přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Lidé, které byste nečekali / 3
violetta - Monday, 06.10. 2014 - 16:37:13
Téma: Poesie - Nezávislá tvorba



Stojím v hale a očekávám úctyhodnou osobu v kostýmku anebo alespoň v nějakém společenském oblečení, když tu si to ke mně rozverně vykračuje paní v červené sportovní soupravě teplákového charakteru, ještě chybí píšťalka u krku a mohla by od minuty pískat dětem na hřišti improvizované fotbalové utkání. Na hlavě má cosi jako trvalou ondulaci po bombardování.

„Dobrý den, paní ředitelko,“ podávám jí slušně ruku, kterou mi zmáčkne takovým tlakem, že mám chuť vykřiknout bolestí. „Jsem vyslána z naší instituce, abych vypomohla s certifikáty, ale bylo mi řečeno, že do průběhu hodnocení nemám příliš zasahovat, že jde jen o můj podpis na dokumentu,“ neopomněla jsem sarkasticky poznamenat.
„Zavedu vás do příslušné místnosti,“ lakonicky poznamenala ředitelka a vedla mne do horního patra budovy, kde na chodbě trůnil „stolní fotbálek“, aby si tady ve volných chvílích mohli účastníci „vybít“ stres. Opravdu pozoruhodné, to se také chodby mohou vybavit boxovacími pytli anebo přímo trampolínou…anebo co rovnou z chodby udělat tělocvičnu? Ušetřily by se přitom náklady a každý by byl při školeních mírný jako beránek a neotravoval by školitele zbytečnými dotazy…

„Seznámím s hlavní osobou, školitelkou a zkoušející v jedné osobě a pak vás opustím, „ dodala ředitelka v teplákové soupravě a skutečně mne opustila. Zřejmě si šla zaběhat kolem budovy. V místnosti jsem si všimla nakrátko ostříhané osůbky ve vytahaném umaštěném tričku, která se mi představila jako zástupkyně ředitelky a vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Dopředu směrem se náhle drala plnoštíhlá osoba italského vzezření s dvojitou bradou a nedopnutým knoflíčkem u saka, které se jí přes tlusté břicho stačilo jen obepnout kolem boků. „Vítám vás…jakže se to jmenujete… já jsem Kovářová, těší mě.“ Podala jsem této agresivní satórii opět jen ze slušnosti ruku a ona mne již hnala z místnosti na chodbu. „Půjdeme na chvíli ke mně, první účastník začíná až za deset minut.“

Sešly jsme patro níž, ani mi nenabídla kávu, čaj či limonádu a už mě začala zpovídat, z jakých materiálů čerpáme, a když jsem jí to sdělila, řekla, že je to zastaralé a zkostnatělé, že ona používá to a to….Já jsem se jí na oplátku zeptala na její kvalifikaci, a zjistila jsem, že není úplně z oboru, vystudovala něco úplně jiného a má jen dílčí zkoušky. Přesto se považovala za něco více protože instituce, která mě vyslala, je všeobecně považována za tu, kam přichází „odpad“ a to přímo z úst odpovědných lidí ve vedení. Byla jsem proto zvědavá, jaké otázky bude pokládat jak budou certifikanti připraveni. S hrůzou jsem zjistila, že první certifikant dostal k přípravě i stránku s řešením. Sice to byl přímý podvod, ale vzpomněla jsem si, co mi bylo řečeno naším ředitelem: DO NIČEHO NEZASAHUJTE, tak jsem tedy nezasáhla…stejně by jí to prošlo, jen by řekla, že tam ten papír zůstal omylem ležet.
OVŠEM, když zkoušející paní Kovářová začala mluvit, musela jsem se v duchu smát jejímu přízvuku, zpívala jako někde na divadle, tak směšnou mluvu člověk neslyší opravdu každý den, ale paní zástupkyně ji pochválila: „Á, to je přímo operní árie, já tě Miluško obdivuji, jak to vedeš, to já bych vůbec neuměla….“. Bylo mi jasné, že jsem se ocitla v sehraném týmu, kde nehraji ani druhé housle. Vše, co se ode mě požaduje, je podpis a dost.
Navíc jsem byla svědkem ponižování certifikanta, kterému bylo naznačeno, že jeho dedukce jsou nelogické, aniž by byly! Dále paní Kovářová nebyla schopna opravit chybu v odborné terminologii, poté co další certifikant použil naprosto nesprávné slovo. INU, ÚROVEŇ znalostí paní inženýrky byla opravdu ponurá a zdálo se mi, že vlastně ani nechce, aby měla zpětnou vazbu, toužila být jen obdivována a adorována.

No nic, stvrdila jsem příslušné listiny svým podpisem, že vše proběhlo v souladu s předpisy /i když neproběhlo/ a že souhlasím s hodnocením certifikantů /o hodnocení zkoušejícího naštěstí vůbec nešlo/. A když mi paní Kovářová nabídla, že možná budou nabírat do dalšího období lektory, že se tak můžu dostat z té kobky, do které jsem spadla, tak jsem si v duchu oddechla, že již vím, že být její nejbližší spolupracovnicí se mi ROZHODNĚ a RESOLUTNĚ nechce, to raději budu u nás učit „odpad“, ale s profesionálním zaujetím.

Někdy vás prostě na určitých místech překvapí lidé, které byste vůbec nečekali a vy jste nakonec rádi, že na místě, kde delší dobu pracujete, už víte, co můžete od koho čekat. A to je určitá výhoda.


Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Poesie - Nezávislá tvorba:
nebe - peklo. ráj?

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 2


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Lidé, které byste nečekali / 3" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
35 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund