přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Vanaprastha - 27.
Misantrop - Friday, 12.11. 2010 - 12:08:47
Téma: Próza - Introspektiva



sómavár, 14. června 44
Střevní potíže ustaly, zato nebe se jakoby protrhlo. Prší neustále i ráno. Obávaný středoevropský monzun, takzvaná Medardova kápě, má sice pět dní zpoždění, nicméně je tu – a s plnou silou!
Všecko jídlo jsem už snědl; potřeboval bych jít do verbežárny pro další. Rozhoduji se mezi dvěma nepříjemnostmi: buď jít „domů“ v dešti, nebo být o hladu. V osm hodin jsem posnídal poslední konzervu fazolí, takže hlad zatím nemám. Prší však stále a zdá se, že nemíní přestat. Vyčkávám dalšího vývinu situace s dobrou knihou od Stendhala; zbývá mi poslední jeho nedokončená novela Sestra Scholastika. V noci z 22. na 23. březen roku 1842 se Stendhal náhle skácel mrtev na rohu jedné pařížské ulice. Byl stár přesně na den 59 let a dva měsíce.

V deset hodin stále drobně prší. Důkladně jsem rozvážil svou situaci a rozhodl jsem se jít. Došel jsem totiž k názoru, že kdybych ještě déle otálel s odchodem, vystavil bych se nakonec trojímu možnému protivenství: mohlo by to nakonec dopadnout tak, že bych musel jít tak jako tak v dešti, pokud by nepřestal, za druhé bych měl navíc hlad, a dále za třetí bych pak musel jít třeba až odpoledne, až budou všichni lidáci zase ze svých otrokáren všude venku. Lépe tedy snášet jen jednu nepříjemnost, a sice drobný deštík. Odcházím.

Všude je samozřejmě mokro. To, co s takovou pracností slunce minulý týden vysušilo, je znovu pod vodou. Ještě jsem ani nevyšel z lesa a už jsem byl mokrý až po vykasaná kolena. Nejhorší bylo projít neposekanou travnatou plání. To bylo jako chůze po pás ve vodě. Šatstvo jsem mohl na sobě ždímat. Jednou jsem zapadl do močálu až po kotníky. Přes tato protivenství jsem se těšil z přírody, jakkoli podmračené a nevlídné, těšil jsem se ze zvířat, jež jsem potkával a jimž deštík nevadil, tak jako nevadil mně, a měl jsem radost z rostlin, jakkoli zmoklých, například z bělostných, ctnostně nících květů silenky. Ve městě mě všude vítaly už jenom zamračené obličeje lidáků, čumících na mne zpoza skel automobilových okýnek. „Doma“ mě vítá otec s brekem, že měl o mne starost při bouřce. Vynadal jsem mu za tu pošetilost a poslal jsem ho k psychiatrovi. Já nemám domov.


Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Introspektiva:
Naber si

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 3


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Vanaprastha - 27." | Přihlásit/Registrovat | 2 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Vanaprastha - 27.
Od: Avelote - Friday, 12.11. 2010 - 13:09:18
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://tauerovablanka.mypage.cz
..i dnes zaujalo


[ Odpovědět ]


Re: Vanaprastha - 27.
Od: epos06 - Friday, 12.11. 2010 - 19:08:01
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Děkuji


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
44 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund