přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 7 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Cesta vlakem 2
violetta - Tuesday, 07.05. 2013 - 13:53:07
Téma: Próza - Nezávislá tvorba



Dav mě vmáčkl do uličky. Za normálních okolností vždycky zasednu hned v prvním kupé,ale tlak lidí byl opravdu jako přímořská vlna, tak jsem si sedla až někde uprostřed vagónu. vybrala jsem
si místo po směru jízdy u okna, ale to jse neměla dělat. Přede mnou ohromný kus masa se zlatýma náušnicema v klukovském sestřihu, s mnoha
zlatými prsteny na tlustých rukách a ještě k tomu zlatý řetěz kolem objemného krk, oblečena do černého trička se stříbrnými aplikacemi a
černých upnutých kalhot kalhot, které ani přes svou barvu nedokázaly zamaskovat její zavalitost. No něco nevídaného neslýchaného.
Vtom jsem začala pociťovat silný pach jakéhosi odporného odéru, zřejmě voňavky a nebyla jsem schopna asertivně říci, aby někdo otevřel okno,protože nemůžu dýchat. Nikdo také nevypadal tímto smradem zaskočen, tak jsem si chvíli dala šátek před obličej, ale nepomáhalo to. Navíc oné dámě zazvonil mobil a ona cukernatým hlasem přímo radostí lřičela na celé kupé:
"Ano, miláčku, to víš že jo drahoušku, už se těším holoubku, máš to samozřejmě tam, jak jsi chtěl, ano třetí šuplík doprava a potom vzadu na levé straně, no jo, ty jsi kocourek, tak se zatím beze měj fajn a za chvíli budu už u tebe!"

Nedokázala jsem pochopit, že já jsem sama a tohle pochlapštělé monstrum ne, možná to pro měl být návodný příklad, jak jednat s muži. Všechno by se dalo, zavřít oči, zacpat uši, ale puch jsem už dál nedokázala snášet, ostentativně jsem se zvedla a se slovy "nashledanou" /chtěla jsem spíš říct "naneshledanou", ale ze slušnosti neřekla/ vypadla na chodbu a zamířila k přední části vagonu do prvního kupé, jak jsem obyčejně zvyklá sedět.

Kupé vypadalo nevinně, přede mnou geek v tričku s reklamou na počítače a taškou Tommy Hilfiger, mlě brýle a něco četl. Vedle nějaký chlap, kterého jsem si moc neprohlížela, abych nevypadala jako detektiv, který očima prohledává prostor, aby identifikoval podezřelého.
U okna seděl starý pán, ale byl ode mne dostatečně vzdálený, tak jsem mu nevěnovala velkou pozornost. Byl tam klid, nikdo nepáchl voňavkou a vlak tiše klouzal po kolejích. Mohla jsem si tudíž vytáhnout svoje čtení, i když jsem nějak intuitivně tušila brzkou zradu okolnosstí

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Nezávislá tvorba:
Růžové brýle

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Cesta vlakem 2" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
35 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund