přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Když člověk VÍ , že UMÍRÁ (ale ostatní ne)
violetta - Wednesday, 26.10. 2016 - 20:42:25
Téma: Próza - Introspektiva



den ode dne slábnu, s obtížemi sejdu schody, nedoběhnu tramvaj, nevyskočím, ztrácím krátkodobou paměť a mám velké potíže se soustředěním i spánkem,. motorickými dovednostmi, oblékáním - a jsem na to sama. Paní doktorka se mne do telefonu, když jsem volala kvůli výsledkům testů na borelii, zeptala, jak se cítím, protože ví, že testy tuto nemoc v posledním stadiu neukáží...vše byla shoda náhod a šlo to velmi rychle: dětský tábor, žihadlo, pozdní alergická reakce, pozdní léčba antibiotiky....pracovní stres, nezájem kolegů (divila bych se, kdyby se jejich přístup ke mě změnil, jen proto, že jsem nemocná).



Ale co doma ve čtyřech stěnách? Psát ve svých posledních dnech knihu? O čem by asi byla? Nevím, zda bych toho byla schopna, zda bych vůbec něco napsala....asi o umírání, o tom, čeho lituji, co jsem nestihla, co jsem udělala špatně, kolik omylů a přešlapů, kolik zbytečných a bolestných odboček, kolik bezhlavých a nemoudrých rozhodnutí, mylných představ sama o sobě, nesplnitelných iluzí, .ale přes to všechno, i když jsem nekonala správně a podle boží vůle, bylo to upřímné, jak jsem v tu chvíli cítila Jenže Boží pravdy nestojí na emocích, ale na moudrých a zodpovědných rozhodnutích. Víra je běh na dlouhou trať .....a kolikrát jsem z té dráhy sešla a pronásledovala lživé chiméry, které jsem pokládala za pravdu - ne za tu boží, ale za tu svou a nepociťovala jsem žádnou vinu.....až nyní, když to všechno zpětně vidím a přítomnost mne nenaplňuje, protože svou přítomnost jsem si vysloužila minulostí, která je pro mne jako mlýnský kámen, tíží mne tak, že mám tělo těžké jako železné okovy, tak prosím Boha, aby mne omilostnil, alespoň tedy před koncem mého života, vždyť On chtěl a chce být mým manželem a já ho neustále zrazovala....snad mi odpustí, že stále se upínám na člověka a ne jen na Něj......vím, že bych měla odejít z práce a ne si přát tam zemřít, jakoby to byl nějaký svatostánek....vždyť svatyní je On sám v našem duchu, Boží Duch je v našem duchu a nemáme být v ničem zahanbeni. Sice to vím, ale konat podle Boží vůle nedokážu, jsem slabá, stěží se umyji, obléknu, najím, a odbudu si každodenní povinnost žít.



Vybrala jsem si tedy menší zlo a tím je "chodit do práce", i když ani tam nemám spřízněné duše. Mě nejsou kolegové blízcí, minula jsem se povolání,To je jediná věc, kterou bych na smrtelné posteli chtěla ve svém životě změnit. abych bývala dělala to, co jsem chtěla a nenaplňovala představy druhých lidí. Abych bývala byla rozhodnější, žila radostněji, nebyla otrokem vášní, které brzy vyprchají, a tudíž bych tolik bývala nepodléhala zklamání, protože bych se držela dlouhodobých hodnost, nikoliv prchavých okamžiků.



Četla jsem zajímavé pojednání o umírání člověka, že každý by chtěl zemřít doma, bez bolesti a v okruhu svých blízkých, ale 3/4 lidí nemají takové štěstí.

Je to smutné a já bych byla mezi nimi. Vlastně pojem "nejbližší člověk" je složitý, ale zároveň prostý: - měl by to být ten, s kým žijeme nebo jsme někdy žili v jednom prostoru po delší dobu..

Může to být rodič, dítě, životní partner, sourozenec ...prostě někdo, kdo nás zná z každodenního života. Ten nám potom ulehčuje umírání, drží nás za ruku, stará se o nás, prostě je s námi. Stačí jednoduše BÝT PŘÍTOMEN. Asi to je také někdo, kdo nás má hluboce a upřímně rád a zná nás nejlépe - ale statistiky ukazují, že takové štěstí má jen třetina umírajících. Tak proč bych ho měla mít já, která si nedokázala udržet dlouhodové vztahy, neboť je to velice náročné a já náročné úkoly nezvládám, ať již z jakéhokoliv důvodu, protože mne to nikdo nenaučil, protože jsem neměla citový dostatek, ale okolí to nebude zajímat, okolí zajímá, co dostává, jaký má z mé činnosti zisk , jak jsem prospěšná a ne neprospěšná. Jsem velmi unavená, nezvládám ani psaní....

Ráno se probudím do dne plného povinností a budu se potácet ze schodů....sama.....do dne.....který mi ukáže mou neschopnost.

Doktory nechci, nevěřím v jejich účinnou pomoc, pokud mne neuzdraví Bůh, oni ne, Když k nim nepříjdu, volat mi nebudou, stejně jako ostatní lidé samo nezavolají, jen, když já jim je to opakující se pravidlo mého života, když nezavolám já, nezavolá nikdo.


Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Introspektiva:
Naber si

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Když člověk VÍ , že UMÍRÁ (ale ostatní ne)" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
35 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund