přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Bar U Červené sedmy
Okul - Monday, 09.04. 2007 - 22:58:40
Téma: Próza - Povídka

...

 

V baru U Červené sedmy bylo vždy rušno. Chodili sem lidé každý den, myslím ty z okolí, protože zde bylo lépe než doma. Spousta podnikatelů zavítala do baru po práci, aby smyly obyčeje všedních dní. Samotný podnik je rozdělen do tří místností: bar s restaurantem a hlavním vchodem, tady u pultu vysedávají ti nejčastější zákazníci, u stolů ostatní hosté; levé křídlo s hazardními hrami, ruletou a kartami; pravé křídlo salonek. V salonku odpočívali klidnější povahy a lidé, co nechtěli být ničím rušeni. Jednotlivé stoly jsou odděleny stěnami pro větší komfort a soukromí. Barman George byl vždy po ruce.
To jsem jako obvykle seděl u baru a popíjel whisky. Venku bylo chmurno, pršelo. V místnosti panovala zvláštní nálada, každý to cítil. Pití rychle stoupalo do hlavy a cigaretový kouř se líně pohupoval. Vstoupil muž. Ovál mě nepříjemně chladný vzduch. Neznámý se pomalu přibližoval skleslým krokem. Usedl do rohu a mávl na barmana. Ten při své ospalosti nic nezpozoroval, a tak muž čekal, přičemž hleděl na zem.
„ Takovýho podivína jsem tu ještě neviděl,“ pronesl jsem k Georgovi a pokynul do rohu.
„Hm,“ odfrkl si on nespokojeností vidiny práce. „Co to bude?“
Zákazník sebou trhl a trochu pozvedl hlavu: „Dvojitýho panáka toho nejsilnějšího, co máte.“ Jeho objednávka ve mně vzbudila sympatie. Beze slova jsem si k němu přisedl a čekal s ním na jeho pití. Viditelně ještě více znervózněl. Hrál jsem nezájem a nechal ho, ať promluví první. Barman položil na pult dvojitého panáka Absintha. Muž bez mrknutí oka vyklopil celý obsah sklenky do sebe a poručil si ještě jednou. To už mi nedalo a musel jsem promluvit:
„Ahoj, já jsem Samuel,“ natahoval jsem slušně ruku. „Joe, já jsem Joe,“ odpověděl a stiskl.
„Nikdy jsem tě tu neviděl a to mi věř, jsem tu často.“ prohodil jsem se zvědavým tónem. Joe byl chlap středních let, nebyl ošklivý, ale nedalo se o něm tvrdit, že je hezoun. „Jsem tady poprvý, šel jsem kolem a takovémhle podnik mi přijde vhod…“ utrousil Joe a usrkl ze sklenky, jíž mu právě přinesl George. „Nepij tolik,“ říkám mu, „ nezapomínej, že to, co piješ je Absinth. Ten složí i slona…“
„A to je právě ono…“ usmál se Joe. „Celej život o tom čteš, neustále to vidíš v televizi, ale nikdy to neprožiješ. Láska je tak zrádná,“ zapil slova dalším douškem. Vzal jsem mu sklenku a položil ji dál. „Georgi, přines nám sodu, prosím.“ Vzal jsem všechno pití a šli jsme do salonku. Joe už klopýtal. „Joe, vzpamatuj se,“ snažil jsem se ho povzbudit, „tady máš sodovku…“
„Dík.“
„Mno a co se stalo?“ vybídl jsem ho k mluvení.
„Nikdo to nechce, ale stane se to asi každýmu. Láska jako taková… není zlo, je krása, ale to, co ji doprovází je jen a jen hrůza.“
„Opustila tě tvoje žena?“ zeptal jsem se samozřejmě.
„Kdyby to. Měl jsem za život spoustu lásek, ale člověk má jen jednu pravou. Pravou lásku poznáš hned na první pohled. Cítíš ji, když jsi slepej. Skoro nikdo ji za život nenajde a mnohým unikne. Přesto je hrstka šťastlivců, co ji mají. To nejkrásnější a to jediný, pro co žijeme má hrstka…“ domluvil a zhluboka vzdechl. Měl pravdu, ten chlap měl sakra pravdu, říkal jsem si. Ve stáří nikdo nechce být sám, a tak jde ta láska stranou a jsme s někým, koho máme alespoň rádi. Mít rád hodně, až milovat je příjemné, ale pravá láska je nejvíc…
„A co se teda stalo?“ pokračoval jsem. Z herny se ozval nějaký řev, zřejmě výherce.
„Našel jsem svou milovanou, ale ona, ona prý chce jistotu. Byla mnohokrát zklamána. Znal jsem ji už v dětství a vím, že nikdo není jako Jane. První, co jsem miloval byla ona. Její čistá duše. Přestože jsem nepozoroval její tělo, zamiloval jsem se. Nikdo mi to nechce věřit. Navíc, když je tak krásna.“ To, jak Joe podal věc, mě ohromilo. Byl citlivý, ale nevypadal tak. Můj boj skončil, já jsem starý a jako vdovec, který nikoho nemá, přežívám v baru s přáteli. Mé rané mládí bylo krásné. Prožíval jsem letní radovánky, užíval si každou chvíli. Už nemám sil najít znovu cíl… „Hochu, snad jsi to takhle řekl!“
„Ach, Samueli řekl. Všechno, každičký cit, který k ní chovám…“ Joe vypadal spatně, dal jsem mu napít, „Tu máš, vím, že to nepomůže, ale stejně trošku zlepší nynější situaci. Já už piju skoro deset let a stejně myslim na jediný. Na svojí milovanou…“ Bylo nám do breku.
Zamyslel jsem se, pokud to vůbec v mém stavu bylo možné:“ V životě jsem opravdu miloval jen jednu. Chtěl jsem pro ni žít a sdílet vše. Zemřela. A já ztratil sílu hledat dál. Vždyť to jsem hledal celou dobu předtím. A když už jsem ji našel, zmizela. Dlouho jsem nevytách paty z domu. Potom jsem náhodou zašel do baru U Červený sedmy a chodim sem už pravidelně. Říkám si, má cenu žit pro nic? Udržovat, co není? Mám hodně za sebou a co jsem chtěl už jsem měl, kromě jediného, toho hlavního, což už mít nemohu…“
Joe mezitím objednal dva Absinthy.
Bylo mu špatně rozumět, šišlal. Já už si taky šlapal na jazyk. Kopli jsme do sebe pití a ruku v ruce jako braši vyšli ven. Skrz mlhu nebylo vidět na krok… Spolu jsme cítili jistotu. Světlo… Ráno jsme se už neprobudili. Nespokojeni spokojeností letěli jsme daleko do neznáma…
Žili jsme pro lásku, pro lásku jsme zemřeli a snad jsme ji po tak dlouhé cestě našli tam, kam jsme odešli.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 6
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Bar U Červené sedmy" | Přihlásit/Registrovat | 6 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Bar U Červené sedmy
Od: Olda - Tuesday, 10.04. 2007 - 00:03:31
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
pěkný, hezky napsaný a myšlenku to taky má:) 8


[ Odpovědět ]

Re: Bar U Červené sedmy
Od: Olda - Tuesday, 10.04. 2007 - 00:13:42
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
jů já dal devět ale to neva stejně sem váhal mezi 8 a 9:-)


[ Odpovědět ]
Re: Bar U Červené sedmy
Od: Okul - Tuesday, 10.04. 2007 - 21:06:38
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Každopádně děkuji :)


[ Odpovědět ]

Re: Bar U Červené sedmy
Od: fungus2 - Tuesday, 10.04. 2007 - 21:52:21
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Dobrá povídka.


[ Odpovědět ]


Re: Bar U Červené sedmy
Od: ruby - Thursday, 03.05. 2007 - 12:52:10
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Čau, sorry, ale tento text je velmi neobratně napsaný blábol. Povídka o dvou chlapících, kteří si nad destilátem vylévají srdce, se dá napsat tisíci různými způsoby a vždycky bude lepší než tento výtvor. Vadí mi všechno - neuměle tvořené věty, pravopisné chyby, skutečnost, že čtenář chvílemi neví, kdo z těch dvou vlastně právě mluví, nepopiratelná inspirace rodokapsy a brakovými romány a v neposlední řadě můj utkvělý pocit, že autor myslel bohužel všechno smrtelně vážně. Nebo to psal po flašce Absinthu?
Zdravíčko, Ruby


[ Odpovědět ]

Re: Bar U Červené sedmy
Od: Okul - Tuesday, 15.05. 2007 - 23:21:03
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ahoj Ruby :D, snad jen zase ahoj...;) Slaba chvile? Mozna tak, zkusim nekdy napsal neco jineho nez blabol, ale tohle je opravdu nepovedene jak bych alespon trochu chtel


[ Odpovědět ]
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
57 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund