přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
KDYŽ SE PÍCHNE
fungus2 - Friday, 11.05. 2007 - 00:44:32
Téma: Próza - Povídka



Pavel upřeně hleděl přes přední sklo automobilu na silnici a přitom si pohvizdoval. Na střeše vozu měl přivázán velký počet dlouhých prken, která si nenávratně vypůjčil z jedné stavby na postavení kůlny. Jejich konce dost vyčnívala vpředu i vzadu, což poutalo pozornost všech, co míjel na silnici.
„Nějak tu na mě všichni divně čuměj. Asi jsem s těma prknama trochu nápadnej,“ pomyslel si s úsměvem. Poté se rozhodl, že si cestu zkrátí. Sjel ze silnice na polní cestu, jenž vedla k říčce, přes niž bylo neširoký dřevěný most.
Netrvalo to dlouho a před sebou spatřil ono přemostění. Ani nesnížil rychlost a když byl těsně před začátkem dřevěného mostu, ozvala se velká rána. A v následující vteřině se vozidlo dostalo do smyku. Pavel prudce dupl na pedál od brzd, přičemž za jejich skřípění postřehl rozkývaná konce prken. Než se nadál, tak zahlédl, jak některá padají ze střechy všemi směry. Současně vytřeštil oči, když se před předkem auta objevilo zábradlí, do něhož vzápětí narazil. A o vteřinu později viděl několik prken padat přes okraj mostu dolu.
Chvíli strnule seděl a křečovitě se držel volantu a zároveň měl nohou stále sešlápnutý pedál od brzd až na podlahu. A teprve v následujících vteřinách si plně uvědomil to, co se právě stalo.
„Do prkvančic!“ vyhrkl naštvaně a po odpoutání se od sedačky otevřel dveře. Ani pořádně nevylezl ven a už ho do hlavy praštilo jedno ze zbylých prken na střeše.
„Krucinál!“ vysoukal ze sebe. Poté chvíli lezl po čtyřech a držel se za hlavu. Takhle dolezl až k zábradlí, přes něhož zahlédl několik plujících prken po hladině. Zároveň uviděl i uslyšel nadávající rybáře na břehu. Dva z nich se drželi za hlavu a on vytušil, co je toho příčinou.
„Ty blbče! Co tam nahoře děláš!?“ vykřikl jeden z rybářů.
„Já píchnul,“ odpověděl a přitom se zadíval na automobil, který stál napříč přemostěním, přičemž také spatřil zcela vyfouklé zadní kolo.
„To bych do toho kop!“ řekl si a snažil se ignorovat pokračující nadávky rybářů. Přitom otevřel kufr auta, v němž měl hever i náhradní kolo. Hever zdárně vytáhl a pak obouručně počal vytahovat kolo. To se mu podařilo, ale při prudkém pohybu nedal kolo na zem, ale na vrch zábradlí, protože stál vedle kufru. Ve stejnou chvíli pocítil silné zašimrání v nose. Pravou rukou ze zvyku sáhl do kapsy pro kapesník a na okamžik přestal kolo pevně držet. Pak dvakrát kýchl a ve vteřině se ono kolo dalo do pohybu. Přes konečky prstů vzápětí postřehl pád kola do říčky. Poté se ozvala rána a také dvojitý výkřik. Kolo totiž spadlo na předek kánoe a dva muži v ní pocítili náhlou přítomnost vody, což další plavbě vůbec nesvědčilo.
„Kterej kretén!“ zařval jeden z vodáků a Pavel vytušil další potíže. Sotva se vzpamatoval, tak z opačné strany, než přijel, vjel velkou rychlostí z kopce na most cyklista. Pavel vytřeštil oči, aby poté sledoval jeho náraz do boku auta, který doprovázely nadávky všeho druhu, jenž cyklista vypouštěl z úst.
„To jsi slepej! Nebo co!“ rozkřikl se Pavel.
„Komu nadáváš do slepejch!? A co tě napadlo tady takhle parkovat!“ vyjekl cyklista a vztekle uchopil jedno prkno, jímž pak začal mlátit do automobilu.
„Co mi mlátíš do auta! A nešahej na ty prkna! Už mi jich pár uplavalo!“ vykřikl Pavel.
„Tak ti uplavou další!“ zařval cyklista a hned dvě prkna hodil přes zábradlí a okamžitě následovalo několik výkřiků od rybářů.
„Co si to dovoluješ!“ vybuchl vzteky zbrunátnělý Pavel a hbitě přelezl přední část vozu. A než se cyklista vzpamatoval, tak letělo přes zábradlí jeho kolo. A vzápětí se ozval výkřik od dalších zasažených proplouvajících vodáků. To už se cyklista vrhl na Pavla a oba se začali prát. Vzápětí na přemostění vběhli pořádně naštvaní vodáci i rybáři a zanedlouho se kolem auta vytvořil početný hlouček rvoucích se mužů. Rychle se zvětšoval o další příchozí a brzo bylo na přemostění říčky dost plno. To už dřevěná konstrukce nevydržela a ozvaly se praskavé zvuky, načež nastal úprk všech na břeh. Přemostění se i z Pavlovým autem zřítilo do říčky k úžasu přihlížejících. Jako na povel se zase na sebe vrhli a když za čas dorazili přivolaní policisté, všichni se sborově rozutekli.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"KDYŽ SE PÍCHNE" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: KDYŽ SE PÍCHNE
Od: Anonymní - Friday, 11.05. 2007 - 06:46:29
ty si srandista:) pěkné...
Halali


[ Odpovědět ]

Re: KDYŽ SE PÍCHNE
Od: fungus2 - Friday, 11.05. 2007 - 08:44:32
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji!


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
42 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund