přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Lepší je dobrý skutek v terénu než sedět mezi čtyřmi stěnami
Flox - Friday, 09.04. 2010 - 11:51:57
Téma: Próza - Příběh

Tohle jsem opravdu prožil.

 

Jednoho krásného podzimního dopoledne, tehdy jsem byl v učebně biologie a čekal na další vyučovací hodinu, se mi naskytla příležitost vyhnout se písemky z přírodopisu, anebo ji alespoň oddálit.
Asi dvě minuty před zvoněním přišel do třídy pan profesor J, nadšený ekolog, jenž mě zdvořile požádal o pomoc.
„Vašku, mám k tobě takovou prosbu. Nemohl bys zajít do parku a vzít tam ty žížaly, jež jsou uvězněné ve sklenici? Obsah sklenice na místě vysypej, však ony zalezou do půdy a znovu se navrátí k matce přírodě. Pochop, uklízím. Nechci je zabíjet, vždyť jsou to milá stvoření.“
Já na to. „Zanesu je do parku, ale musíte mě laskavě omluvit u paní profesorky M.“
„Ano, ano vše zařídím, můžeš jít.“
„Kam jdeš? Ptá se spolužačka.“
„Jdu vykonat dobrý skutek, vždyť zachráním živé tvorečky a udělám tak něco pro přírodu.“
„Pěkně si to užij.“ Zazněl další hlas.
„Ten se určitě ulije.“ Říká si tiše významný tvůrce a uživatel taháků. Ano, vskutku se podvádí, ale profesoři na to nepřijdou, vždyť tito podvodníci, kteří nepřejí intelektuálům, mají lepší známky z biologie než ubohý V.K., jenž se ve volné chvílí stará o Lesopark s velkým L a navíc poskytuje azyl živým tvorům a rostlinám.
Náš hrdina je už v šatně, připraven na cestu. Jde pomalým krokem, tak jako buddhistický mnich, jenž nezná stres. Člověk si musí vychutnat krásný slunečný den. Je volný jako pták, který je na chvíli zbaven starostí, ale není divu, vždyť si uvědomuje, že pomalé a opatrné kroky dělá vyčerpaná a unavená bytost schválně.
„Hlavně nesmím rozbít sklenici, to by byl konec. Žížaly by spadly na chodník, anebo na silnici, a mohlo by být s nimi amen. Hlavně nespěchej. Vykonej svoji povinnost pořádně. Poskytni azyl užitečným kroužkovcům a zároveň se soustřeď na jeden cíl, jenž je požehnanější než blbá písemka, která dopadne nejlépe za tři, protože nejsi oblíben u M.“
„Pravdu díš.“ Ozve se svědomí. „Vykonej někdy užitečnou věc. Nebuď pasivní, užij si života. Vzpomeň si, co dělají tví spolužáci. Jsou zavřeni v jedné místnosti a neužívají si dne podle latinské sentence: Carpe diem.“
Přecházím přes cestu. Míjím pomalými a uvážlivými kroky zanedbané parkoviště, míjím činžovní dům, kde bydlí můj kamarád F, jdu pro jistotu po chodníku, aby mě nepřejelo auto, i když je cesta prázdná. To vše z opatrnosti, abych vykonal dobrý skutek, který je cennější než sezení mezi čtyřmi stěnami. V duchu přemýšlím, co asi dělají mí spolužáci, izolovaní od krásného podzimního dopoledne.
Uvědomuji si, že je podzim a je třeba jej co nejvíc naplnit. „Carpe diem, carpe diem,“ ozývá se svědomí.
V tu chvíli spatřím Husův sbor s Lesoparkem. Toť vytoužený cíl - konečná stanice. Vstupuji na požehnaný pozemek, přemýšlím, kam bych ty žížaly dal. Zjišťuji vlhkost půdy.
Země je suchá. Nakonec se rozhodnu, že žížaly umístím na záhon po sklizených slunečnicích, které vyčerpaly mnoho živin z půdy. Vím, že mé rozhodnutí je správné, a tak obsah sklenice vysypu na uvedené místo. Napustím do konvice trochu vody a zavlažím vytyčený úsek, abych vytvořil příznivé prostředí pro tyto tvorečky s velkým ekologickým významem.
Chvíli pozoruji, co se děje. Hlinitá zem ihned nasála potřebnou vláhu. Žížaly se cítí jako v bavlnce. Postupně zalézají do půdních vrstev.
Zachránil jsem životy a také jsem si vědom, že poskytuji nový domov emigrantům v našem Lesoparku, kteří se zúčastnili jednání v ambasádě, protože chtěli uprchnout za hranice gymnázia, které by je určitě zbavilo života. Navíc jsem vytvořil příznivé prostředí přírodním investorům.
Po této blahodárné činnosti mě potkal otec, jenž byl překvapen mým brzkým příchodem.
„Vy už jste skončili?“ Ptá se.
Já povídám. „Ne, ještě ne. Byl jsem pověřen zanést žížaly do parku.“
„Aha.“ Vyřkl tatík.
Já na to.
„Aspoň někdo si všiml, že se starám o Lesopark. Zázrak. I přes neúspěchy v tomto předmětu jsem vykonal dobré dílo. A navíc mi daná událost připadá trochu humorná. Převzal jsem zodpovědnost za užitečné kroužkovce. Nyní už musím jít zpátky do školy. Tak ahoj.“
„Čau.“ Zamává otec.
Při zpáteční cestě z obavy kráčím rychleji. Měl jsem strach, že si profesorka M všimne, že jsem se schválně dlouho zdržel. Určitě budu mít neomluvenou hodinu. Ano, byla to schválnost, ale pro dobrou věc.
Míjím činžovní dům, kde bydlí můj kamarád F, míjím zanedbané parkoviště, přecházím přes cestu a jsem u školy.
Vstupuji a zjišťuji na hodinách, že uběhlo dvacet pět od zvonění. Přezuji se v šatně a jdu do třídy. Potichu a decentně zaklepu a vejdu dovnitř. Všichni mí spolužáci píší test.
A proto se slušně omluvím. „Paní profesorko, já jsem byl v našem Lesoparku, abych žížalám poskytl nový životní prostor a tady odevzdávám prázdnou sklenici.“
„Musel jsi jít až tak daleko? Ty nevíš, že vedle školy se nachází park?“
„Mohl jsem, ale náš Lesopark je lepší.“
„Vašek měl tělocvik a po dvaceti pěti minutové sportovní činnosti si s námi napíše test.“
A nyní píši. Otázky shledávám za velmi náročné, protože jsem dostal skupinu B. Vyplňuji a vyplňuji. Píši odpovědi. Přiznám se, že si někdy nevím rady, neboť otázky pro skupinu B obsahují oříšky, na nichž si může i ten sebevětší ochránce přírody vylámat zuby. Moc času už nezbývá, protože jsem se zdržel pěkně dlouhou chvíli.
Náhle zazvoní. Je konec hodiny. Přiznám se, že pro mě uběhla velmi rychle. Následuje sbírání písemek.
„Stihl jsi to?“ Ptá se M.
„Ano, napsal jsem všechno.“
Kdybych to nestihl, stejně bych měl smůlu. Tak alespoň mám jistotu, že neproletím.

V dětství jsem toužil stát se vědcem, ale dnes je tomu jinak. Nyní chci být politikem a změnit školství k lepšímu. Přesto rád vzpomínám na humornou příhodu se žížalami.

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Příběh:
PRŮZKUMN Ý LET

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 8
Účastníků: 1


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Lepší je dobrý skutek v terénu než sedět mezi čtyřmi stěnami" | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Lepší je dobrý skutek v terénu než sedět mezi čtyřmi stěnami
Od: khaki7 - Saturday, 10.04. 2010 - 17:38:26
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Zajimave ale mohla Ti nechat cas na test...


[ Odpovědět ]

Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
40 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund