Často slýcháváme od našich politiků (pravicové nevyjímaje), že elity si pěstovat nebudeme, že nám stačí solidní průměr. Termín „solidní průměr“ však ve světovém měřítku znamená hodně a hodně nízký podprůměr. Vrátíme-li se k našim hokejistům, mistrem světa se nestane NIKDY „solidní průměr“, ale jen špičkový tým výborných hráčů - tedy elita.
Je to vždy elita, která posouvá hranice úspěchů, určuje pokrok a dosahuje nejvyšších met. I v kolektivním sportu, i v týmové vědecké práci, i v řemeslné činnosti.
V umění to také nakonec platí, přestože zde hraje svou roli čas a vkus (těch hladových malířů minulosti - dnes světového věhlasu by mohlo vyprávět, žel jen ve své době), a v neposlední řadě peníze, které produkují neumění, nevkus a snobismus. Ale už od Egypta a první Čínské dynastie 5 900 před naším letopočtem tomu tak bylo.
Posun do elitní kategorie není jen v nadání, často je v píli a velmi často i ve štěstí. Čeští hokejisté měli na posledním šampionátu vše zde vyjmenované, naše autorky a autory publikující na Minimaxu hodně z toho ještě čeká. Průměrný hokejista začne trénovat v šesti letech a za dvacet let je na vrcholu. Tak věřím, že naši Minimaxíci to budou mít kratší. I když… ano já vím. Mnozí z Vás to už mají „odsloužené“. Ale je to také vidět. V nadprůměrnosti, v komentářích, v získaných hvězdičkách. Můžeme říci: „ Jste v elitním klubu. Patříte tam“. Jsme rádi, že můžeme být u toho.
Aaron |
