přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
happywork + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí (Walther)
Picola - Wednesday, 10.01. 2007 - 13:31:56
Téma: Próza - Úvaha/Zamyšlení



Byli jste někdy zamilovaní? Určitě ano. Proto si myslím, že mi budete rozumět. Láska, pět písmen nebo celý svět? Jak pro koho…Kdo miloval, zažil bolest. Tak proč se stále vrháme do té propasti, z které jen těžko hledáme cestu ven? Mohu mluvit jen za sebe, o tom co znám já. A já znám tohle. Zamilovat se? Ano, krásný pocit. Mám někoho ráda. A když se svět zahalí do černého pláště, tak je tu on, aby mi ukázal světlo. Podá mi ruku, pohladí mě a vždycky umí vyčarovat na mých rtech úsměv. Neptá se jestli ho miluji, on to ví…Nestydí se ukázat celému světu, jak mě má rád. Já jsem jeho celý svět..Ano i tak si můžeme představovat lásku. Bohužel tohle znám jen z filmů. Realita je poněkud jiná.
Ráno vstávám, přemýšlím kde se probouzí on. Dopoledne na něj nepřestávám myslet…S kým asi je? Komu hledí do očí? Neobědvám, nechutná mi…Je odpoledne a on mi pořád neposlal smsku..Večer už jsem na pokraji šílenství, do deníku maluji jeho jméno, ale co dělá on? První strast, která k lásce patří je nejistota.
Druhý šrám na našem srdci může způsobit nevěra. Přemýšlím nad tím jak skvělého kluka mám, myslím na něj, důvěřuji mu. Nikdo jiný pro mě neexistuje. Jenže pak stačí 10 sekund a láska se změní v nenávist. Má jinou. Se slovy už tě nemiluji vás opouští a hledí při tom do země. Copak pro něj už nic neznamenáte? To už není důležité, on už není důležitý. Člověk, který se dopustí nevěry vás nemiloval a to se neodpouští.
Mohla bych vyjmenovávat jednotlivé strasti a napsat k nim spoustu vět. Myslím ale, že všechno o čem píši důvěrně znáte. Čekání na zazvonění telefonu a jediné čeho se dočkáte jsou kruhy pod očima pro probdělé noci.
V předchozích odstavcích sem předpokládala, že už toho svého vysněného prince máte, ale co když ani neví že existujete? Ano i tohle všichni důvěrně známe. Podíval se na mě? Ví o mě? Copak jsem mu úplně ukradená? Zjišťujeme o něm první poslední, máme pocit, že už ho dokonale známe, přesto, že jsme s ním ještě nikdy nemluvili. Čekáme 2 hodiny v mrazu před jeho domem jen abychom ho viděli jak odjíždí na svůj pravidelný trénink v basketbalu. Oslovit ho? V žádném případě. Co když nás odmítne? Tak moc se bojíme, že občas uvízneme pouze ve světě představ a svého vyvoleného potkáváme už jen ve snech. Možná teď přemýšlíte proč tohle řadím mezi strasti? Vždyť je to tak jasné. Co může být horší než nemoct se milované osoby dotknout, necítit její dech, když vám šeptá do ouška ty nejsladší slovíčka a když už se všechno tady tohle děje, vzbudit se ?
Vyjmenovala sem spoustu strastí, které v lásce zažijeme. Myslím že Walther když napsal citát „Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí.“ Měl pravdu. Ale dokud nezažijeme bolest, nebudeme si vážit hezkých věcí. Než najdeme toho správného partnera, musíme se spálit, zažít zklamání, bolest. Pak přijde ten pravý a my si ho budeme vážit. Už nebude nedůvěra, strach a snad ani nevěra.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Úvaha/Zamyšlení:
Ó,kolena, kolena...

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 9
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí (Walther)" | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí (Walther)
Od: fungus2 - Wednesday, 10.01. 2007 - 18:35:05
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
To je vystižně napsané.


[ Odpovědět ]


Re: Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí (Walther)
Od: hrochousek - Wednesday, 10.01. 2007 - 21:32:18
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://www.hrochousek.zde.cz/
Tisíckrát zažijeme zklamání a tisíckrát se spálíme....nebo ne. Život je zvláštní, ale stojí za to ho žít, i když někdy bolí. Hezká úvaha


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
45 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund