lístky. ,,Jo…mazec,‘‘vzpamatuju se ,,pojď dál.‘‘ Lorenzo se vyřítí z kuchyně. ,,Nazdááár chlape,‘‘podřepne si Marco a začne drba psa za ušima, Lory slastně přivírá oči. ,,Požitkář,‘‘uchichtnu se. ,,Nešahej na toho psa!‘‘ozve se zlostně za námi, Enrique stojí se založenýma rukama a tváří se jako bůh pomsty. ,,Těší mě, že tě opět vidím Riccio,‘‘napřímí se Marco a najednou má ve tváři ledově chladný výraz, Lorenzo k němu vzhlíží ublíženě. ,,Vtipné,‘‘pronese Enrique ,,vždycky si hýřil vtipem..a vždycky jsi na to doplatil.‘‘ ,,Už si dávám pozor,‘‘ušklíbne se vševědoucně. ,,Tak nech bejt mýho psa!!‘‘ ,,Co jsem mu udělal?‘‘šaškovsky zvedne ruce vzhůrů jako by se vzdával. ,,Nešahej na něho,‘‘ poradí mu naposledy Enrique a zapadne do obýváku. Marco si podřepne k Lorenzovi:,,Běž chlape,‘‘pobídne ho ,,některý psi maj blbý páníčky a tys měl na něho hodně velkou smůlu.‘‘

,,Marco?‘‘napadne mě cestou z kina ,,odkud se znáte s Enriquem?‘‘ Uchechtne se:,,No to je taková jedna dlouhá historie...můžeš si myslet že jsme si tenkrát nepadli do oka a vydrželo nám to do dnes.‘‘ ,,Mužská logika,‘‘pokývnu hlavou. ,,A nemyslí snad holky stejně?‘‘rozesměje se. ,,Já myslím že ne.‘‘ ,,Ne?‘‘povytáhne obočí v údivu ,,a co třeba ty a Angelika Massano?‘‘ ,,Kdo to je?‘‘zděsím se už jenom podle jména. ,,Růžovka,‘‘upřesní mi to přezdívkou. ,,To je ta vyžužlaná barbína se kterou chodí Enrique?‘‘ ,,Jo ta,‘‘ potvrdí mi. ,,A co je s ní?‘‘ ,,Jsi tady jenom týden a už tě stihla pomlouvat, chodíme do stejného ročníku.‘‘ ,,To jsou m věci,‘‘uznám, víc mi ale hlavu tíží jiná věc. ,,Můžu mít poslední dotaz?‘‘ ,,Ptej se.‘‘ ,,Proč říkáš tomu trotlovi Riccio??‘‘ ,,Zkus hádat,‘‘pousměje se záhadně. ,,Nemám ráda žádný tajemství,‘‘drcnu do něho z boku a protože to nečekal, zakymácí se. ,,No fajn no, nepřipadá ti jako ježek??‘‘ Dva staří manželé venčící malého teriéra jistě nechápou čemu se tak řehtáme!

,,Zdravíčko,‘‘zazubí se na mě Fabrizio s batohem na zádech nahlédnuvši do mého pokojíčku. ,,No né, ty už jsi doma a s úsměvem?‘‘podivím se upřímně. ,,Ono to zas tak zlý nebylo,‘‘uzná a hodí mi krosnu na učebnice. ,,Jenom moje postýlka mi chyběla,‘‘roztáhne se na té mojí, až teď si všimnu zablácených tříčtvrťáků. ,, Kde ses válel ty prase,‘‘otráveně mrknu na hnědou deku. ,,Ježiš sorry,‘‘omluví se mi, zvedne se, drze mi sebere notebook a přemístí se do svého pokoje. ,,Týden bez informací rovná se mrtvý týden,‘‘poučí mě. ,,Hm,‘‘udělám nenadšeně a chystám se vzít deku dolů do koupelny kde je i pračka, když mě po zvednutí jednoho rožku u zdi zabrzdí odporný puch. ,,No fuj,‘‘nakloním se blíž a v překvapení identifikuji kosti z vařeného masa, které dávala paní Rossi včera do polévky! Ale pes je přece nemohl zahrabovat DO MOJÍ POSTELE....rozzuřeně vlítnu do Enriqueho pokoje. Hned na prahu se zarazím, napůl vyšinutá z prostředí a napůl z osoby. Relativně malý pokoj je docela normálně zařízený nábytkem ze světlého dřeva, počmáraný a potagovaný hlavně černým sprejem. Enri je kunďák, luštím na zdi vedle obrovského plakátu polonahé Paris Histon na motorce. To že ten nápis zpola nemůžu přečíst zapříčinila šedá barva nátěru, celá místnost připomíná jeskyni. Obyvatel pokoje se opírá nohama v dorvaných džínech o postel, druhou polovinou těla leží na zemi a se založenýma rukama civí do počmáraného stropu. Civěl. ,,Co tady chceš?‘‘zavrčí. Konečně popadnu dech: ,,Netušíš kdo mi dal kosti do postele?‘‘ ,,Lorenzo,‘‘práskne to na psa s potměšilým úsměvem. ,,Jestli je po páníčkovi tak bych se moc nedivila,‘‘ušklíbnu se a zabouchnu za sebou.

Tolik odvahy abych Enriqueho práskla paní Rossi nemám a stejně žalování se mi jaksi protiví. . .to by chtělo něco lepšího, přemýšlím až se mi kouří z hlavy. Mezitím musím ovšem přijmout jeden hovor na skype: ,,Co je?‘‘ zahuhlám na sestřičku sedící u kompu někde v česku. ,,Mám ti dát mamku,‘‘pronese otráveně. ,,Ahoj Noro,‘‘zachrastí mi ve sluchátkách. ,,Čau čau.‘‘ ,,Jak se tam máš?‘‘ klasická otázka. ,,Ujde to,‘‘uznám nakonec. ,,Tak to je v pořádku,‘‘oddychne si a začne s otázkami typu co škola, jídlo a podobně, mechanicky odpovídám. ,,Nejsi nějaká unavená?‘‘stará se nakonec. Dneska opravdu únavu pociťuju, odpovím popravdě. ,,Tak já už tě nebudu zdržovat, měj se hezky a dobrou!‘‘ ,,Dobrou,‘‘popřeju jí a ukončím hovor. Do dveří vlítne Fabrizio: ,,Norušo já mám nápad!‘‘ ,,Kdo??‘‘zazírám. ,,Norušo,‘‘zopakuje a začne mi něco vysvětlovat, přeruším ho: ,,Komu tady říkáš Norušo ty Fabiáne jeden špagetovej. . . ‚‘‘oženu se po něm a zachvilku už se mlátíme hlava nehlava, samozřejmě mě šetří, jinak bych to už dávno prohrála. ,,Fabrizio!‘‘křikne na synáčka zezdola matka a její kroky docela rychle dupou po dřevěných schodech. ,,Tři- dva- jedna- teď!‘‘ zachroptím Fabrizio protože ho zrovna škrtím a oba se od sebe odtrhneme. ,,Fuj,‘‘masíruje si rudý krk a honem začne studovat něco v nejbližší otevřené knížce. ,,Tady jsi,‘‘letmo se mrkne do otevřených dveří ,,běž ven s Lorenzem.‘‘ ,,Mamííí,‘‘udělá psí očička ,,a musím??‘‘ ,,Hned,‘‘ujistí ho paní Rossi a dál se o tom nebaví. ,,Polez se mnou,‘‘napadne Fabrizia. ,,Se mi jako má chtít?‘‘udělám zhrozený výraz. ,,Jj za minutu ať jsi dole,‘‘poručí a odkmitá. ,,Hm,‘‘udělám nenadšeně a zalovím ve skříni, je mi jasný že to Fabi neomezí jenom na obejití sousední ulice. Dlouhé rukávy jsou samozřejmostí, na oranžovém tričku nevidím nic špatného a maskáčové sukni nad kolena už vůbec ne.

,,Fujke ty čuníku,‘‘ okřiknu Lorenza počůrajícího kola zánovní Audi A4 parkující u fotbalového stadionu. ,,Dneska se hraje fotbal,‘‘všimnu si shluku fanoušků v zelené barvě u vchodu na stadión. ,,Správně,‘‘pochválí mi Fabrizio rychlé myšlení. ,,Můžu sebou vzít psa?‘‘ohlídnu se na něj když si to štrádujeme ke vchodu. ,,To je starej známej,‘‘mávne rukou s úsměvem.
,,Aááá,‘‘ zamne si spokojeně ruce ,,dneska proti Pescaře no to bude pokoukáníčko.‘‘ ,,To je Pescara?‘‘ukážu na hlouček fotbalistů ve žlutých dresech. ,,No jo,‘‘potvrdí mi a dodá ,,ty jsme porazili jednou takže nám to budou chtít oplatit, mazec,‘‘zatetelí se nadšením. ,,Pocem,‘‘přitáhnu si kokrčpaněla blíž k sobě, právě totiž zavětřil něco zajímavého na chlápkovi s obrovským pivním mozolem a chlazenou jedenáctkou v kelímku. ,,Zdar ty smetáku jeden,‘‘pohladí psa za ušima až se mu kelímek povážlivě nakloní. ,,Čau kluku,‘‘poplácá Fabrizia mohutně po zádech že mu málem vyrazí dech. ,,Ahoj strejdo,‘‘už podruhé si opatrně kontroluje krk. Chvilku spolu konverzují jenom tak o fotbale (o čem jiném) než o strejdovu přítomnost zatouží jiný mu podobný chlápek. ,,Fanděte ze všech sil,‘‘vycení na nás nikotinové tesáky a odcupitá. Setrvačností za ním koukám s nevěřícím výrazem, takže mě docela vyděsí ruce které mi najednou zakryjí obličej. ,,Jako netuším,‘‘usměju se pobaveně do černé tmy. ,,Bys neuhádla,‘‘zakření se mi někdo do ucha a já hned zamžourám do barevného světa. ,,Marco?‘‘ ,,Ahoj,‘‘usměje se a přidřepne si k nám v zeleném dresu a v kopačkách. ,,Ty hraješ fotbal?‘‘ divím se poněkud neoprávněně. ,,Ne já dělám reklamu našemu klubu.‘‘ Zvednu obočí. ,,Jasně že hraju,‘‘dodá. Píšťalkou trenér začne svolávat svoje svěřence, Marco vyskočí na nohy. ,,Počkej ještě,‘‘zavolám na něho když chce odklusat. ,,Hm?‘‘ ohlédne se přes rameno. ,,Hodně štěstí,‘‘zazubím se.

Fabrizio měl se svým vyhlídkách pravdu, už po půl hodince fandění mám hlasivky nadranc! ,,Hezkýýýýý!!‘‘ zařveme unisono při jedné povedené akcičce, která bohužel nevyšla. ,,Zdár,‘‘plácne mě najednou kdosi po zádech že málem spadnu o řadu dolů. ,,Fuj to sem se lekla,‘‘uznám při pohledu na Miu s obličejem pomalovaným zelenou barvu a stejně nalíčeného kluka vedle ní. ,,Pěkný ne?‘‘ pochválí svůj nápad. ,,Mazec,‘‘ukážu jí palcem jedničku. ,,Praséééé!!‘‘zařve nečekaně její průvodce, na chvilku jsme úplně zapomněla na dění na hřišti. Marco se válí na trávníku, nad ním se tyčí rozhodčí ve žlutočerném s hráčem ve žlutém dresu, který se tváří notně zkroušeně. ,,Přetvařuje se,‘‘uzná Mia a něco na tom bude. Marco s jemným kulháním si to zamíří do šaten, po cestě si plácne rukou se střídačem. ,,Jo ještě sem vás nepředstavila,‘‘vzpomene si kamarádka ,,tohle je Giuseppe, zkráceně Sepp a tohle je Nora.‘‘ ,,Ciao,‘‘podá mi ruku Sep a já mu ji stejně šaškovsky slavnostně stisknu. Dlouhý tón píšťalky oznámí konec utkání. ,,My to projeli,‘‘kouká nevěřícně Fabrizio do prázdna když se vrátím na své místo. ,,No jo, to se stane, příště jim to natřem,‘‘pokusím se ho uchlácholit, bohužel marně. ,,Ty to nechápeš,‘‘ utře mě okamžitě. ,,Fajn,‘‘ pokrčím rameny, vezmu psa a zamířím k východu. Sklesle mě následuje.

,,Kde ste tak dlouho?‘‘přijde nám otevřít paní Rossi. ,,My to vzali přes fotbalák,‘‘vysvětlí naštvaně Fabi a hrne se dovnitř. ,,Noro vem toho psa do koupelny zase bude smrdět jak celá hospoda,‘‘prohlásí znechuceně na Lorenzovu adresu. Dostat psa do koupelny není žádná sranda, jako by věděl že ho chce někdo umýt snaží se mi vykroutit. Nakonec mi přijde pomoct pan Rossi. ,,Běž do kuchyně, dneska je gulášek,‘‘mrkne na mě a začne napouštět vodu do vany. Tys mi tady chyběl, pomyslím si zhnuseně při pohledu na Enriqueho nabírajícího si plný talíř a neujde mi ani jeho zhrozený škleb. ,,Tady smrdí hospoda,‘‘prohlásí asi po pěti minutách ticha. ,,Ty už buď dneska potichu!‘‘okřikne ho paní Rossi. ,,Sorry,‘‘ řekne ironicky ale pokračuje: ,,Odkud to jenom je. . . ‚‘‘čichá kolem. ,,To smrdím já,‘‘ napoví mu otráveně Fabi. ,,ne to je někde tady,‘‘ natahuje nos až ke mně. ,,Omyl, to je někde u tebe,‘‘nasaju vzduch skoro u jeho talíře. ,,Hm ty jsi tak vtipná,‘‘zaculí se na mě a dál se věnuje jenom guláši. Fabrizio mi věnuje uznalý pohled.

,,Tak kohopak si dneska poslechneme. . .‘‘listuje profesorka Moracciová svým klasifikačním archem schválně co nejdéle a tím nás s Miou pomalu dohání k šílenství. ,,To půjdu já, uvidíš,‘‘ hryže si Mia nehty a vytřeštěné oči upírá k profesorce. ,,Ne, půjdu já,‘‘ prohlásím s ledovou jistotou. ,,Takže,‘‘zaklapne Moracciová sešit v tvrdých deskách ,,slečna Lukečová?‘‘ Nemám snahu opravovat to ,,č‘‘ místo ,,š‘‘ stejně by to asi nepochopila a s výrazem odsouzence se odploužím k tabuli. ,,Rychleji, rychleji,‘‘pobízí mě ta ježibaba ,,nemáme na to celou hodinu.‘‘ ,,A sešit?‘‘ ,,Tady,‘‘ukážu rukou na odrbaný sešitek poslepovaný izolepou který na katedru podává holka v první lavici, jejíž jméno mi zrovna vypadlo. ,,Dík,‘‘naznačím Mie, která bedlivě s celou třídou sleduje dění u tabule. ,,Tak,‘‘prohlídne si moji indicii ,,nemohla sis pořídit obal?‘‘ ,,No, ne,‘‘odpovím popravdě. ,,Za tři,‘‘načmárá mi polovičního sněhuláka na poslední popsanou stránku. ,,Piš si,‘‘pobídne mě, natáhne si nohy pod stůl a nadiktuje mi odporně dlouhý příklad na rozklady mnohočlenů a ještě se složeným zlomkem. ,,Odstup si kousek,‘‘ odmávne mě od tabule, poodstoupím asi o krok. ,,Ještě.‘‘ Dva kroky. ,,Poodstup si,‘‘zahřmí už netrpělivě. Pomalu si začínám myslet všelijaké věci o jejím věku souvisejícím s rozumem a opřu se nohama o první lavici. ,,Prohlédni si bedlivě čím bys chtěla začít,‘‘ snaží se mě vést. No jistě, ušklíbnu se v duchu, já bych nejradši ani nezačala. ,,Mno takže tady tohle bych asi vytkla,‘‘ukážu na jeden ze zlomků. ,,Používej správné výrazy,‘‘opraví mě. Otočím se s nechápavým pohledem ke třídě, všichni se tváří neutrálně jak si to nechtějí u Moracciové rozházet. ,,No ty nevíš?‘‘ pobouří se profesorka. ,,Vytkla bych jmenovatele třetího zlomku,‘‘napadne mě konečně a hned dodám ,,a ty trojky bych zkrátila.‘‘ ,,Jo ty bys zkrátila,‘‘ pronese Moracciová k ostatním ,,no když bys zkrátila tak se jdi prosím tě posadit.‘‘ Prásknu křídou do poličky a odploužím se do lavice. ,,Za pět,‘‘ napíše si břichatou sardel k sobě a začne znovu listovat seznamem. ,,Mia Legrandová.‘‘ Kámoška doskáče k tabuli stejným krokem jako vždy a na poličce si vezme ten největší kousek zelené křídy. ,,Sešit za tři, máš dobré zápisy až na ty malůvky a nápisy...‘‘ ,,Tak můžeš pokračovat v příkladu,‘‘pobídne ji. Mia nemusí couvat jako trotl od tabule, přesto ji ale Moracciová zarazí: ,,Tam už není bílá křída??‘‘ ,,Je,‘‘nakoukne Mia na poličku. ,,Tak proč si bereš zelenou?‘‘ rozesměje se pokrytecky profesorka. ,,Zelená je hezčí, bílá je taková nezáživná....‘‘začne vysvětlovat. ,,No dobře počítej,‘‘ nechá ji pokračovat. Všichni zarytě koukáme do svých sešitů a nenápadně opisujeme z tabule než se ozve Dave: ,,Mio?‘‘ ,,Co je,‘‘ reaguje v počtářském zápalu kámoška. ,,Co to tam čaruješ?‘‘zvedne jedno obočí. ,,Hotovo,‘‘opráší si ruky. ,,Ukaž,‘‘ vstane Moracciová ze židle ,,no vypadá to dobře. . . ‚‘‘ ,,Ty šprte,‘‘ otituluju ju o přestávce. ,,Vždyť to je úplně jednoduchý.‘‘ ,,No nevím,‘‘začnu naskládávat učebnice do batůžku.

Když přijdu domů, vilka zeje prázdnotou, dokonce ani Lorenzo mě nepřijde uvítat. ,,Je tady někdo?‘‘křiknu, všechno na mě působí cize a osamoceně. V pokojíčku se přehrabuju v playlistu, hudba se mi vždycky osvědčila jako dokonalá kulisa. ,,Can u take this lonely girl,‘‘ začne Ian Watkins, nechám v přehrávání celý cédéčko lostprophets a začnu dělat referát do dějepisu. První se objeví Fabrizio: ,, To se mi asi zdá. . . ty pracuješ??‘‘ ,,Hrůza co?‘‘ztišším písničku. ,,Zdrcující,‘‘potvrdí mi, zřejmě má dobrou náladu a zase zmizí. ,,Mám si vzít tuhle košili nebo tuhle?‘‘ je zpátky za pět minut s dvěma ramínky. ,,Ta červená asi,‘‘ukážu. Nakonec mi dopřeje pohled v celé své kráse, neudržím se vyprsknutí: ,,Ty se někam chystáš?‘‘ sjedu pohledem zářivě bílé botasky, neroztrhané nové džíny, červenou košili a bílé tričko. ,,Jak vypadám?‘‘chce vědět můj názor. ,,Nezvykle,‘‘ pokrčím rameny. ,,To je jak???‘‘ ,,Vzhledem k tomu že tě asi všichni znají v roztrhaných tříčtvrťácích a mega tričku tak nezvykle.‘‘ ,,Mám si vzít něco jiného??‘‘znejistí. ,,Když si necháš jenom to tričko tak to bude lepší.‘‘ Výměnu provede okamžitě. ,,Už je to lepší,‘‘pochválit ho, potěšeně zrudne a odkráčí.

Druhý se doklátí Enrique s Lorenzem v trochu podroušenější náladě. ,,Stůj vole,‘‘napomene psa, když se nemůže strefit odháknout karabinku ze psova obojka. Lorenzo nešťastně zakňučí. Co mu tam ten blb provádí, napadne mě a šla bych se i podívat nebýt Enriqueho nálady, ve které se ho jaksi bojím. Vydechnu úlevou když mine dveře mého pokoje bez všimnutí, sotva však zapadne do té své jeskyně, rozezní se dole zvonek. Jsem rychlejší, zábradlí sjedu šůsem a otevřu v tichém tušení že by to mohl být Marco. Venku však stojí blonďatá Angelika, ne však s dokonalým výrazem a zjevem jako vždycky protože se jí po tvářích koulejí slzy jako hrachy, make-up má rozmazaný a zřejmě se navlékla do toho prvního co doma našla. ,,Ahoj,‘‘pozdraví a okamžitě se mi složí kolem krku. I když je štíhlá, klesám pod její tíhou a dá mi velkou práci dopotácet se s ní do haly a zavřít domovní dveře před zraky zvědavých sousedů. ,,Co se stalo,‘‘odhrnu jí soucitně (?!) mokré vlasy z tváře. ,,Já,‘‘škytne ,,jsem v tom!!‘‘ ,,No ták,‘‘jemně ji plácnu po zádech protože mi začne máčet tričko novým přívalem slz. ,,To přece není tak hrozný. . . ‚‘‘snažím se ji utěšit. ,,Zavolej mi Enriqueho,‘‘sebere se konečně. No tak asi sem se sekla v odhadu, uznám v duchu a zařvu na něho aby přišel dolů. Celých pět minut mu trvá doploužit se tam, krví podlité oči upírá někam do prázdna. ,,Tady jsi,‘‘vrhne se mu Angelika naproti ,,Enri sem těhotná!!‘‘ ,,Cože?‘‘konečně obrátí zrak ke své holce. ,,Jsem těhotná,‘‘zopakuje mu a zatváří se vylekaně protože Enrique se napřímí: ,,A co já s tím?? Táhla ses s nějakým chlapem a chceš to svíst na mě?? Táhni ty děvko!‘‘vrazí jí facku až ubohá blondýnka vezme o zeď a svalí se pod ní. Protože leží bez hnutí, vrhnu se k ní. ,,No tak,‘‘popleskám ji po tvářích, na té jedné jí pomalu začíná natékat modřina. ,,Surovče,‘‘podívám se na Enriqueho nenávistně. ,,Ty jsi ještě tady?‘‘jako by si teprv teď uvědomil moji přítomnost a sehne se ke mně. Ze sevření pod krkem nemám žádnou šanci se vykroutit, spíš začínám chytat panický strach, ze srandy to nemyslí určitě. ,,Ty malá odporná-‚‘‘naštěstí nedokončí protože se objeví třetí příchozí, totiž Marco. Asi se mi nepodařilo ty dveře zavřít pořádně, zády ke schodům přes Enriqueho rameno sleduju stín přede dveřmi, který rozpačitě zaklepe a při opilcových slovech vejde dovnitř. ,,Ty kreténe,‘‘odtrhne nás od sebe a mrskne jím o zeď vedle Angeliky, opilec se sesune a ze země mžourá na Marca, v očích nenávist ale netroufne si už vstát. ,,Co se jí stalo,‘‘ klekne si k ležící Angelice. ,,No. . . ‚‘‘ udělám a mlčím protože mě nic nenapadne. ,,Musí k doktorovi,‘‘rozhodne a zkusí ji podepřít. Angelika s prázdným výrazem zkusí udělat krůček, opět se ale zhroutí. ,,Kde má ta troska klíče od auta?‘‘napadne Marca, když se bezradně otočí kolem své osy a pohledem přejede černou Ford Pumu zaparkovanou před domem. ,,Chytej!‘‘ překvapí nás najednou Enrique a pořád se stejným leskem v očích mi hodí klíče. Přenést a usadit Angeliku na zadní sedadlo Pumy už je jednoduché, vlezu si na sedadlo spolujezdce a zaklapnu se bezpečnostní pás. ,,Víš co nechápu?‘‘nastartuje Marco Pumu a vycouvá z naší ulice. ,,Proč mi Riccio půjčil to auto. . . ‚‘‘ zabočí na hlavní vedoucí ven z města, v tuto dobu plnou aut. ,,Jo no....nějak mi to jeho chování nesedí,‘‘musím uznat.

,,Prý má lehký otřes mozku a celkově je docela ve špatném stavu,‘‘oznámí mi Marco, když vyjde z ordinace, kam donesl Angeliku. ,,Chudák,‘‘zamumlám. ,,Asi si poleží,‘‘ posadí se ke mně na lavičku v čekárně. ,,Ten Enrique je takovej trotl!‘‘ vybuchnu po chvilce, když mi dojde jak moc špatně na tom jeho bývalá holka je. ,,Takových hnid po světě chodí!‘‘ pousměje se. ,,Ty bys nechal holku jenom tak kdyby ti oznámila že je těhotná??‘‘podívám se mi zpříma do očí, asi čtrnáctiletá holka za námi našpicuje uši. ,,Především bych se snažil aby se to nestalo,‘‘rozpřemýšlí se ,,no a pak bych si ji teda vzal.‘‘ Mlčím. ,,Proč se ptáš?‘‘ ,,Jenom tak,‘‘pokrčím rameny, v duchu mě ale jeho odpověď potěší.

Marco mě doveze k nám před vilku. ,,Dej mu ty klíčky,‘‘ obloukem mi hodí klíče od zapalování Pumy ,, a že mu děkuju!‘‘ ,,Vyřídím,‘‘zakřením se. Chvilku nerozhodně postáváme. ,,Nechceš jít nahoru? napadne mě. Mrkne se na hodinky:,,To bych hrozně rád, ale ještě dneska musím něco stihnout,‘‘zastrčí ruce do kapes tříčtvrťáků. ,,Aha,‘‘udělám ,,no tak se měj,‘‘ otočím se na patě a hodím zpátečku do vilky. ,,Ty taky!‘‘volá za mnou. To určitě, ušklíbnu se v hale, kde stále leží Enrique se svým nejlepším kamarádem, tím myslím že má v ruce jointa. ,,Chytej!‘‘ předám mu elegantním obloukem klíčky, až překvapeně rychle je zachytí. ,,Jo a mám ti vzkázat že Marco děkuje!‘‘ vzpomenu si na schodech. ,,Řekni mu příště ať přestane bejt tak aktivní,‘‘zavrčí. Zvednu obočí: ,,Měl bys vstát z té studené podlahy. . . už ti to leze na mozek.‘‘ Vševědoucně se ušklíbne: ,,Hlavně že ty jsi úplně normální.‘‘

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Špagetový princ- 3.díl" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Špagetový princ- 3.díl
Od: fungus2 - Saturday, 01.09. 2007 - 00:15:26
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dlouhé, ale dobré.


[ Odpovědět ]

Re: Špagetový princ- 3.díl
Od: Rockerkam - Saturday, 01.09. 2007 - 10:17:45
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://sp4everth.blog.cz
mno ono je to ještě delší a furt to nemám dopsaný...:-D ale dík za to že si to přečteš aspoň ty ;-)


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
44 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund