přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Pohádka o stařeně a dětech
martikiii - Wednesday, 26.07. 2006 - 01:18:02
Téma: Próza - Pohádka

Tuto pohádku jsem měla ráda coby malý špunt. Knížka se mi ale bohužel kamsi zatoulala a tak jsem se rozhodla na její motiv napsat podobnou, vlastní.

 

V hlubokém lese, kde větve pokroucených stromů sahaly až na zem, nedaleko bažiny plné všemožné havěti stála polorozbořená barabizna. Slunce tam svými paprsky skoro nedosáhlo, a proto se celé místo halilo v šedočerný háv. Všichni obyvatelé okolních vesniček se tomuto koutu lesa zdaleka vyhýbali.

V chatrči, spolu s krysami a pavouky, žila ošklivá stařena. Její šedé vlasy se neposlušně kroutily okolo špinavého obličeje jako klubko hadů a tak je čas od času uhrábla rozpraskanýma rukama s černými drápy namísto nehtů. Když promluvila, tak se do všech koutů rozprchli i pavouci. V její duši se usadily chlad a lhostejnost.

Po podzimních plískanicích přišla krutá zima. Sníh zasypal celé okolí. Jednoho dne kolem vánoc se stařena vypravila do nedaleké vesnice. Slídila okolo domů a tajně se dívala do rozsvícených oken. Záviděla lidem jejich útulné domovy provoněné cukrovím a pohodu, která v nich panovala. V odpadcích hledala něco na zub, ale téměř neúspěšně. Znavená, promrzlá a se žaludkem kvílícím hlady se pomalu brodila závějemi, v nichž zanechávala hluboké černé stopy.

Na kraji lesa uviděla dvě schoulené dětské postavy. Patřily sirotkům, které macecha po smrti jejich otce vyhnala z rodné chaloupky. Nevěnovala jim pozornost a šla směrem ke své chatrči, kde na stůl vyndala pár kůrek chleba, které ve vsi našla.

Zrovna když se je chystala sníst, uslyšela tiché zaklepání na dveře. Otevřela a viděla ony dva sirotky. Děvčátko drželo za ruku svého mladšího bratříčka, jemuž se po tvářičkách zčervenalých mrazem koulely slzy. „Dobrý večer, babičko“, oslovilo ji děvče, „nemohli bychom u vás přespat? Venku je veliký mráz a mám strach, aby bratříček do rána neumrzl“, špitla.

Nejdřív chtěla jen zlostně zabouchnout dveře, ale cosi, uvnitř jí samé, jí to náhle nedovolilo udělat. Otočila se tedy na patě a bez jediného slova odešla do špinavé místnosti a dveře nechala otevřené. Sedla si ke stolu, hltavě začala jíst starý chléb a nevěnovala pozornost dětem, které si sedly poblíž kamen a natahovaly k nim promrzlé ručky.

Když si chtěla do úst vložit další sousto, děvče se na ni otočilo a usmálo se. „Děkuju vám, babičko, že jste nás tady nechala. Nemáme kam jít. Tatínek nám umřel a macecha řekla, že musíme odejít. Nikoho nemáme.“ Ve stařeně jakoby zamrazilo a zároveň cítila zvláštní příjemné teplo okolo srdce. Chleba jí v ústech náhle zhořkl. Vstala a každému dala po jedné kůrce, co ještě zbyla. Když podávala kousek chleba Aničce (jak se holčička jmenovala) ta jí poděkovala a pohladila po ruce. Stařena překvapeně ucukla. Dlouho se na ni nikdo nepodíval, natož aby ji někdo pohladil. Většina lidí se jí štítila.

Nastal večer, a když chtěla zalehnout do postele, uvědomila si, že děti nemají kde spát. Rozestlala tedy rozvrzanou postel, děti do ní uložila a sama si na zem položila pytel nacpaný slámou. V noci nemohla usnout. Několikrát vstala a dívala se na ty dva k sobě se tulící drobečky.

Ráno vstala časně. Cítila se nevyspalá a rozlámaná, přesto měla zvláštní pocit, který dlouho nezažila. Zatopila v kamnech, přinesla vodu, ohřála ji a na dně velkého šuplíku vylovila kousek mýdla a staré rozbité zrcadlo. Umyla se a dokonce se i učesala. Potom uvařila dětem čaj a odešla k vesnici. Věděla, že těm malým musí obstarat něco k snědku.

Chodila od domu k domu a prosila, zda by jí nedali alespoň trochu jídla. Odevšad ji vyháněli a ve statku na ni dokonce chtěli pustit i psy. Ale ona vytrvala a štěstí se na ni nakonec usmálo. Jeden sedlák jí slíbil půl bochníku chleba a trochu brambor, když vyčistí chlívek prasat. Půl dne se lopotila. Kydala hnůj, až jí v zádech praskalo a po tváři stékaly pramínky potu. Když si pak ale v uzlíčku nesla slíbené jídlo, cítila se neobyčejně šťastná. Hospodář s ní byl spokojený a nabídl jí, že když bude chtít, může přijít i nazítří. Po cestě se ohlídla a její stopy ve sněhu neměly černou, ale šedou barvu.

Doma otevřela dveře chatrče a nestačila se divit. Nikde od stropu nevisely závoje pavučin, přes umyté okenní tabulky dovnitř pronikalo světlo a podlahu také nepokrývala vrstva stoleté špíny jako dřív. V kamnech hořel oheň a v konvici bublala voda na čaj. Uvařila brambory a těšil ji pohled na děti, které je celé hladové ještě horké loupaly a jedly. Večer ulehla na svůj slamník a znavená těžkou prací ihned usnula. Ráno se umyla, přichystala snídani a vyrazila za prací. Tak to pokračovalo několik týdnů.

Ze špinavé chatrče se stala útulná chaloupka a z ošklivé stařeny starostivá a upravená žena. Jednoho večera se posadila do křesla, z jedné strany se k ní přitiskla Anička a z druhé strany Pepíček. Hladila je po jejich blonďatých hlavičkách a vyprávěla jim pohádku na dobrou noc. Cítila se moc dobře. Když už skoro usínaly a ona je přikrývala v posteli, Pepíček se na ni otočil a rozespale zašeptal „Dobrou noc, maminko“. Srdce jí samým štěstím div nevyskočilo z hrudi. Uvědomila si, že ten hřejivý pocit, který cítí, je láska.

Chvíli se ještě dívala, jak spí a pak vyšla před chalupu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Stopy, které za ní zůstávaly ve sněhu, zářily jasně bílou barvou.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Pohádka:
O zajíci zahradníkovi

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 6
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Pohádka o stařeně a dětech" | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Pohádka o stařeně a dětech
Od: meritus - Wednesday, 26.07. 2006 - 21:25:33
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
je to hezky napsané


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
40 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund